Když mi bylo asi tak 9 let, napsala jsem svou první knihu do linkovaného sešitu, který mi zbyl ze školy. Byla o cestě dvou mužů na jinou planetu a inspirovala jsem se pro ni knihou Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků. Po jeho vzoru jsem dokonce do své knihy lepila fotky jako ilustrace příběhu.
Napsat knihu, když mě to zrovna napadne, byla v tom věku naprostá samozřejmost. Co na tom, že zatím jen na stránky linkovaného sešitu. Vše bylo možné.
Stejně tak moje děti věří tomu, že psát knihy je naprosto normální věc, a dokonce už si jich pár vytvořily.
Kam mizí toto přesvědčení, které máme jako děti – že je všechno možné? Kdy se to láme?
Když jsem ve svých 26 letech byla poprvé na semináři T. Harva Ekera v Londýně a on se zeptal, kdo v sále by chtěl jednou napsat knihu, asi tak 70 % lidí v sále zvedlo ruku.
Já jsem ruku nezvedla.
Napsat knihu? Já? To je naprosté sci-fi. Knihy přeci píšou AUTOŘI KNIH, jakési nedostižné celebrity. A kdybych knihu napsala, kdo by ji jako četl? Ležela by chudáček někde v regálu a lidé by ji míjeli. Nikoho by nezajímala.
Navíc by určitě nezajímala ani žádné nakladatelství, a pokud ano, tak k čemu by mi bylo takovou knihu vydat? Aby nakladatelství a knihkupectví vydělalo a já dostala almužnu 8–10 %?
NE! Já knihu napsat nechci. Tohoto zklamání se ušetřím.
Co se stalo mezi těmi 9 a 26 lety? Asi jsem přestala věřit tomu, že vše je možné… :)
Naštěstí pro mě přišel v mém životě zlom, možná jste už četli můj příběh, a tak víte, že jsem svým snům zase začala věřit a jednoho dne došla opět i do bodu, kdy jsem uvěřila, že i já můžu napsat a vydat svou vlastní knihu. A prodat si ji sama… bez nakladatelství.
A tak jsem si jednoho dne naložila prvních sto knih do auta a poprvé ji držela v ruce…
K mému rozhodnutí napsat a vydat knihu vedlo celkem hodně drobných událostí a jednou zlomovou bylo, když svou vlastní knihu napsala a sama vydala moje blízká kamarádka Alice.
Což o to, napsat knihu mi těžké nepřišlo, jsem tvůrce a spisovatel tak nějak od narození. Na psaní jsem expert, a dokonce dokážu v psaní podporovat další lidi a ukazovat jim a učit, jak na to. Ale vydat knihu?
Díky Alici jsem si uvědomila, že i toto je velmi jednoduché. Že jsem si jen před sebe postavila jakýsi „Everest“, na který nevylezu, protože jsem neměla dostatek informací a přesný návod, jak na to.
Ale když si člověk zjistí vše potřebné – jak udělat sazbu, korekturu, grafiku, kde vzít ISBN, kde knihu tisknout a že to může být velmi levné… Tak se najednou zdálo vše mnohem snadnější, mnohem dostupnější.
Alice se se mnou podělila a byla jsem v podstatě v šoku, když jsem zjistila, jak jednoduché to celé vlastně je, když znám potřebné kroky. Navíc mi bylo jasné, že k tomu nepotřebuji nakladatelství, protože svou knihu budu prodávat pomocí stejných strategií, jako prodávám eBooky.
To bylo v létě 2014. Na podzim potom moje kniha Podnikání z pláže vyšla a dodnes už inspirovala tisíce lidí, chodí mi nádherné ohlasy a zpětná vazba a musím říct, že je to velmi naplňující pocit. Mám radost, kdykoli čtu, že lidé v knize objevili „AHA“ momenty, uvědomili si důležité věci, rozhodli se díky knize dělat věci ve svém životě jinak, nakopla je ke změně.
To byl záměr mé knihy, se kterým jsem ji psala, a jsem nadšená, že svůj záměr plní.
Dalším záměrem, který mi ovšem přijde podstatné zmínit, pak byla podpora mého podnikání, mé značky, mého Podnikání z pláže.
Moje zkušenost je, že úspěch jako takový je kombinací srdce a mysli. V podnikání nejde dělat věci jen s vášní a láskou bez racionálního konceptu a know-how, stejně jako nejde jen zaměřovat svou pozornost na to, jak vydělat peníze, a nemít v tom srdce a nadšení. Ani jeden extrém k úspěchu nevede. Je potřeba najít střední cestu a vnímat obě strany mince. Jin a jang…
A proto i má kniha neměla jen záměr podělit se o můj příběh a inspirovat, ale také záměr byznysový. Na samotné knize v našich česko-slovenských končinách nikdo nezbohatne. Ale když je kniha jen součástí širšího konceptu a podnikatelské strategie, může vést k mnohem zajímavějším výsledkům.
Ten, kdo napsal knihu, má od nepaměti ve společnosti jakýsi punc autority. Což jsem sama pocítila v okamžiku, kdy jsem svou knihu vydala. Lidé kolem mě byli nadšeni, gratulovali a ve velkém se o mou knihu zajímali. Také se o mě začaly zajímat různá média, dokonce mi volali z velkého knihkupectví, že se lidé ptají po mé knize a zda by bylo možné se domluvit na spolupráci…
A tento punc autority jsem najednou získala i ve vztahu ke svým klientům. Mimochodem je to úžasný pocit, když píšete věnování pro někoho do své vlastní knihy. :-)
Něco jiného je přečíst si článek na blogu, ale úplně jiný pocit má klient, když drží vaši knihu v ruce. Narozdíl od reklamního banneru, upoutávky či dokonce článku, s knihou stráví NĚKOLIK HODIN. Je to několik hodin, kdy budujete důvěru a vztah se svým klientem. Otevíráte mu dveře do svého světa. Pokud jste podnikatel, věřím, že zde vnímáte příležitosti, které se tím otevírají.
Naštěstí o pár let později od prvotní myšlenky „Já a kniha? Totální sci-fi!“ můžu s nadšením říct, že moje kniha už inspirovala přes 10 tisíc lidí.
Je fajn nenechat se odradit tím šotkem ve své hlavě, který říká, že jsou některé věci nesmysl. Protože třeba právě na tu vaši knihu desetitisíce lidí čekají a některým z nich změní život.
Když máte dostatečně silný důvod knihu napsat, nenechejte se odradit šotkem ve své hlavě, který možná pindá, že je to moc složité, náročné a nezvládnete to. Můžete zvládnout vše, co si usmyslíte, když se rozhodnete a pustíte se do toho!