[# 1.DÍL] Zamyšlení z Bali: „Jet lag, aneb tělo neošidíš“

Jsme zpátky na Bali. Když jsme odtud před rokem odjížděli, jen stěží jsem držela slzy na krajíčku. Svoboda, pohoda a rytmus života, který je na Bali tak odlišný od toho, co známe v ČR, to vše se opouštělo těžko. Navíc s vědomím, že se tady vrátím nejdříve za rok, protože s námi v mém břiše odjížděl malý černý pasažér.

Teď tady vedle mě oddechuje na posteli a já jsem se po deseti dnech na Bali konečně dostala zase k psaní. Je toho tolik, co bych chtěla sdílet.

A jak má Bali ve zvyku, drží mě od tvoření a pracování za každou cenu co nejdál a čím více se tomu bráním, tím více mi připomíná, že jsem si tady přijela především odpočinout a jen tak být. Tak uvidíme, jak se mi to následující dva měsíce bude dařit. Budu vás informovat. :)

Původně jsem chtěla napsat jeden článek s několika zajímavými vhledy a lekcemi, kterých se mi za první dny na Bali dostalo. Ale neumím psát stručně. A tak z toho bude takový seriál na pokračování – Zamyšlení z Bali, který budu nepravidelně publikovat celé léto.

Téma dnešního zamyšlení je:

Tělo neošidíš, aneb Jet lag tentokrát trochu jinak

Je jedna věc, kterou na cestování nesnáším. Jet lag – pásmová nemoc.

Ten pocit, když se vzbudíte ve tři ráno a dvě hodiny koukáte do stropu, abyste následně spali až do oběda a vstávali s pocitem, že vás právě někdo vzal baseballovou pálkou po hlavě… No co vám budu povídat. Když to zažíváte několikrát za rok, jste ochotni udělat COKOLI, abyste se tomu vyhli.

Mám nastudovány všechny možné „zaručené“ rady, jak se s pásmovou nemocí poprat:

• Začít měnit režim spánku a bdění už doma.
• Co nejrychleji se snažit vstávat a chodit spát podle aktuálního času.
• Být v nové destinaci co nejvíce na slunku a venku.
• Nepít alkohol.
• Chodit boso.
• Dostatečně spát v letadle.

Všechny tyto zaručené tipy na jet lag jsou jen takovou útěchou, že člověk něco dělá, ale v reálu nefungují. Samozřejmě někdo to snáší lépe, někdo hůře.

Co se mi ovšem vždy potvrdí, je pravidlo, které jsem si před lety někde přečetla a vždy se mu snažím bránit a dělat, že o tom nevím:

Časovému posunu se vnitřní biorytmus v těle přizpůsobuje tempem: Co den, to hodina.

To znamená, že se šestihodinovým časovým posunem, který je na Bali, se biorytmus těla plně přizpůsobi za šest dní.

A až tentokrát mi došlo, proč tyto rady, jak překonat jet lag, nefungují

Tělo prostě neošidím.

Asi by mi to nedošlo, nebýt našeho tříměsíčního dítka. Zatímco já, vyzbrojena tentokrát homeopatiky na jet lag, jsem byla rozhodnuta srovnat se se šestihodinovým časovým posunem co nejrychleji, moje dítko mi hned první noc oznámilo, že jsem asi padlá na hlavu, když ho chci TEĎ uspávat.

Co na tom, že hodinky ukazují dvě ráno. Podle jeho biorytmu má ještě hodinu a půl čas… Dokonce i mé tělo mu skrze mlíko signalizuje, že ještě není noc. Let’s get the party started. :)

A tak navzdory radám o tom, jak má člověk co nejrychleji přijmout místní režim, jsem musela přijmout naopak fakt, že naše těla jsou schopna udělat každý den posun cca o hodinu. A náš Jurášek další noc usnul o půl třetí, třetí noc o půl druhé…

A já jsem to nemohla hrotit, nemohla se nutit spát už v deset večer a vstávat ráno v devět, protože jsem musela respektovat jeho biorytmus a tím pádem i ten můj. A za šest dní se se šestihodinovým časovým posunem vyrovnal. A já taky. Ani to tentokrát nebolelo. Vše šlo přirozeně.

Jaké jsem si z toho vzala poučení?

Stojí za to poslouchat své tělo.

Jít spát, když potřebuji spát a vstávat, když potřebuji vstávat. Nesnažit se dodržovat pravidla, která vymysleli ostatní, ale především respektovat potřeby svého těla. Stejně je neošidím a když se budu snažit to hrotit, tělo nakonec zareaguje nějakou nemocí. Například loni jsem to odnesla pořádnou rýmou.

Moje rada pro vás

A ještě pár fotek z našeho prvního týdne na Bali:

Klikněte pro zvětšení fotky.