„Ona už toho má tolik udělané a má to tak super a JÁ NE“

V této plážové rychlovce se chci věnovat jednomu pocitu, který se objevuje poměrně intenzivně na startu online podnikání, a to je ne-dost-dobráctví pramenící ze srovnávání se.

Na téma porovnávání se a pocitů selhání vs. pocitu vítězství.

Tohle je rozhodně rada, kterou bych sama sobě dala na začátku podnikání a věřím, že těch pár minut poslechu pro vás může být velkým přínosem a odnesete si z toho inspiraci nejen do podnikání (z pláže), ale i dalších činností.

Věnujte si necelých 10 minut v tomto videu a nebo čtěte níže:

Tyhle myšlenky se asi někdy honily hlavou každému začínajícímu plážovníkovi…

Srovnávání je jedno z velkých úskalí sociálních sítí. Místo, abychom se srovnávali sami se sebou a se svým minulým já a viděli tím pádem svoje úspěchy a posuny, tak se porovnáváme s ostatními.

Jenže nechodíme v jejich botách a to je něco, co je fajn si uvědomit, protože každý má jinou životní situaci, jinou startovní pozici, jiné téma, jiné možnosti času, energie.

Tak či tak, tenhle pocit „nejsem tak dobrá jako on nebo ona“ tady je a patří k jakýmkoli začátkům a je jedno, jestli začínáte podnikat z pláže a nebo se třeba učíte lyžovat nebo háčkovat. Každý mistr je na začátku nemehlem. A krůček po krůčku získáváme zkušenosti a stáváme se lepší a lepší.

Srovnávat se s někým, kdo už ty kroky dělá mnoho let nebo kdo je v jiné životní situaci a tím pádem mu to jde jinak, je kontraproduktivní.

Dám vám takový příklad ze života

Na jaře 2020 začala moje nemladší dcera Sofinka dělat první kroky , a jako každému miminku, ani jí to z počátku nešlo. Ale pokaždé vstala a zkoušela to znovu a znovu. Všichni jsme takto s chozením začínali. Sofi má tři starší sourozence a představte si, že by koukala na ně, jak ve svých čtyřech nebo jedenácti letech běhají okolo a řekla by si: „Hm… já nejsem tak dobrý jako ona, takže to znamená, že to nikdy nedokážu“.

Na tomto příkladu to zní samozřejmě lehce absurdně. Ale přesně tak to je, když teď děláte svoje první krůčky v online podnikání. Nemůžete se srovnávat s někým, kdo už běhá a skáče.

Krůček po krůčku se člověk dokáže naučit vše.

Musí ale vytrvat. Mít trpělivost a nevzdávat se.

Za rok nebo za dva se možná pousmějete nad svými začátky, stejně jako se nad těmi svými dnes usmívám já. Taky jsem na začátku neuměla například psát články, když jsem vytvořila svůj první příspěvek na facebook a měla jsem asi tak dvacet fanoušků, bylo to dosti amatérské. Naučila jsem se to.

Bez začátku a prvních nejistých krůčků to nejde. Nejde přeskočit ve vývoji bez té cesty mezi tím. Právě na té cestě se totiž učíme vše potřebné pro to, aby se z nás jednou stali mistři. :)

Na startu jakékoli cesty máte dvě možnosti. Můžete jít cestou krátkou, nebo dlouhou.

Buď vás mohou lidé před vámi inspirovat a motivovat k tomu, že i vy to dokážete, ale přijmete s tím i to, že ta cesta nebude jednoduchá. Anebo se zbičujete pocitem, že nejste dost dobří a nikdy nebudete tak dobří jako ONI. Necháte se udolat svým strachem.

Ta první možnost bude vyžadovat odvahu, energii, chuť učit se novým věcem, a především sílu jít přes překážky, které k té cestě patří. Když jste se učili chodit, spadli jste možná stokrát a stejně jste se po stoprvé zvedli a udělali další krok. Nebylo to jednoduché. Nebude to jednoduché ani v jakékoli další dovednosti, kterou se budete chtít naučit.

Pak je tady ještě ta druhá možnost. Rozhodnout se, že nejste dost dobří. A v určitém ohledu je mnohem jednodušší, prostě to vzdáte a nemusíte dělat nic. Můžete nadávat na okolnosti, nedostatek talentu, zlé sudičky nebo osud.

V životě máme vždy volbu. Je jen na nás, zda se rozhodneme být vítězem nebo poraženým. :)

Být vítězem znamená zdolávat překážky. Být vítězem s sebou nese velkou investici času a energie. Být poraženým znamená dát nohy nahoru a vyprdnout se na to.

Být vítězem znamená jít mnohem delší a často i náročnější cestou. Ale když se pak ohlédneme, víme, že to stálo za to.

Každopádně až se budete chtít příště zase s někým srovnávat a být smutní, že nejste tak dobří jako někdo jiný, což se prostě stává a je to normální, tak až se v tom trošku popatláte a užijete si to smutnění, tak se ohlédněte a porovnejte na chvíli se svým minulým já, co všechno jste zvládli třeba za uplynulý půlrok, rok, dva roky.

A poplácejte se po rameni. Protože i toto je volba, jestli se rozhodnete cítit jako vítěz a nebo jako poražený. A je to naučitelné a je to něco, co můžete trénovat každý den na malých vítězstvích. Zkuste v dalších dnech sledovat, kdy se porovnáváte s někým jiným, a to nejen v podnikání, ale v těch každodenních malých věcech a zkuste to v tu chvíli vždycky otočit a najít si v tom své malé vítězství.

Když se naučíte cítit jako vítěz, tak vám to podnikání půjde s mnohem větší lehkostí.

• Stáňa