Vždycky je důvod jít dál

Zítra bude pátek 13. května 2016

Před dvěma dny jsem měla termín porodu.

Jenže Janek má zřejmě podobný smysl pro humor jako jeho dva starší sourozenci, takže to vypadá, že nechá vydusit nejen svou maminku, ale i všechny v jejím okolí, kteří ji bombardují více či méně originálními variacemi dotazu „UUUŽ?“

Něco je ale přeci jen jinak. Člověk by řekl, že zpráv od nedočkavců bude se třetím potomkem méně. Že se třeba všichni nechají ukolébat představou, že od třetího porodu výš ze sebe žena vystřeluje děti s lehkostí nadhazovacího stroje na tenisové míčky.

Tak proč mi chodí desítky zpráv denně?

A proč mi chodí od lidí, které jsem nikdy v životě neviděla?

Krkavčí matka na scéně

Nevzpomínám si přesně, ale budou to asi dva roky, co jsem si přiznala, že moje hlava už ten přetlak mateřských témat neunese. Byla jsem druhým rokem s dětmi doma a pořád nic. Pořád jsem se nedokázala ztotožnit s mateřstvím v podobě, jak bylo prezentováno v časopisech a diskuzních fórech pro maminky.

Svoje děti miluju k zbláznění. Ale…

  • neutírám jim nosy každou vteřinu,
  • mikinu dostanou, až když si o ni řeknou,
  • negůglím každý jejich červený pupínek na čele,
  • pravidelně zapomínám svačiny a čepice,
  • nekecám jim do toho, jak správně by měla ta věž z Lega vypadat,
  • mluvím na ně od narození jazykem dospěláků,
  • mluvím na ně, jen když mám co říct nebo když máme chuť si spolu povídat,
  • nestresuju, když nedosáhnou vývojového milníku podle tabulek.

Je toho spousta, co dělám jinak.

Jediným kritériem pro mě je, abychom se spolu měli dobře a abychom tím neškodili jiným.

krkavci-matka-3

Naše svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiných

Svoboda pro mě vždycky šla ruku v ruce se zodpovědností.

Děti jsem od narození vnímala jako samostatné jednotky. Pravda, s trochou méně zkušeností a trochu více uslintané než já, ale jinak naprosto rovnocenné bytosti. Navíc s tou krásnou vlastností, že se všechno učí od začátku. Bez všech těch bulíků a nesmyslů, které jsme si my dospěláci po cestě životem navěšeli na nos a naložili na záda.

Až časem jsem zjistila, že jsem neobjevila Ameriku.

Že už tu je Naomi Aldort, Respektovat a být respektován, Jarda Dušek, Nevýchova, AHA rodičovtsví, kontaktní rodičovství a milión dalších, kteří uznávají dítě jako parťáka, nemydlí ho na každém kroku a dávají dostatek volnosti jeho osobnosti.

Ale proč všichni z nich tu groteskní věc jménem rodičovství berou tak smrtelně vážně?

A proč se všichni tváří, že ty své příručky bezchybně praktikují a nedělají žádné chyby?

„Vždyť pro normálního rodiče to musí být strašně frustrující!“ říkala jsem si.

krkavci-matka-8

Blogerkou z nutnosti

Začala jsem mít intenzivní pocit, že k tomu musím něco říct. Že bych mohla aspoň části těch frustrovaných rodičů ukázat, že je ještě jiná cesta. A tak jsem začala psát blog. A pro nedostatek kreativních nápadů způsobených zřejmě mlékem na mozku už jsem zůstala u názvu Krkavčí matka. Mimo jiné taky proto, že doména www.krkavcimatka.cz byla tehdy volná.

Znáte ten pocit, jak sedíte nad prázdným papírem a máte stres z toho, že ho musíte něčím naplnit?

Tak ten pocit já neznám.

Dejte mi do ruky třeba kuchyňskou papírovou utěrku a nechte mě deset minut čekat o samotě. Zaplním ji písmenky. A to i přesto, že mě o to nikdo neprosil.

Díky blogování jsem objevila, že psaní není jen moje záliba, ale vnitřní puzení.

Blog mi začal být malý

Jako malá jsem vyráběla ségře pohádkové knížky a komiksy. Vždycky jsem ráda četla. Hodina strávená v knihkupectví je pro mě lepší relax než masáž.

„Tak jo. Když u nás může napsat knihu každá herečka nebo politik, co bych ji nemohla napsat já,“ řekla jsem si nakonec.

Od roku 2013 jsem napsala 4 knížky a 2 ebooky

První knížka se jmenovala Jak přežít těhotenství. Humorná příručka pro ženy, které se na své miminko těší, ale odmítají se z toho zbláznit.

Pak přišla má prvotina pro dětské publikum Pohádky o naivním prasátku. Příběhy prasátka, které se setkává s tématy dnešní doby jako homosexualita, stáří nebo korupce. Podané tak, aby jim děti rozuměly a spolu s dospěláky se u nich nejen zasmáli, ale dokázali se k nim v reálném životě postavit čelem.

Můj muž Honza byl z pohádek nadšený a podporoval mě, abych pro děti napsala ještě něco dalšího. Tentokrát jsem se pustila do neprozkoumaných vod a začala rýmovat. Vznikly tak Obrázkové básničky pro malé měšťáky. Opět v nich narážím na situace, se kterými se dnešní děti běžně setkávají. A opět si neodpouštím své žertíky.

krkavci-matka-9

Takhle přesně jsem před čtyřmi roky dopisovala knížku s novorozenou Grétkou.

 

Na jaře roku 2015 se toho seběhlo strašně moc

Zaprvé po skoro deseti letech práce ve výzkumu trhu jsem toho začala mít plné kecky. Zajedlo se mi to tolik, že se na to Honza nemohl dívat a řekl: „Zítra prostě půjdeš, dáš výpověď a začneš se živit něčím, co tě baví.“

Tak jsem ho jako hodná žena poslechla.

A začaly se dít věci.

Nebo spíš začali chodit lidi: „Hele, Veru, ty umíš psát, neuměla bys ještě tohle a tohle?“

A já odpovídala: „Hele nevím, ale můžeme to zkusit.“

A tak se ze mě stal copywriter na volné noze. Copywriter, co píše sice gramaticky správně, ale kroutí si češtinu po svém. Copywriter, co píše od srdce a nedrží se moudrých, osvědčených copywriterských desater. Copywriter, který nesnáší marketingové čančuličky a prodejní nesmyslnosti, které sice mají podle všech příruček prodávat, ale když jim ani sami prodávající nevěří, tak prostě nemůžou prodat ani zlaté prase za korunu.

No a zadruhé? Zadruhé jsem naskočila do kurzu Podnikání z pláže. Ujasnila jsem si díky němu sama v sobě, že můj blog Krkavčí matka je o svobodné výchově. Najednou jsem mohla začít mluvit k jasně definované skupině lidí a od toho už byl jen krůček k tomu, abych v rámci kurzu napsala dva ebooky s nezapamatovatelně dlouhými názvy:

5 kroků jak utišit svého malého vřeštícího paviána a neskončit v base nebo Bohnicích

10 triků jak být úžasný rodič a nevypustit přitom duši

Do toho jsme s Honzou začali rozjíždět podnikání na Amazonu a pod značkou Greta the Fox uvedli na americký trh svou první hračku pro děti. Byla jsem v naší dvoučlenné firmě jmenována šéfkou marketingu a dřeli jsme dnem i nocí, aby i můj muž mohl v horizontu roku opustit zaměstnání od devíti do šesti a mohli jsme se víc věnovat dětem.

Já jsem se pustila ve zbývajícím čase do realizace vlastních kurzů o zdravé výživě, sem tam jsem dělala nějaký catering a přes léto jsem spustila ještě lekce točení s žonglérským náčiním „poi“ pro začátečníky.

Plánů víc než dost až do důchodu

Bůh, osud nebo vesmír – ať už tomu budeme říkat jakkoli – je každopádně vtipálek. Když člověk neví, kam dřív skočit, a myslí si, že už toho nemůže víc zvládnout, tenhle chlapík se smyslem pro humor ho přesvědčí, že se plete.

Najednou bylo třetí miminko na cestě a měli jsme o další zábavu postaráno.

Všechno bylo tak skvěle nastartované, rozplánované! Knížky i ebooky se prodávaly, hračky šly na odbyt, klienti na copywriting se hlásili sami. Do toho přeci nemůžu šestnáct hodin denně prospat a osm prozvracet!

„Kočko, klid, nepanikař,“ konejšil mě Honza. „To spolu zvládneme,“ sliboval.

Před půl rokem bylo pátek 13. listopadu 2015

Před půl rokem Honza poprvé v životě nesplnil svůj slib.

Před půl rokem Honza zemřel.

A ze mě se stala ve 32 letech vdova. S dvěma maličkými dětmi a třetím na cestě.

krkavci-matka-2

V takové chvíli to můžete zabalit

Nebo si můžete říct, že o moc víc horších věcí už vás potkat nemůže.

Že už nemáte co ztratit.

Že vždycky můžete doufat v lepší zítřky.

Že smrt není konec, ale že je to ta nejpřirozenější věc v životě.

Že smrt má srdce otevírat, nikoli zavírat.

Začala jsem o svých pocitech mluvit na Krkavčí matce.

Začala jsem psát další knížku pohádek pod názvem Bylo nebylo doopravdy, která už je dnes na světě, a první čtenáři mi píší tak nadšené reakce, že mám až někdy pocit, že snad ani nemůžou patřit mně.

bylo-nebylo-doopravdy

Když dáváte, dostanete.

Já dostávám obrovskou podporu od tolika „cizích“ lidí, že mi nad tím pořád zůstává rozum stát.

Zítra je pátek 13. května 2016

Mám dva dny po termínu porodu.

A tolik „cizích“ lidí mi drží palce a těší se na Janka, že se mi chce z toho plakat.

Ale nepláču. Spíš se vlastně usmívám.

Protože vždycky. Vždycky je důvod jít dál.

krkavci-matka-5

krkavci-matka-deti

Veronika Hurdova
Veronika Hurdova
www.krkavcimatka.cz

Jsem maminka tří malých svobodných bytostí a osudu navzdory se nevzdávám. Vychovávám svobodné děti se smíchem na tváři. Testováno na dětech, ověřeno na bránicích rodičů. Najdete mě na blogu www.krkavcimatka.cz.

Mé knížky najdete tady >>

Příběh Veroniky mě velmi zasáhl. Snad proto, že bych na jejím místě klidně mohla být já. Stejně stará, se třetím dítětem na cestě... Mohl by to být příběh každého z nás. Nikdy nevíme, co nám život přichystá.

A to je jeden z důvodů, proč ji chci podpořit a ta nejlepší cesta, jak to umím, je skrze můj blog. Sdílet její příběh s vámi a pomoci ji, třeba tím, že si objednáte pro své děti některou z jejich knih. Nudit se u nich rozhodně nebudete. :) Knížky najdete tady >>

Stáňa MrázkováAutorka blogu Podnikání z pláže
Podnikání z pláže
Tento blog je místo, kde si můžete kromě článků autorky projektu Podnikání z pláže Stáni Stiborové číst i příběhy a články účasníků online kurzu Podnikání z pláže. Najdete tady náměty k zasnění, porci inspirace i nakopnutí do toho, abyste se také vydávali za svými sny a žili příběh, který chcete vyprávět. Máte chuť na ještě větší nálož inspirace? Přečtěte si knihu Podnikání z pláže, kterou už četlo více než 42 000 čtenářů. Více o knize tady >>
Komentáře