Všechny 4 díly „Zamyšlení z Bali“:
[# 1.DÍL] Zamyšlení z Bali: „Jet lag, aneb tělo neošidíš“
[# 2.DÍL] Zamyšlení z Bali: Ostrov úsměvů
[# 3.DÍL] Zamyšlení z Bali: Vděčnost (právě čtete)
[# 4.DÍL] Zamyšlení z Bali: Za hranicemi komfortní zóny
Slunce se chystá na svou večerní koupel v Indickém oceánu a my se, skoro jako každý večer v průběhu našich dní na Bali, procházíme po pláži. I tady, stejně jako na mnoha dalších místech, nacházíme věc pro Bali tak typickou. V češtině se jí říká obětinka, což jak se dozvíte dále, není zrovna ideální překlad. Anglicky se tomu říká „offering“.
Najdete je u každého vjezdu do ulice, na křižovatkách, v obchodech, u každé restaurace, na poště a dokonce i na přepážce na letišti nebo na palubovce auta. Jsou prostě všude. A balijské ženy je den co den ručně vyrábějí a třikrát denně dávají na nejrůznější místa spojená s jejich každodenním životem.
Přiznám se, že jsem se z počátku detaily tohoto zvyku moc nezabývala. Brala jsem to prostě jako nějaký dar bohům a do hloubky to nezkoumala.
V létě 2016 jsme ovšem měly já a mé dcery možnost vyzkoušet si vytváření těchto obětinek a při té příležitosti si i poslechnout něco více o tomto zvyku. A musím říct, že mě to celkem inspirovalo.
Součástí obětinky je vždy rýže, která je základní součástí stravy balijců a banán. Dále květy čtyř barev uspořádané podle světových stran a betelový list. K tomu navíc často ještě uvidíte nějakou sladkost, cigaretu, minci, další ovoce nebo jídlo.
Nejsem detailní znalec balijské kultury, a tak mohu předat jen to, co mi bylo řečeno. Nicméně význam těchto obětinek mi byl vysvětlen tak, že jsou vyjádřením vděčnosti.
Balijci věří, že vše, co mají, jim dali bohové. A tak část všeho, co mají, dávají denně skrze tyto obětinky zpět bohům jako poděkování.
Vděčnost za věci tak samozřejmé, jako je jídlo. Vděčnost za věci, které den co den používáte a máte. Vděčnost za věci, nad kterými ani nepřemýšlíte…
Balijci žijou v opravdu chudých poměrech. Myslím, že takovou chudobu, v jaké tady žije většina populace, si nedovedou představit ani ti nejchudší lidé v Česku.
Přesto den co den vyjadřují bohům vděčnost za to, co mají. Ne z povinnosti, ale jak mi bylo vysvětleno – dělají to od srdce. Kdyby to totiž dělali z povinnosti, bohové by to poznali a bylo by to mnohem horší, než to nedělat vůbec.
Inspirativní? Pro mě rozhodně.
Věřím totiž, že když jsme vděční za to, co máme tady a teď, uvědomujeme si, jak úžasně se už teď máme, tak bez ohledu na vnější podmínky můžeme být opravdu šťastní. Pocit vděčnosti totiž hluboce souvisí s pocitem štěstí.
Mnoho lidí si nechává vděčnost na „až někdy“. Až dosáhnu toho a toho. Až budu mít to a to. Až on řekne či udělá to a to… Myslím, že není potřeba čekat. Když budeme vděční za to, co máme už teď, budou do našeho života přicházet další a další věci, za které můžeme být vděční.
Zkuste si vymyslet nějaký drobný rituál, který zabere třeba 3 minuty denně a díky kterému si každý den připomenete, jak úžasný život máte. Něco, co vám den co den připomene všechny ty obyčejnosti, za které můžete být vděční.
A sledujte, co to bude dělat s vámi a vašim životem. :)
Stačí třeba jen zapálit svíčku, nebo se na pár minut zastavit a kouknout se na západ slunce. Každopádně věřím, že když si budeme den co den připomínat, jak úžasně se už teď máme, tak budeme už tady a teď šťastnější a spokojenější. Není potřeba s tím čekat na „až někdy“. :)
Všechny 4 díly „Zamyšlení z Bali“:
[# 1.DÍL] Zamyšlení z Bali: „Jet lag, aneb tělo neošidíš“
[# 2.DÍL] Zamyšlení z Bali: Ostrov úsměvů
[# 3.DÍL] Zamyšlení z Bali: Vděčnost (právě čtete)
[# 4.DÍL] Zamyšlení z Bali: Za hranicemi komfortní zóny