3 komunikační perly českých pláží

Ať si užíváte prázdnin v České republice nebo v zahraničí, určitě se těšíte na zasloužený odpočinek se svými blízkými na krásném místě s úžasnou dovolenkovou atmosférou.

Co si trochu zalenošit na pláži?

Položit se na vyhřátý písek, nechat se hýčkat příjemnými slunečními paprsky a poslouchat šplouchání vlnek… Nebo si zadovádět s dětmi ve vodě a postavit hrad z písku. Zkrátka si užít tu pravou letní pohodu.

Při cestě na oblíbenou písečnou pláž se mi v hlavě uhnízdily právě tyto představy, ale realita byla bohužel trochu jiná. Stejný nápad měly i další stovky koupání chtivých lidí. Při hustotě osídlení ČR 92 osob na km² a slibné předpovědi počasí se opravdu není co divit.

Mysleme pozitivně

Říkám si: „Nevadí, děti jsou nadšené, poznají nové kamarády, volné místo na deku najdeme a užijeme si krásný den i s omezenou osobní zónou. Je tu trochu hlučněji, na můj vkus příliš kuřáků a pubertální mládeže. Klid, obrň se a hurá do vody!”

Den to byl opravdu nádherný, voda čistá, děti spokojené… Moje nálada se ale ocitla na bodě mrazu. A důvod tohoto mého rozpoložení se nachází někde jinde, než ve výše nastíněných obavách.

Ač se teploměr vyšplhal vysoko nad 30°C, ještě teď mě mrazí z dialogů, které vedou rodiče s dětmi. Tolik pokynů, příkazů, nadávek, ponižujících komentářů, ironie a hrubých slov jsem dlouho neslyšela. I naše tříletá dcerka zůstávala v úžasu stát s kyblíčkem v ruce a s výrazem nepochopení hleděla na divadlo kolem sebe.

Cestou z pláže jsem přemýšlela, proč je v nás zakořeněno tolik zloby, neochoty a nepochopení. Opravdu žijeme ve stejném světě? Jsem natolik jiná, nebo se náhodou sešlo na jednom místě příliš lidí s odlišným myšlením? Nevím, ale rozhodně si to nenechám pro sebe a chci s tím něco udělat. Co mě tedy tak rozladilo?

Perla první: Nedělej, nechoď tam, nech to být…

Rozkazy a zákazy jsou nejčastějším typem věty vycházející z úst rodičů bedlivě hlídajících své ratolesti u vody. Jejich obavy, že se umažou, nastydnou či zraní, jsou celkem pochopitelné. Skrze jejich úzkost ale nezbývá dětem příliš prostoru.

Pod drobnohledem upjaté maminky se synáček baví nesmyslným zahrabáváním obalu od nanuku do písku, dcera sedí a kouká do prázdna. Jiné děti se vztekají, vřeští, odmlouvají a dalšími způsoby se snaží prosadit alespoň trochu své vůle.

Většina vychovatelů navíc své příkazy formuluje negativně, všechna slovesa tedy začínají předponou NE. O co víc jsou překvapení, že to nefunguje. Dítě se polije, spadne, vezme si zakázanou věc.. Jak je to možné? Pokyny zněly jasně: „NEpolej se, NEupadni, NEber mu to!”

Možná, že rodiče nikdo neupozornil, že děti v prvních letech života „neslyší” negativní předponu a vykonávají pokyn, tedy „dělají, jdou, berou”…

Asi je ani nenapadlo, že upozorněním na riziko jen přivolávají problém či vyvolají vzdorovitou reakci typu: „Když mi nevěří, že to zvládnu, tak se vlastně už nemusím snažit. Nikdo moji snahu neocení a bude to zase špatně.”

Dospělí neznají efektivnější způsoby komunikace jako je popis situace, užití jednoho či dvou slov namísto dlouhé lamentace. Nepředávají dětem odpovědnost za své jednání a neposilují partnerský respektující vztah.

Perla druhá: Zase, pořád, vždycky…

Také Vás dokáže namíchnout, když Vás někdo nařkne z opakování problémové situace užitím takovýchto příslovcí? Situace se samozřejmě může opakovat a dítě opětovně provede nějakou lumpárnu nebo nesplní svoji povinnost. Jak se ale cítí? Jak motivované je změnit své chování?

„Zase ses pobrindala.”  Dítě zamrzí či naštve, že si tatínek nevšiml, jak se v řadě případů dívčina zvládla najíst sama v čistotě.

„Pořád mě zlobíš.” Dítě zlomyslně napadne: „Když pořád, tak to ještě něco uvidíš!”

„Vždycky jsi poslední.” Dítě je zklamané a přestane se snažit.

Místo uvedených podlamovačů sebedůvěry je snazší se jim jednoduše vyhnout. Posečkat s unáhlenou reakcí plnou jedovatých slov. Napočítat do deseti a vypustit páru třeba technikou, při níž zanadáváme v duchu a promyslíme si, co dětem řekneme nahlas.

Perla třetí: Podívej se na Káju, jak pěkně papá…

Srovnávání se sourozencem, spolužákem či kamarádem je velký rodičovský nešvar. Vzpomínáte si na situaci, kdy jste byli s povzdechem srovnáváni s úspěšnějším vrstevníkem? Měli jste pak chuť se mu vyrovnat, poučit se od něj a inspirovat se jeho výkony? Nejspíš ne, možná vás napadaly násilné myšlenky či jste ztratili veškerou motivaci k dalšímu snažení.

Dospělí se asi snaží pomoci či popostrčit a směřovat na vyšlapanou cestičku, ale jaké tato snaha přináší důsledky? Zahořknutí, vzdor, pasivita, závist, pocit nepřijetí… To jsou jen střípky pocitů dětí frustrovaných necitelným srovnáváním.

Možná jste byli někdy dáváni za vzor Vy. Vzpomenete si, jak jste se přitom cítili? Byli jste pyšní, radostní a motivovaní k dalším pokrokům?

Dětem může být nepříjemné zveličování jejich úspěchů. Mohou to považovat za přehnané divadlo, kterého se už nechtějí účastnit a příště se tedy nebudou snažit „vyčnívat”.

Možná je mrzí negativní pocity srovnávaných dětí či se obávají jejich „odplaty”. Ať je odpověď jakákoli, srovnávání dětí není motivující a už vůbec neposiluje přátelské vztahy.

Čím tedy srovnávání nahradit? Porovnávat aktuální výsledek s jejich předchozími výkony. Popisovat pozitivně, co dítě dokázalo a v čem má ještě rezervy. Nabízet pomoc a podporu, uzavírat dohody a předávat dětem odpovědnost.

Tipy na prázdninové čtení

Možná kolem sebe také slýcháte podobné dialogy. Třeba i Vy využíváte těchto neefektivních strategií a ani si to neuvědomujete. Pokud jste však prohlédli nefunkčnost těchto způsobů komunikace a cítíte, že nejsou v pořádku, jste na dobré cestě je vyřadit ze svého slovníku.

Pokud je kolem sebe slyšíte či vychází z Vašich vlastních úst jako něco, co byste rádi změnili, blahopřeji Vám. Už teď jste vykročili správným směrem.

Jak mluvit s dětmi respektujícím způsobem a vyhnout se výchovným problémům? Jak s nimi uzavírat dohody, posilovat jejich odpovědnost a  zdravé sebevědomí?

Ať jste rodič nebo učitel, odpovědi můžete najít v inspirativních článcích a elektronických knihách nejen pro pedagogy.

Pokud Vás zaujala ochutnávka efektivních komunikačních strategií, více informací se můžete dočíst v eBooku určeném nejen pro učitele, který si můžete ZDARMA stáhnout zde ››.

Nina Suchomelová

Specializuji se na efektivní komunikaci ve škole a vytváření partnerského vztahu se žáky, čímž pomáhám učitelům zkrotit džungli před tabulí. Jsem autorkou eBooku pro pedagogy 3 kroky ke zkrocení džungle před tabulí.

Nina je učitelkou na gymnáziu, manželkou skvělého muže a matkou dvou úžasných dcer. Vždy chtěla jít svou vlastní cestou, vzdělávat se a hledat nové možnosti jak v oblasti školství, tak rodinného života. Zajímá se o přírodu, ekologii, zdravý životní styl a jógu.

Nina je absolventkou online kurzu Podnikání z pláže. Její příběh si můžete přečíst zde >>