[PŘÍBĚH] Rozchod, smrt a Stáňa z pláže definovaly můj nový život

PRÁVĚ NYNÍ:

Píši článek, díky kterému se musím ve svých vzpomínkách vrátit o tři roky zpátky. S tichou vděčností vnímám, že už to se mnou nic nedělá. Ještě před pár měsíci mi při myšlenkách, které směřovaly proti směru času naskakovala husí kůže.

To už je pryč. Nyní se cítím konečně tak, jak by se měla cítit každá živá bytost. Naplněná štěstím a milující se láskou k sobě samé, kterou jsem musela dolovat z temných zákoutí mojí mysli. Každou buňkou svého těla vnímám můj láskyplný projekt, který se mnou rezonuje na všech úrovních.

S povzdechem upírám svůj zrak na klávesnici mého notebooku (protože prstokladem pořád ještě tak úplně nevládnu) a začínám slova skládat do vět tak, aby jich bylo tak akorát k popsání obsahu, jenž vám má předat obrovské poselství.

LÉTO 2015

Sedím na zemi. Slzy mi tečou po tvářích a já si hladím těhotenské bříško. Přesto mám pocit, že život už nemůže být horší. S partnerem procházíme vztahovou krizí a já se už několik týdnů potácím mezi tím, zda ho opustit nebo zatnout zuby a vydržet. Čekáme přece rodinu…

Jenže při představě, že bych měla v prostředí našeho nefunkčního vztahu den co den vychovávat dítě mi dochází, že ten krok udělat musím…

LISTOPAD 2015

Srdce mám sevřené strachem, protože psychický tlak si vybral svoji daň. Naše hádky pokračují skrze displey mého mobilu v pravidelných intervalech. Po třech návštěvách pohotovosti jsem porodila předčasně.

Naštěstí nás se synkem propustili po několika dnech domů. Moje kamarádka nás přišla vyfotit do vzpomínkové knížky a já se snažím zahnat chmury alespoň na chvíli. Po rozchodu bydlím sama a i když mi je rodina velkou oporou, přesto je toho na mě moc.

  • ➤ Rehabilitace,
  • ➤ poradna pro nedonošené děti,
  • ➤ dětské středisko.

Mé dny mají pevný řád.Vzniká alespoň jedna fotka, kde se pokouším o úsměv.

BŘEZEN 2016

Mému synkovi jsou právě 4 měsíce.  Žijeme spolu v našem bytě v činžovním domě mých rodičů. Rodina i přátelé jsou mi obrovskou oporou. Přesto se cítím uvnitř strašně. Sama. V pekelném stresu z toho co bude. Přece jenom hádky s bývalým partnerem se mi docela solidně zadřely pod kůži.

Mnohokrát za den si pokládám stále dokola otázku, která mi nedá ani spát.
Co budu teď dělat?

Polovinu mého profesního života jsem cestovala po celém světě. Mnoho cest jsem podnikla jako průvodkyně cestovní kanceláře, některé na vlastní pěst v době volna a podstatná část se věnovala pomoci v místech, kde to bylo třeba.

Pomáhala jsem charitativním organizacím nebo se starala o klienty cestovních kanceláří a byla jsem šťastná. Jenže potom mě rodina potřebovala tady, v ČR.

Moje mysl se potuluje v zákoutí mého mozku a já si vybavuji managerskou pozici v Praze. Jasně, peníze byly, ale co z toho? Dusivé prostředí jedné známé firmy, jednání od rána do večera a moje trpící duše pod neustálým nátlakem šéfů na větší obrat. To už ne.

Skoro pět let ve státní sféře také nepovažuji za žádný podstatný přínos. Pevná pracovní doba, nechuť k jakékoliv změně a kolektiv neustále šířící klepy, to je asi nejvýstižnější charakteristika.

Potom přišel rok 2010 a já začala podnikat. Jako nutriční terapeut a osobní trenér jsem neměla mnoho času. Byla jsem vytížená od rána do večera. Klienti si můj kontakt předávali mezi sebou a já cítila nabíjející zpětnou vazbu.

Jenže…

Teď mám v kočárku můj smysl života a chci se mu plně věnovat.

Tudíž práce, kde jsem od rána do večera je nyní nereálná. A kromě toho, toužím dělat to, co miluji celý život. Psát. Psala jsem již dřív, pro různé weby i noviny. Ale to není on. Můj sen.

Bojuji však s pocitem viny následovaný jeho kamarádkou, která se jmenuje nedůvěra sama v sebe.

SRPEN 2016

Opět vidím v zrcadle odraz mého (vyššího) já. I když se soudy s bývalým partnerem vlečou, já za poslední měsíce udělala na sobě samé slušný kus práce.

Právě jsme s maminkou a se synem v Řecku. A já tady, na ostrově Zakynthos našla nejen svoje ztracené já, ale i můj bývalý nadhled a klid v duši. Píši články pro pár webových stránek a sním o tom, že se posunu dál. V hlavě mi uzrává plán.


ZÁŘÍ 2016

Život prý není jenom černý a bílý. Má mít (sakra) hodně odstínů. Jenže do mého života se bez ohlášení dere opět černá v plné intenzitě.

Zemřela mi maminka.
Tři týdny po návratu z dovolené. Během pár minut na srdeční příhodu svojí mamince (mojí babičce) v náručí. Syn se ptá každý den, kde je jeho ,,babů“ a já stojím opět na začátku.

ŘÍJEN 2016

Na šedou a na bílou věřím pouze, když se dívám do očí synkovi. Jinak na škále všech barev na mojí paletě vládne dál černočerná čerň.

Zemřela mi babička.
Náhle a nečekaně. A já se ptám sama sebe, kolik je toho jeden člověk schopný zvládnout?

Na jejich počest pořádáme křtiny. Pokouším se o úsměv, ale oči prozrazují vše.

LISTOPAD 2016

Můj syn má první narozeniny. A také první dort. A svojí první oslavu. V době, kdy řádí s dětmi, já v mysli promlouvám s maminkou a s babičkou a neustále čekám na znamení, které by mi ukázalo, že nás vidí a jsou tady s námi.

Dny plynou. Chybí mi máma. Chybí mi babička. Chybí mi jistota.
Nedokážu se na nic soustředit, žiji z úspor a nevím, jak svůj život, který se řítí jako urvaný vagón po kolejích, zastavit a nasměrovat prospěšným směrem.

PROSINEC 2016

Každý den chodíme procházkou na hřbitov a já se snažím dodržovat plán dne, abych přežila. Vnímám to jako jedinou možnost, jak zpracovat vše co se mi děje. Je to zvláštní. Hřbitovy v zimních měsících zejí prázdnotou.

Tak chodím mezi hroby, synek spinká v kočárku a snažím se moje myšlenky a vize opět donutit ke spolupráci. Upřímně, nejde to. Přívaly slz mě vrací zpět do reality a já to vzdávám.

SKORO CELÝ ROK 2017

Můj život je temné údolí, v němž září jediná hvězda. Má jméno Pája. To ON je důvodem jít dál. To ON mi dává sílu a nutí můj obličej nahradit smutnou grimasu úsměvem. To kvůli němu navštěvuji kroužky, blbnu na hřišti, běhám po lese a čtu pohádky.

Málokdo ví, co se uvnitř mého srdce děje. Ani já nestíhám postřehnout transformaci, která začíná prostupovat mým podvědomím.

LISTOPAD 2017

Pájovi jsou dva roky. Slavíme jeho narozeniny.

Docházím k rozhodnutí. Otevírám svoje srdce a začínám znovu. Se vším všudy co k tomu patří. Procházím odpuštěním a zbavuji se všech negativních a bolavých myšlenek. Pěkně jedné po druhé.

Poslouchám léčebné meditace a vracím se ve vzpomínkách do thajských klášterů, kde jsem meditovala desítky hodin. Vracím se ve vzpomínkách na místa, která po živelných katastrofách připomínala spoušť a čerpám zpětně sílu z osudů lidí, kteří byť přišly o všechno, dokázaly vstát.

Ve stejný den se přihlašuji do celostátní soutěže Česko hledá spisovatelky a odesílám do prvního kola můj první fejeton podle parametrů soutěžního zadání.

LEDEN 2018

Stáňa – jaká Stáňa?

Odkaz na stránku, kde se lze přihlásit do kursu Podnikání z pláže se mi dostal pod ruku úplně náhodou. Chvíli přemýšlím a potom napůl nepřítomně kliknu. No co, alespoň přijdu na jiné myšlenky.

V hlavě mi běží stejně jiný scénář, toužím psát. To vždy byla a je moje životní cesta. Vím to. Cítím to. Třeba ta soutěž vyjde? Postoupila jsem do dalšího kola! Radostí přestávám na okamžik dýchat. Konečně bílá z barevné škály nesměle klepe na výlohu mého života.

ÚNOR 2018

Stáni kurs začal a já tak nemám myšlenky ani čas na nic jiného. Přes den se věnuji synovi, úderem poledne, když usne sedám k počítači a snažím se držet krok s ostatními. JEV a EAP zaměstnávají moji mysl od rána do večera. Zakládám stránku na FB a volím název, který mi přijde tak akorát na to, aby pojal vše, co činí život prospěšnějším. DETOXIKUJ ŽIVOT.

To samé se opakuje, když jde syn spinkat večer. Notebook zaklapnu vždy kolem druhé hodiny nad ránem. Tento scénář je nyní mým každodenním chlebem a já jsem za to i ráda.

DUBEN 2018

Ze svých tajných přání podle Stáni kuchařky vařím můj projekt snů. Detoxikuj život. Tři eBooky jsou na světě a všem se dobře daří.

Zjišťuji, že to kliknutí na ten odkaz té potrhlé :) paní s kokosem bylo to nejlepší co se mi letos stalo.

KVĚTEN 2018

Po třetím kole jsem jednou z vítězek celostátní spisovatelské soutěže a uzavírám s nakladatelem licenční smlouvu na můj román na pokračování. Paradoxem je, že jeho tématem jsou nejhorší chvíle mého života.

Zahajuji s osobností české klasické fotografie Vladimírem Bruntonem naší společnou vernisáž obrazů. Cítím napětí, přece jen jsem zvyklá malovat jen pro mé nejbližší.

ČERVENEC 2018

Posílám přihlášku do Plážové výzvy a hned to pouštím z hlavy. Radosti už bylo dost. Přesto, můj projekt Detoxikuj život mi dělá radost každý den.

  • ➤ Na FP mám 4000 fanoušků,
  • ➤ v říjnu mám přednášku na festivalu Miluj svůj život v Praze
  • ➤ a za týden se mnou natáčí pořad internetová televize Natura. Záznam první části mého povídání si můžete pustit z televizního archivu.

SRPEN 2018

Jsou tu výsledky Plážové výzvy. Pomalu roluji stránkou, kde jsou uveřejněny na začátku projekty, které se prodraly do top 10. Za půlkou ztrácím naději, ale čtu dál. Když vidím moje jméno do očí mi vstoupí slzy. V mém životě se dere bílá barva na povrch a černá ustupuje do pozadí.

ZÁŘÍ 2018

Ta Stáňa se opět, tentokrát s listy na hlavě, stává jedním z účastníků mého dnešního života. Pokračování plážového kursu (Plážová střední) je v plném proudu. Jak mi kokosy přišly na počátku základního kursu rádoby vtipné, tak mi nyní přijdou listy na hlavě vtipné doopravdy. Fakt se usmívám.

Moje FP má přes 5300 fanoušků, na mém blogu si každý najde ten ,,svůj“ článek, několik léčebných meditací a tématických rozhovorů, které přebírají i média. Moje eBooky už má více jak 1300 lidí.

Cítím se naplněná, spokojená a vnímám, že můj život se konečně ubírá prospěšným směrem.

ŘÍJEN 2018

Dopisuji můj román, datum odevzdání mám za 14 dní. A vyslala jsem do světa můj nejniternější eBook s názvem Porozchodník. Vím, co může rozchod s člověkem udělat, umím si představit bolest každého, kdo jím prošel a tak kašlu na teorii a pojímám to celé jinak. Po svém.

Je to první eBook, ve kterém se můžete učit. Na mém příběhu. Na dalším autentickém video příběhu jiné ženy. Skrze moje léčebné nahrané meditace s použitím vymazleného desatera. Kéž bych bývala měla Porozchodník já, povzdechnu si. Až tak mu věřím. Pokud máte právě teď někdo pocit, že se nejde z rozchodu bez následků vyhrabat, pusťte si moje video povídání.

Díky Stáňo. Někdy stačí poslouchat sama sebe. Někdy je třeba se zvednout, narovnat polámaná křídla a krůček po krůčku s nimi opět zkoušet mávat. A jednoho dne člověk vzlétne. A potom, po zkušenostech z předchozích nepovedených vzletů a bolestných pádů, už ho nic nezastaví.

Pokud jste to Vy, kdo právě nyní hledáte inspiraci. Nevíte co s vlastním životem na jakékoliv složité životní křižovatce. Budu ráda, když si dáte šanci. Takovou, která Vás z cesty, jenž nevede nikam navede na cestu, která vede někam. A pevně doufám, že projekt DETOXIKUJ ŽIVOT bude Vaším záchranným lanem.

Projekt Detoxikuj život je tady pro vás, kdo máte pocit, že váš život stagnuje, postáváte na místě a točíte se v bludném kruhu. Pro každého z vás, kdo si uvědomujete, že je změna potřeba a pouze hledáte způsob jak to udělat v co nejkratší době s maximálním zacílením na Vaše potíže. Můj funkční transformační program pro začátečníky se jmenuje Detox mysli aneb 30denní výzva. Reference na to, co dělám najdete tady.

Se všeobjímající laskavostí, Bára


Barbora Englischová
Barbora Englischová
www.barboraenglischova.cz

Pomáhám lidem, kteří padají v jakékoliv životní oblasti směrem dolů, roztáhnout jejich křídla. Není důležité v jaké životní fázi se právě nacházíte, důležité je co začínáte dělat právě nyní. Pár slov o mně vám možná napoví víc. Moje 30denní výzva pomohla již mnoha lidem a já věřím, že pomůže i vám. Hledáte záchranné lano z nějaké konkrétní situace? Podívejte se na rubriky na mém blogu nebo si stáhněte zdarma Tahák aneb Jak se hned zbavit negativního myšlení

E-kniha POROZCHODNÍK vám pomůže krok po kroku zbavit se bolesti, úzkostí a nasměrovat vaši energii směrem, který pro vás bude přínosný. Svoji intuici s láskou tříbím již přes dvacet let a skrze ni a s vhledem do podstaty vědomí vám nabízím nový životní náhled, pojmenování původce problému ve vašem životě a pomocnou ruku při změně směru vaší životní cesty.


Podnikání z pláže
Tento blog je místo, kde si můžete kromě článků autorky projektu Podnikání z pláže Stáni Stiborové číst i příběhy a články účasníků online kurzu Podnikání z pláže, jako je tento. Najdete tady náměty k zasnění, porci inspirace i nakopnutí do toho, abyste se také vydávali za svými sny a žili příběh, který chcete vyprávět. Máte chuť na ještě větší nálož inspirace? Přečtěte si knihu Podnikání z pláže, kterou už četlo více než 10 700 čtenářů. Více o knize tady >>
Komentáře