Jak poskytovat konzultační služby pomáhajících profesí na dálku – online

Toto vysílání je věnováno všem, kdo pracujete v pomáhajících profesích a konzultačních službách a v tuto chvíli máte obavy o své praxe, protože vám vzhledem ke karanténě byla znemožněna práce, musíte rušit desítky sezení s klienty, mnozí z těchto klientů ovšem potřebují pravidelnou péči, vy máte náklady za ordinace nebo kanceláře, personál, vybavení, které musíte i nadále platit a v tuto chvíli se vám úplně vyply příjmy.

O koho se jedná: Terapeuti, psychologové, spec.pedagogové, logopedi, učitelé, lektoři, kouči a další.

Jedním z řešením aktuální situace mohou být online konzultace, o kterých je v tomto rozhovoru řeč s online klinickou logopedkou Martinou Kolmanovou, která takto konzultace už tři roky dělá a bude sdílet své zkušenosti. Podíváme se i na vaše nejčastější obavy, překážky a technické možnosti.

Pokud raději čtete, níže najdete celé video přepsané:

Stáňa: 

Krásný den,
vítám vás na dnešním živém vysílání, které chceme věnovat všem, kdo pracujete v pomáhajících profesích a konzultačních službách a v tuto chvíli máte třeba obavy o svoje praxe, protože vzhledem ke karanténě vám byla znemožněna práce, musíte třeba rušit desítky sezení s klienty, mnozí z těch klientů potřebují pravidelnou péči, vy máte náklady za ordinace nebo kanceláře, personál, vybavení, všechno to musíte i nadále platit, a v tuto chvíli se vám úplně vyply příjmy.

Je to situace, která je na jednu stranu hrozná, na druhou stranu má určitá řešení a má v sobě zároveň i příležitosti, které věřím, že využijete i v časech klidných ku prospěchu sebe i svých klientů. Tou příležitostí jsou online konzultace, o kterých bude dneska řeč s mým hostem – Martinou Kolmanovou, která je klinická logopedka a nadšená propagátorka online logopedie, kterou provozuje ze zahraničí už tři roky.

Představím i sebe a pak ještě předám slovo Martině.

Pro ty z vás, kdo mě vidíte dnes poprvé, tak moje jméno je Stáňa Stiborová, jsem online podnikatelka a zakladatelka projektu Podnikání z pláže a autorka stejnojmenné knihy a kurzu, ve kterém dávám lidem srozumitelné a funkční návody a postupy pro jejich online podnikání a zároveň je jemně vedu do hloubek jejich duše k objevení toho, kdo jsou, aby pak svými dary mohli obohacovat tento svět.

Jedním z lidí, kteří před pár lety prošli mým kurzem, je právě Martina, se kterou dnes děláme toto vysílání.

Martina:

Moc děkuju. Jsem nesmírně vděčná za to, že jsme se se Stáňou velmi narychlo domluvily, a to hlavně z podnětu vás samotných, protože mně začaly přicházet zprávy a dotazy na to, jak vlastně to online podnikání funguje. Protože najednou něco, co já jsem před třemi lety otvírala a začala provozovat jako téměř novinku v ČR, se s touhle situací stává velmi aktuální, a dokonce bych řekla, že se to stává takovým prvkem přežití celé té situace.

Na jednu stranu je tady zahlcení společnosti nějakým virem, ale na druhou stranu ten virus s sebou přináší mnoho vrstev, které se vlastně musí nějakým způsobem přizpůsobit, proměnit. Takže jsem oslovila Stáňu, abychom povzbudily vás terapeuty, pedagogy, učitele, kteří teď možná přemýšlíte, jak byste mohli pomoct, protože všichni toužíme nějak s tou situací naložit, nějak pomoct.

A já jsem si uvědomila, že vlastně za ty tři roky mám opravdu velké spektrum zkušeností v terapii, v online terapii, v logopedii a že jsem ji za ty tři roky vybudovala krůček po krůčku. 

Tímhle vysíláním bychom vám hlavně chtěly usnadnit cestu, urychlit kroky k tomu řešení a ukázat vám, že to funguje a že to jde, že se toho nemusíte bát, i přestože na první impulz vám váš mozek bude říkat – to nejde.

Jmenuji se Martina Kolmanová a jsem autorkou projektu Logopedie s úsměvem, provozujeme také e-shop, o tom tady taky bude řeč. Abyste celý ten příběh slyšeli jako puzzle, tak já si část toho vyprávění nechám ne na konec, ale budu mluvit průběžně. Také provozuju facebookovou stránku Celostní komunikace, která vyšla právě z projektu online podnikání

Jsem taky vděčná tady Stáni za to, že před těmi třemi lety jsem narazila na její online kurz a měla jsem v hlavě tu myšlenku – to nejde. Ale jsem vlastně tři roky trošku dopředu, zkušenější, a můžu říct, že to jde. Dneska bych vás chtěla trošku přesvědčit o tom, jak vlastně na to.

Jde to a jak na to

Stáňa:

Já myslím, že tady ten pocit, že to nejde, může mít na začátku spousta lidí v těch pomáhajících profesích, a musím říct, že mými klienty, kteří za poslední roky prošli třeba kurzem a kterým se povedlo přetavit ty jejich profese do online podnikání, je i mnoho pomáhajících profesí, které běžně pracují s klienty jeden na jednoho, jako třeba fyzioterapeuti, učitelka na základní škole, učitelka klavíru, psycholožky, koučové, výživové poradkyně, porodní asistentky a duly, dokonce i kartářka a tak dále.

Jsou to nejrůznější profese, u kterých máme třeba na začátku pocit, že musí nutně mít ten fyzický kontakt, ale reálně už máme v praxi ozkoušeno, že můžou fungovat i bezkontaktně a online.

Ještě považuji za důležité zmínit, než se do toho pustíme, že to nemusí být pro všechny, že to, že to pro některé terapeuty funguje skvěle, nemusí znamenat, že to bude úplně skvěle fungovat pro každého. Každopádně je to velká příležitost. Proto dneska s vámi s Martinou sdílíme svoje zkušenosti, a vezměte si z toho, co potřebujete, a to, co nepotřebujete, nechte ležet.

Vezměte si, co potřebujete, a to, co nepotřebujete, nechte ležet.

Začneme strachy

Myslím, že co se týče fungování pomáhajících profesí online, tak je to pro většinu lidí nové a nestandardní. A co je nové, tak z toho máme strach, bráníme se tomu a vymýšlíme spoustu důvodů, proč to nebude fungovat, tak, jak jsi říkala.

Třeba mě napadají tyhle strachy jako:

  • Co si o tom pomyslí klient?
  • Co když si na něho potřebuju sáhnout nebo si ho potřebuju nacítit?
  • Co když bude komunikace nějak váznout?
  • Co když udělám nějaké chyby?
  • Jak to udělám technicky?
  • Co když se mi to třeba v půlce vypne?
  • Co když budu neprofesionální a ztratím u klienta důvěru?

Možná bychom se mohly, Martino, podívat tady na to, ale ještě před tím, než se podíváme na konkrétní strachy, popiš, jakým způsobem vypadá ta tvoje praxe, ať mají lidi konkrétní představu.

Ty se s klienty setkáváš především online, tak jak to vlastně děláš?

Martina:

Tak já musím rovnou říct, že se setkávám jenom online. Je to proto, že žiju v tuhle chvíli se svou rodinou v zahraničí. A když jsem se před pěti lety odstěhovala z důvodu práce mého muže do USA, tak jsem sice v té době byla maminkou tří dětí a ještě jsem byla chviličku na mateřské, ale zároveň už se otvírala ta situace, že se taky začnu vracet do své profese.

Když jsem vycestovávala do USA, tak jsem si říkala: No, logopedie je nádherný obor, ale rozhodně není na cestování. To byl jeden z těch strachů, které mi na čas zavřely ty dveře v hlavě. Dnes je však situace přesně obrácená, že já mám větší svobodu než můj muž a můžu si nakonec vycestovat, kdy chci a kam chci, a jediné, co potřebuju, je počítač a wi-fi. Takže já pracuju skutečně jen online.

Nové možnosti

Ukázalo se, že lidí, kteří tyto služby potřebují, je mnohem víc, než jsem si původně myslela. Poskytuju služby rodičům dětí – od maličkých ročních dětí i někdy mladších – formou konzultací. Tady bych to chtěla vypíchnout, protože vy si jako první a i já jsem si představila, že budu hlavně dělat terapie a dělám je samozřejmě, ale ono se otevře obrovské pole dalších možností, které třeba běžně nenabízíme, a najednou s tou online péčí se ukazují, že můžou fungovat.

Takže já jsem začala nabízet konzultace pro rodiče, kteří třeba řeší,

  • → že dítě se špatně kojí,
  • → že jim nejde přejít na tuhou stravu,
  • → že špatně kouše,
  • → že ve dvou letech pořád neříká slovíčka.

Běžně jsou ordinace logopedů přesycené, takže tito rodiče, kteří potřebují třeba jednoduchou radu, mnohdy uklidnění anebo efektivní navedení, tak vlastně dostali příležitost pomocí těch konzultací, které probíhají čistě s rodičem. Rozebíráme společně tu situaci, díváme se na ni z různých úhlů pohledu a hledáme řešení šité na míru.

Dostali příležitost vykročit tím správným směrem.

Tady je obrovské pole třeba prevence, které se běžně nepokrývá. Když jsem pracovala v ambulanci, tak se ke mně tito rodiče nikdy nedostali a nikdy mně ani nezavolali. Myslím, že je to ani nenapadlo. Takže tím, že jsem začala ty služby nabízet online na webových stránkách celostnikomunikace.cz, kde tyto konzultace jsou k dispozici, se ke mně dostává více a více rodičů, kterým stačí hodinové sezení, a oni vlastně s tím svým dítětem můžou začít žít ten svůj život ve větším klidu.

Terapie on-line

To je ta jedna část, kterou dělám, druhá část jsou opravdu ty terapie. Nabízíme ještě s mou jednou kolegyní, kterou v tuhle chvíli zaměstnávám, online terapie pro Čechy žijící po celém světě. S vycestováním do zahraničí se totiž také ukázalo, že spousta Čechů žije v zahraničí a potřebují online terapie pro děti. Takže to byla taková první skupina, která velmi ocenila nabídku online služeb.

Zároveň však samozřejmě nabízíme péči dětem v Čechách, které se nemohou dostat na logopedii, protože je třeba plno v jejich místě bydliště nebo zrovna žijí tam, kde je logopedů málo, nebo rodiče jsou zaneprázdnění a další cestování každých 14 dní na logopedii je pro ně zatěžující, takže pracujeme i s dětmi, které žijí v České republice.

Naší hlavní klientelou jsou děti od 4,5 let až do dospělosti.

Mám i dospělé klienty. A bezpochyby bych tady chtěla hodně moc zdůraznit jednu věc a tou jsou senioři, v tuhle chvíli riziková skupina. Mnoho logopedů pracuje se seniory. Já osobně v tuhle chvíli žádného seniora v péči nemám, ale pořád mám v hlavě tu vizi, že je to skupina lidí po mozkových příhodách, která je velikánská a která si myslím, že by mohla z online sezení obrovsky profitovat.

Pokud někdo z vás v tuhle chvíli s těmi seniory pracoval, docházeli za vámi, teď to rozhodně nejde, tak si myslím, že nabídnout jim nějakou i sociální interakci, zkušenost v domácí péči je podle mě fantastické.

Stáňa:

Z toho vyplývá, že se tím naopak otevírají dveře do širšího světa, než když máš jen tu ordinaci, že ano. Člověk udělá ty první kroky. Každopádně víme nebo jsme to už zmínili, že je s tím spojená spousta strachu. Zvlášť teď, kdy je s tím spojeno ještě více strachu, myslím s celkovým fungováním té praxe, a člověk má ještě udělat krok a udělat něco nového, tak je to samozřejmě náročné. Nicméně…

... bude potřeba vzít ty strachy na záda a vykročit navzdory strachu.

S jakými strachy jsi vykračovala ty na tuhle cestu?

Martina:

Tak já bych možná zmínila, že jsou tady nějaké osobní strachy a pak jsou tady profesní strachy. Ještě než o nich začnu mluvit, tak bych tady chtěla zdůraznit jednu věc. Když jsem začínala, tak tato služba v České republice neexistovala a musela jsem vytvořit nějaké pole důvěry.

Na druhou stranu vy všichni, kteří to teď sledujete, už to pole důvěry dávno vytvořené máte, protože máte velké spektrum klientů, kteří za vámi chodí, a vy jim jenom nabídnete něco navíc, něco trošku jinak, ale nemusíte v nich budovat tu velkou důvěru a vůbec to, že jste pro ně profesionál, protože vy už jste pro ně profesionál dávno, protože tu službu už jim nějakou dobu nabízíte.
Takže to bych chtěla říct, že je v této situaci pozitivní. Rozhodně jednodušší, než to, co jsem prožívala já.

Osobní strachy:

Ty osobní strachy byly určitě to, že

  • že to nezvládnu technicky,
  • že nevím, jak si s tím poradím,
  • že nevytvořím v lidech dostatek důvěry, že ta služba funguje,
    a samozřejmě je to pochopitelné, protože v té době jsem jí taky moc nevěřila.
  • jestli já jsem sama schopná to zvládnout.
    Popravdě řečeno, když jsem vycestovávala do USA, jedna moje kamarádka mi říkala: Tak to dělej online. A já jsem jí říkala: To nemůže fungovat, online logopedie. Takže ten osobní strach tam byl hlavně v tom, že jestli já jsem sama schopná to zvládnout.

Profesní strachy

A musím zmínit jednu důležitou věc, že mě něco mezi tím osobním a profesním strachem provázelo:

  • Můžu to vůbec dělat? Takové to, můžu si to dovolit?
    Jít proti tomu systému nebo do toho systému něco nového vložit. A že tam byl takový ten strach, že jsem čekala na svolení, na svolení té autority, jak jsme na to zvyklí ze školy, paní učitelko, můžu prosím vás? Můžu jít na záchod? A tak dále... A tenhle strach se ukázal i tady. Že já jsem si říkala, proč bych, proboha, nemohla?

Rodinná těžká zkušenost a objevení nových způsobů

A tady teď zmíním jednu velmi osobní rodinnou zkušenost, která mi vlastně otevřela oči, že tady není místo na to se ptát, ale je důležité začít něco dělat.

Když se mně začaly v hlavě točit myšlenky, tak můj příbuzný prodělal mozkovou příhodu v poměrně mladém věku, a já jsem byla kvalifikovaný odborník na tohle téma, ale žijící na druhé straně světa, tak jsem si říkala: No to je teda průšvih, co teď? Byť bych mu mohla úžasně pomáhat. A pak jsem si najednou říkala: Ježišmarja, co blbnu, vždyť já mu můžu pomáhat. Zapneme Skype a zkusíme to nějak. A tak jsme začali společně fungovat. To byla moje první zkušenost přes Skype, kterou mi přihrál sám život, a určitě ne náhodou.

Ukázalo se, že to je velmi efektivní. Můj příbuzný se za pár měsíců vrátil do práce, přestože jeho mozková příhoda byla velmi rozsáhlá, a dokázali jsme přes ten Skype udělat něco velkého a já jsem si říkala: Když to jde s dospělým, tak to přece musí v nějaké formě fungovat i s dětmi.

A musím říct, že úžasné na tom bylo, že vzápětí, jakmile jsem vyslovila myšlenku, že to jde, tak se ke mně začaly dostávat infomace, že to jde. Protože najednou jsem na Facebooku uviděla, že v Americe je to naprosto běžné, online terapie, že se provádí s diagnózami, ve kterých bych já sama čekala, že to fungovat nebude, jako jsou děti s autismem například. A najednou mi začal, ať už řekneme vesmír, kdokoliv, prostě posílat ta potvrzení – běž tou cestou, protože funguje.

Ta situace s tou mou rodinou je teď dost podobná tomu, co se děje ve světě. Je tady zdraví, téma zdraví a téma nemoci, které nás nutí k tomu, abychom se na věci podívali odlišně a abychom začali hledat jiné cesty.

Takže v té chvíli jsem odhodila osobní i profesní strachy, a nemůžu říct, že by mě neprovázely dál, ale ten život mi ukázal, že tohle není významné se tím zabývat.

  • Vzdálenost znemožňující fyzický kontakt

K těm profesním strachům bych ještě zmínila, že jsem se samozřejmě, jak už tady Stáňa řekla, zabývala tím, že tady je mezi mnou a klientem najednou nějaká vzdálenost ale opravdu jako virtuální a že se toho dítěte nemůžu dotknout.

A dneska musím říct, že jsem šťastná, že se toho dítěte nemůžu dotknout, protože jsem naučila děti dotýkat se samy sebe a vnímat díky tomu svoje tělo zevnitř a porozumět tomu tělíčku na úplně jiné rovině, než když jsem seděla vedle nich a dělala jsem to jako kdyby spolu s nimi a za ně, protože oni tím, že já jsem tam taková figurka ve Skypu, musí pracovat sami za sebe, musí vlastně zkoumat sebe, musí mi říkat, jak to cítí a co vlastně cítí.

Když se jich zeptám: Když dáš jazýček nahoru za zuby, jaké to tam je v té puse? A najednou se mně rozkryl tady tímhle způsobem a touhle prací úplně nový rozměr logopedie, kterému jsem dřív pozornost vůbec nevěnovala, protože jsme se dívali furt do zrcadla, když jsme dělali něco s mluvidly.

Tímto chci vyzdvihnout, že ta vzdálenost je naopak přínosem, protože se vyváží taková ta míra, kdy dřív jsem byla terapeut, který byl dominantní, a pak byl menší klient a já ho vnímala, že on si za mnou jde pro pomoc a já mu vlastně mám nejenom pomoc nabídnout, ale mám to za něj vlastně vyřešit.

Dneska je to tak, že ten počítač mi nedovoluje mnoho věcí dělat, ale díky tomu vyrostl můj klient a já jsem se zmenšila a jsem tam spíš tím průvodcem, tak jak by to podle mě mělo být.

Potom se ta terapie stává mnohem rychlejší a efektivnější, což byste možná při online terapii nečekali.

  • Nebudu moci dítě kontrolovat
    A určitě je tam taková složka z té profesní stránky, že nebudete moct dítě kontrolovat, nebudete moct to jakoby třeba příliš ukazovat, vysvětlovat.

To všechno, musím říct, jsou věci, které můžete rovnou hodit za hlavu, protože se vám ukáže při tom sezení, pokud ho zkusíte a nemáte co ztratit, musím říct, že objevíte třeba i techniky cvičení, které jste doteď nepoužívali, a když uvolníte ten strach a popustíte díky tomu uzdu kreativity, zjistíte, že může fungovat ledasco a že děti i při Skype terapii mi skáčou jakoby na koberci, dělají různé cviky s tělem, rytmizujeme, píšeme, prostě děláme skoro všechno, co děláme běžně v terapii.

Stáňa:

Super, to byl vyčerpávající seznam všech možných překážek a strachů, které se můžou objevit, což je fajn. Mně přijde důležité zmínit, jak jsi říkala, že ty jsi vlastně musela začínat s novou klientelou.

Ale u většiny lidí v této situaci, která teď je, je to jinak, protože jde o to dát službu navíc té klientele, která je teď uvázaná doma a která naopak teď tu službu potřebuje, chce, vlastně je taky třeba trápí, že ji nemají, a myslím si, že velmi ocení, když se jim ten terapeut ozve a řekne: Dobrý den, pojďme si domluvit online konzultaci.

Že navíc ti lidi, když jsou zavření doma, jsou vděční za jakoukoli komunikaci s dalšími lidmi, i pokud jde o děti samozřejmě, tak je to pro ně rozptýlení té rutiny nebo i nudy, která může nastávat v nejrůznějších rodinách v průběhu té karantény.

Takže v tomhle je to určitě jednodušší a ba naopak, ten klient to vlastně očekává, tak si myslím, že tenhle strach může člověk hodit za hlavu. Ano, bude to nové. Nicméně si myslím, že když si to člověk vyzkouší na jednom, dvou, třech lidech, tak postupně se v tom zaběhne a zjistí, v čem je to jiné a jakým způsobem si ty konzultace online uspořádat. A myslím si, že i ten klient na druhé straně bude chápat, že to bude trošku jiné, než když se vidí někde naživo.

Každopádně napadá tě, jaké překážky nebo výzvy jsou tady ještě, se kterými se lidé můžou setkat, na co by se mohli připravit?

Martina:

  • Překážka důvěry
    Je potřeba si uvědomit, že ty strachy, které v sobě máme my, bude mít ten klient úplně stejné. Takže možná je pojmenovat a říct: Já vím, že si možná myslíte, že to teď nebude fungovat, jako když jsme u sebe, ale pojďme to zkusit.

    Nebát se to všechno vytáhnout jednak na povrch a říct to a pojďme spolu hledat, jak to můžeme spolu udělat i při tom Skypu.
  • Technická překážka

Možná budete váhat nad tím, jestli to půjde technicky. Protože samozřejmě o Skypu panují různé názory, ale já musím říct, že za ty tři roky už jsem prošla možná víc než čtyři tisíce terapií a za tu dobu bych řekla, že mi jich Skype zbořil maximálně deset, víc to nebylo.

Takže tady bych chtěla povzbudit, že skutečně to propojení a to spojení je obvykle velmi dobré. Sem tam se hovor zasekne, tak to vytočíte znova a nic se neděje. Naopak, dáte si pauzu, napijete se mezitím, dítě si poskočí. Ani při té 30minutové terapii, kterou logoped většinou dělá, 45minutové terapii, záleží, jak to klient vyžaduje, v ambulanci samozřejmě nejste pořád úplně aktivní, není to celá třicetiminutovka. Takže když vám to na chviličku vypadne, nic se neděje. Nicméně ta moje technická zkušenost je velmi dobrá.

Určitě velmi doporučuju, abyste si třeba zavolali přes Skype. V tuhle chvíli je to nutnost, protože jinou možnost možná ani nemáte, abyste si zavolali třeba s rodinou, a vyzkoušeli si to. Vyzkoušeli si ty svoje pocity při tom a uvědomili si, že to vlastně funguje, utvrdit si v sobě, že jo, že si zavoláme. Ta terapie je podobná, my si zavoláme a pomůžeme si navzájem.

Takže ta technická stránka si myslím, že by vám nemusela příliš jakoby nějak vadit. Je tady ještě aplikace Zoom, která se dá využít. Vím, že jsou lokality v Čechách, kdy mi rodiče řeknou, nám tady Skype moc nefunguje, ale Zoom nám funguje. Je to možná ohledně nějakého toho připojení. Takže je tady ještě tahle aplikace.

  • Jak to to dítě zvládne?

Určitě vás jako terapeuty napadne, jak to dítě těch 30 minut u toho počítače zabavíte. První je asi potřeba si uvědomit, že my ho nebudeme bavit, ale že ho jdeme nějakým způsobem podpořit.

Děti jsou dneska zvyklé, dělá jim to dobře, jsou na to připravené, tahle generace je vlastně připravená na práci na počítači a jsou zvyklí u toho fungovat a sedět. Jsou rádi, když můžou tohle dělat. Takže to je velké plus, které bych chtěla říct. Zvládají to děti i od čtyř let, které jsou trošičku vyspělejší.

Materiály pro výuku on-line

A já jsem tenkrát měla jednu takovou obavu, že nemám materiály. Jak já je budu vlastně zabavovat, co jim budu ukazovat? A právě díky tomu jsme taky spustili výrobu obrázkových pomůcek, které dneska prodáváme na našem e-shopu Logopedie s úsměvem také i v pdf formátu a z nich si vlastně vyrábíme svoje nejen powerpointové prezentace, které dětem ukazujeme na počítači.

Tady bych chtěla zmínit jednu důležitou technickou věc. Ať už jste učitel, ať už jste speciální pedagog, psycholog, logoped, který třeba pracuje s nějakými materiály, Skype i Zoom umí jednu věc, a to je sdílení obrazovky. A to je něco, co je pro lidi, kteří jsou technicky znalí, jasné, ale pro lidi z pomáhajících profesí věřím, že to tak snadné není, a vy vlastně to, co máte na svém počítači – otevřený dokument, nasdlíte klientovi přes tuhle funkci a on vidí to, co vidíte vy.

Takže pokud teď třeba nemáte materiály, můžete si je nafotit, můžete si je dát do počítače a sdílet to s dětmi a třeba si popisovat obrázky, které máte běžně v ambulanci. Jsou i skenery na mobilu, aplikace, kterými si naskenujete všechno a máte to v e-mailu, otevřete si to a můžete s tím fungovat.

Nechci tohle vysílání zahlcovat technickými věcmi, ale všechno je možné, a jenom tady ukazuju nějaké jednoduché možnosti, jak na to vlastně můžete jít, a případně využít v dnešní době spoustu online materiálů, které jsou k dispozici.

Stáňa:

Super. Myslím, že i tahle aplikace, přes kterou aktuálně vysíláme, je docela fajn. Jmenuje se StreamYard. Já ji používám poměrně ráda, taky se tady dá sdílet obrazovka a podobně.

Mohu posdílet, jaká řešení vidím nejčastěji u svých klientů. Část těch, kteří se podnikání věnují už delší dobu, část svého know-how, které předávají opakovaně svým klientům, přetavili třeba do online videokurzů, e-booků, videonávodů.

Není potřeba v tom hledat nějaké složitosti, obzvlášť teď, když není úplně čas a je potřeba těm lidem tu službu předat co nejdříve a pokračovat dál v té svojí praxi.

Já jsem třeba všechny své kurzy natočila na iPhone. Máme k němu externí mikrofon, světla, ale ze začátku to takhle nebylo. Mikrofon pořídíte i teď jednoduše za pár stovek z nějakého elektro e-shopu, za dva dny ho máte doma a můžete klidně natočit třeba nějaké video. Je důležité mít dobře osvětlenou scénu a srozumitelný zvuk.

Hodně lidí se samozřejmě bojí udělat ten krok, něco natáčet, přijde jim to blbé. Myslím si, že na tyhle strachy je svým způsobem čas v tom běžném režimu, tam to můžete ve jménu nějakého strachu odkládat donekonečna, ale teď jde o to, abyste obsloužili své klienty, takže strach by měl jít stranou a měli byste udělat ten krok.

A myslím si, že vaše budoucí já vám za tohle vykročení z komfortní zóny poděkuje, protože teď vyřešíte aktuální situaci, ale v budoucnu to může být pro vás ulehčení v té běžné praxi.

Můžete mít díky tomu více svobody, snadnější přístup ke svým klientům, přístup k jiným typům klientů a podobně.

Myslím si, že v případně online kurzů, e-booků, placených videí, je ještě přidaná hodnota v tom, že se můžou prodávat bez ohledu na vaši přítomnost. Takže v době, kdy jste třeba nemocní, chcete cestovat, staráte se o novorozené dítě nebo si potřebujete vydechnout nebo jste na pokraji nějakého syndromu vyhoření, tak to, co vytvoříte online, pro vás funguje dnem i nocí ve všech těchto případech a je to pak takový druhý pilíř té běžné praxe, ten druhý příjem a je to dobrý beck-up pro všechny tyhle případy.

Nicméně je to samozřejmě složitější cesta, a když se teď přikloním k té nejjednodušší, tak to jsou ty placené Skype konzultace, které zmiňovala Martina.

Jak na platby za on-line služby

Často vidím u svých klientů, kteří dělají tyhle Skype konzultace, že si je nechávají zaplatit předem, protože pro klienta je asi jednodušší neobjevit se na online schůzce než na živé schůzce, která je takovým větším závazkem.

Co myslíš ty, Martino? Z hlediska toho, tak to funguje administrativně okolo objednávek třeba konzultací. Protože teď když to bude člověk chtít vyřešit hned, tak asi zavolá těm lidem, které má objednané třeba na příští týden, a s některými z nich si domluví ty online konzultace i ty platby. Ale kdyby tohle mělo trvat třeba dva tři měsíce, už to bude potřeba řešit nějakým administrativním způsobem.

Jak to řešíš ty?

Martina:

Já používám online systém MioWeb, který má automatický způsob objednávání*, kdy klient si vyplní objednávku a mně to přijde do e-mailu a já vím, že mám v tu chvíli poptávku od nového klienta, ale potom ho samozřejmě kontaktuji e-mailem a domlouváme se.

*Pozn.Stáňa: Martina má na mysli kombinaci aplikací MioWeb a FAPI, kdy díky MioWebu si vytvoříte jednoduše webové stránky a FAPI zajišťuje automatické fakturace, díky kterým můžete dát na web objednávku a ta vám přijde buď do e-mailu nebo ji vidíte ve fakturačním systému. 

Někdy je to i obráceně, že nejdřív napíšou rodiče, máme ten a ten problém, můžete nám s tím pomoci? A já se rozhodnu, jestli by to bylo spíš na jednorázovou konzultaci, nebo je to skutečně na terapii, nebo jenom na diagnostiku, kde zjistím víc a řeknu, co mohou zkusit. Tak to je z té mé stránky.

Ale když se teď podívám do ambulancí, jak logopedi běžně fungují, tak některá skupina samozřejmě funguje přes pojišťovnu. Tady je samozřejmě otázka systému plateb ze strany pojišťovny za online konzultaci. Já věřím tomu, že ten systém pojištění udělá taky nějaký krok, a věřím, že bude donucen, protože jinak skutečně ty ordinace můžou zkrachovat.

Ale pokud ne, tak můžete svým klientům nabídnout třeba půlhodinovou konzultaci, zkontrolujete, co jste dělali minule, a necháte si to od nich uhradit jako jednorázovou konzultaci. Věřím, že to ocení.

Každopádně já si to taky nechávám hradit dopředu, většinou na šest sezení dopředu. Domluvíme si spolupráci a po šesti sezeních se domlouváme dál, jak to vyhovuje, nevyhovuje, jak se to proměňuje, zlepšuje a tak dále, jestli je spokojenost na straně klienta. I já se samozřejmě vyjadřuju k tomu, jak nám ta spolupráce funguje, a případně se domlouváme na dalším postupu.

Ujistěte klienty, že se nemusí obávat

Nicméně musím říct, že i díky tomu, že jsem poměrně veřejně vidět, tak mi rodiče píšou e-maily: My nejdeme příští týden na logopedii, logopedka má zavřeno, všechno je zrušené a my teď nevíme, co máme dělat.

A já si myslím, že rodič ocení i to, když mu prostě jenom zavoláte, když si jenom zavoláte přes Skype a řeknete si, jak to vlastně postupuje, a povzbudíte ho, že nic není ztraceno, že mozek, který vytvořil nějaké nové spoje tím, že se něco trénovalo, je hned nevypustí. Protože rodiče jsou nervózní z toho, že to všechno ztratí, celá ta práce bude vniveč a že se dostanou třeba zase úplně na začátek.

Už jenom tohle, když už se ty ordinace zabouchly, ty dveře se zabouchly, tak ti rodiče si určitě zaslouží informaci o tom, že se nemusí obávat. Protože se bojíme dnes opravdu mnoha věcí, takže pojďme je ujistit a nabídnout jim třeba jen krátký vstup, krátký hovor, třeba jen s rodičem, nemusíte tam nutně tahat děti, pokud se na to necítíte, ale můžete si promluvit s rodičem: Jak vám to jde? Co byste ode mě potřeboval/a? S čím vám můžu pomoct? Jakou techniku bysme mohli společně dál udělat?

Takže i s těmi rodiči můžete navázat kontakt. Nemusíte hned nutně mířit na ty děti.

Stáňa:

To je důležité, cos teď řekla. Mě k tomu napadly dvě docela podstatné věci.

  • 1
    Udržujte důvěru a vztah

Protože nás poslouchají lidé z nejrůznějších pomáhajících profesí a můžou to být jak lidé, kteří to dělají komerčně, tak lidé, kteří to dělají skrz pojišťovny.

Každopádně i kdyby teď ta služba, kterou uděláte online nebo po telefonu, nebyla placená, tak co je důležité, že dlouhodobě se svým klientem udržujete důvěru a vztah a že ten člověk se po opadnutí celé téhle situace, která může trvat měsíc, ale taky třeba tři měsíce, bude chtít vrátit právě k vám a že má k vám vztah, má vás rád.

Myslím si, že i v těch profesích, ve kterých teď nejde třeba vydělávat peníze, tak je naprosto zásadní udržovat s klientem důvěru a vztah. Je to zásadní pro budoucí byznys. Takže na to myslete.

  • 2
    Buďte jako klient aktivní

Druhá věc, která mě napadla, pokud nás posloucháte a jste na straně potenciálního klienta, to znamená, chodíte třeba někam na terapie, chodíte na fyzioterapie nebo se učíte nějaké jazyky nebo učíte se nejrůznější věci… na klavír a podobně, tak zavolejte tomu svému učiteli.

Jeho možná nemusí napadnout, že byste to mohli udělat online nebo že byste to mohli udělat po telefonu nebo byste to mohli krátce zkonzultovat, a zároveň teď taky sedí doma a možná mu to už celé leze na mozek a chce pomáhat, ale neví jak, protože ho to třeba nenapadá.

Takže i když jste na straně toho klienta, udělejte ten krok, překonejte tu komfortní zónu, že to je blbé, protože možná tomu člověku úplně otevřete oči a on si řekne: Jé, tak já můžu být taky v téhle situaci nápomocen a nemusím se tady snažit šít roušky, i když vůbec neumím šít, ale můžu pomáhat tím, co umím a v čem jsem expert. Můžu pomáhat vám – svým klientům.

Tohle mi teď přijde důležité.

3 kroky, které teď udělejte:

Když bych teď shrnula, o čem jsme se teď bavily, co konkrétně teď dělat na straně terapeuta nebo kouče, učitele, lektora.

  • 1
    Vyberte 20 % nejdůležitejších klientů a s těmi začněte
    Já bych si nejdříve vybrala třeba 20 % zásadních klientů, kteří ke mně chodí opakovaně a potřebujou tu pomoc nějak nutně. Aspoň pro začátek bych začala s těmi nejčastějšími nebo s těmi nejpodstatnějšími a zavolala bych jim, kontaktovala bych je s nabídkou té online konzultace.
  • 2
    Kontaktujte klienta a zeptejte se
    Nebo bych udělala to, co říkala Martina. Jen se zeptat: Jak se máte? Jaký je vývoj? Potřebujete s něčím poradit, pomoct? A pokud by ten člověk chtěl tu online konzultaci, tak bych si zkusila domluvit nejříve jenom dvě tři sezení na zítra nebo na nejbližší možný den a vyzkoušela bych si to.
  • 3
    Zvolte si technické řešení
    Rozhodla bych se, jak to udělám. Nejjednodušším řešením je podle mě Skype, který Martina zmiňovala. Případně se dá udělat videohovor přes WhatsApp, který hodně lidí používá. Nebo se dá použít nějaké sofistikovanější řešení. My teď vysíláme přes StreamYard. Jeho výhodou je, že ten jeho přenos je poměrně kvalitní, jak vidíte, můžete se takhle s tím člověkem vidět a můžete mít v tom přenosu až 5 lidí.

    Takže pokud děláte třeba nějaké lekce angličtiny se čtyřmi pěti lidmi, můžete to takhle udělat třeba i v pěti lidech. A co považuju za výhodu, je, že se to dá nahrát. Takže vy těm lidem můžete poslat i záznam, což v některých oborech může být přidaná hodnota toho sezení. Samozřejmě v některých oborech nemusí.

Návod pro vás zdarma

A pokud mě teď poslouchají nějací terapeuti, lektoři a rozhodnete se, že chcete zkusit ten StreamYard, tak já vám na něj poskytnu videonávod pro moje studenty v Plážové střední, což je placený kurz.


Pokud jste z pomáhající profese – terapeut, psycholog, logoped, pedagog, speciální pedagog, kouč, sociální pracovník, učitel..., tak mi napište, co děláte, kdy se do toho chcete pustit, do těch online konzultací, a já vám ten návod pošlu zdarma na e-mail. Napište mi na e-mail stana@podnikanizplaze.cz a my to budeme společně s mojí asistentkou průběžně monitorovat a těm z vás, kteří to teď nutně potřebujete, ten návod ráda poskytnu.

Automatizované platby za služby

A ještě chci zmínit technické řešení pro ty platby, o kterých mluvila Martina. Pokud vám platí klienti v ordinaci nebo přes pojišťovnu, tak s tím vám technicky neporadím, ale pokud máte klienty, kteří vám platí fyzicky, cash, tak teď asi v tom akutním stavu se můžete s nimi domluvit na platbě převodem, nicméně do dalších dnů, týdnů nebo třeba měsíců vám doporučuju si zautomatizovat ten proces přes online fakturace a využít ty platby předem.

Nejčastěji lidé využívají tyto dvě aplikace – FAPI (www.fapi.cz) a SimpleShop (www.simpleshop.cz) v Česku a na Slovensku. Myslím si, že SimpleShop můžete vyzkoušet dokonce zdarma. U FAPI si nejsem jistá, podívejte se na ty stránky. A můžete to samozřejmě využít.

Rozhodně si udělejte nejdříve nějaké testovací spojení s někým z rodiny. Vyzkoušejte si to nanečisto a pusťte se do toho.

Martino, chceš něco doplnit k tomu procesu a k těm jednotlivým krokům, co jsem teď zmínila?

Martina:

Nahrávání videa jako následná péče

Já bych určitě doplnila to, co jsi zmínila, jednak to video, protože já sama nahrávám videa a přesně tohle je ta chvíle. Vy můžete na svůj mobil nahrát klientovi video, jak má pokračovat dál a třeba ukázat mu to cvičení. Někdy mi rodiče řeknou: Nemohla byste nám to nahrát?

A já to nahraju přímo na Skypu, Skype má taky nahrávání, nahraju třeba minutové video dítěte a řeknu jim: Tady podle toho videa si to potom cvičte pak doma, protože tady krásně vidíte, jak jsme to dělali.

Takže vy můžete poslat i nahrávku e-mailem a ukázat jim, jak mají dál pokračovat. Zmínit třeba, na co si mají dát pozor, a ukázat na vašich mluvidlech, co mají udělat. Nebo s vašimi dětmi. Pokud máte doma děti, tak můžete udělat pár nahrávek pro vaše vybrané klienty, kde víte, že je opravdu důležité, aby aspoň jednou za tři týdny od vás nějaký impuls dostali.

Zatelefonování klientovi

A druhá věc je ten telefon. Myslím si, že i pojišťovny platí logopedům telefonické konzultace. Takže obvolejte lidi. Jenom jim prostě zavolejte, protože pro ně je to povzbuzení v tuhle chvíli.

Protože rodiče jsou zanecháni osamoceni v tom, že mají učit svoje děti. Všichni se teď stali učiteli, a nikdo si s tím neví rady, neznají ty postupy. A velká část dětí chodí na logopedii. Opravdu je to velké množství dětí a rodiče opět jsou ponecháni v tom, že se mají stát ještě logopedy a k tomu ještě taky mnoho z nich chodí do práce nebo se snaží udržet svoji vlastní profesi.

Takže já si myslím, že je skvělé je nezasytit, rozhodně ne jim posílat miliony úkolů, tohle dělejte, tohle dělejte, tohle dělejte. Ale jak říkala Stáňa, vyberte dvacet klíčových klientů. Já bych řekla – vyberte jeden důležitý úkol pro toho člověka, o kterém víte, že teď v tuto chvíli je pro jeho vývoj důležitý, aby netrval dýl než dvě tři minuty za den a ten mu prostě nasdílejte.

Zavolejte, přes Skype si ho řekněte nebo napište e-maily. Tak asi to bych jenom doplnila.

Stáňa:

Dvě důležité rady závěrem

  • 1
    Neodkládejte to až na někdy
    Lidé potřebují tu vaši pomoc teď. Vy potřebujete, aby vaše praxe fungovala teď. A ať se z toho pak taky nezblázníte, až se to zase celé otevře a všichni ti lidé budou chtít přijít najednou. A taky ať vám nevypadnou příjmy na několik týdnů.

    Nepokryjete to teď 100% z toho bezkontaktního režimu, pokud k tomu nemáte ještě online podnikání, ale to nevadí, protože alespoň částečně to pokrýt můžete a je lepší udělat něco, než udělat nic.
  • 2
    Nečekejte na dokonalost
    A ještě na to navážu mojí oblíbenou větou, a to je ten druhý tip nebo rada – nedokonalé něco je lepší než dokonalé nic. Tak běžte a udělejte to nedokonalé něco.

Martina:

Já bych jenom ještě dodala, že pokud budete konkrétně ještě potřebovat zodpovědět nějaké otázky na téma logopedie, tak se na mě taky můžete obrátit na e-mail logopediesusmevem@gmail.com.

A pokud budete hledat materiály, tak je najdete také na našem e-shopu. Jsou přímo pro logopedy na logopediesusmevem.cz.

A určitě, jak říkala Stáňa, všichni shoďme ta očekávání, nároky na sebe, nároky na klienta, protože máte, na rozdíl od toho, jak jsem začínala já před těmi třemi lety, fantastickou situaci, že všichni vaši pomoc chtějí a všichni vám budou vděční za to, že jim podáte tu pomocnou ruku.

Tak se nebojte to udělat třeba jinak a uvidíte, že vás to obohatí a že v tom najdete třeba do budoucna i cestu a že online práce může být velmi dobrým doplňkem pro vaši budoucí praxi. A uvidíte, že tím ušetříte nejen sami sobě třeba nějaký čas, ale taky svým klientům, ale taky šetříme životní prostředí, protože ti lidé za námi cestují auty a tak dále, takže i na tohle je dobré myslet a využít těch možností, které teď ta situace přináší.

Stáňa:

Děkuju za shrnutí. Myslím, že jsme řekly všechno potřebné. Věřím, že to pro vás bylo přínosné a že si z toho odnesete to, co potřebujete. Děkuju Martině, že jsme to společně zorganizovaly. Držím vám palce a mějte se krásně a žijte příběh, který chcete vyprávět.

Stáňa Stiborová (Mrázková)
Žije svůj život naplno a plní si své sny, i ty nejšílenější, každý den. Před pár lety se rozhodla, že už nechce, aby jí dny protékaly mezi prsty jako písek v přesýpacích hodinách. Je žena, matka tří dcer a jednoho syna, žena skvělého muže, expertka na online marketing a úspěšná podnikatelka. Stáňa je autorka online bestselleru Jak napsat eBook za 14 dní a knihy Podnikání z pláže. Inspiruje lidi, jak žít svobodně, radostně a naplno a učí je, jak využívat potenciál internetu a online marketingu k tomu, aby se mohli vydávat za svými sny a podnikat třeba z pláže. Více o Stáni najdete tady >>
Komentáře