6 pilířů spokojeného života, které chci předat svým dětem

„Ve škole jsme se to důležité nenaučili,“ zaznívá na sítích povzdech nad minulostí. „Děti se ve škole dnes neučí to podstatné,“ povzdech druhý nad přítomností.

Na jednu stranu souhlasím – víme, kdy vládl Karel IV. a odříkáme zpaměti 7. pádů a vzory mužského rodu, ovšem k tomu, abychom byli v životě ZDRAVÍ, ŠŤASTNÍ, měli dostatek PENĚZ a spokojené VZTAHY, je to k ničemu.

Zároveň si myslím, že to podstatné v životě by nemělo být v rukách nějaké instituce nebo státu (z mnoha důvodů). Proto je z mého pohledu v pořádku, že jsme se to podstatné ve škole nenaučili.

Donedávna jsem si ale taky myslela, že je v pořádku, že jsem v mnoha oblastech života po velkou část dospělosti tápala a neuměla věci, i když jsem je potřebovala umět. (Třeba vařit nebo fungovat ve vztahu).

Brala jsem to jako normální věc, že se to člověk prostě tak nějak někdy někde sám od sebe naučí nebo „na to nemá buňky“. Než mi došlo, jaká to je kravina, protože samo se nic nestane.

Uvědomila jsem si, že jsem některé věci mohla umět úplně přirozeně dříve, jen mi je nikdo neukázal a nebo jsem okoukala nefunkční strategie.

A taky, že jsem se na druhou stranu v rodině naučila i některé velmi funkční dovednosti, které mi dodnes slouží a které v mnoha jiných rodinách absolutně chyběly.

Proto jsem si sepsala sama pro sebe, jaké DOVEDNOSTI nebo NÁVYKY vnímám jako důležité bez ohledu na to, kam se svět bude vyvíjet a chci je PŘEDAT mým čtyřem dětem dřív, než odlétnou z hnízda.

Ať už ve vztahu ke zdraví, jídlu, vztahům, penězům, tak k péči o sebe sama, domácnost, planetu, o spolupráci, dosahování výsledků, o komunikaci, o kritickém myšlení atd.

A pak je nechat, ať si to přeberou podle sebe. :) Mám respekt k tomu, že každé dítě bude mít svou vlastní cestu a použije jen to, co mu bude dávat smysl.

Nicméně umět uvařit pár jídel, vyjadřovat své emoce nebo mít přehled o svých penězích se hodí vždycky. :D

A co jsou tedy ty dovednosti a návyky pro spokojený život?

Z mého pohledu jsou to dovednosti a návyky, které vedou k tomu, abychom byli ZDRAVÍ, ŠŤASTNÍ, měli dostatek PENĚZ a spokojené VZTAHY. 

Díky tomu pak zároveň můžeme přispívat k rozvoji spokojeného světa a společnosti. Cítit SEBERELIZACI a přispívat SVĚTU, ve kterém žijeme.

🎧 Nemáte čas číst? Celý příběh v podobě PODCASTU najdete na Spotify, Apple Podcasts, nebo si jej rovnou jako audio pusťte zde:

Co je to ten úspěch?

Drahá auta, luxusní hotely, bazén na zahradě, značkové oblečení, létání v business class…?

NE. :)

Úspěch není vnější nálepka definovaná značkou auta. Čímž neshazuji luxusní auta a i proto do kontrastu dávám výše tu fotku z business class. Proč si to nedopřát, pokud to je něco, co chcete zažít. Ale není to to, co definuje úspěch.

Úspěch je komplexní záležitost a pokud budu vycházet ze svých zkušeností a z pozorování mých úspěšných přátel, je úspěch definován zmiňovanými šesti pilíři.

Úspěch je, pokud jste zdraví, šťastní, máte spokojené vztahy a dostatek peněz pro to, abyste žili v souladu se svou duší a svými osobními hodnotami. Jde ruku v ruce s pocitem seberealizace a osobní svobody.

A to se stane samozřejmě SAMO OD SEBE. Narodíte se s tím…

Nesmysl. :D

Takový život je VÝSLEDEK našich NÁVYKŮ

To, jak žijeme, je výsledek to, co každý den děláme a neděláme. Výsledek našich návyků.

Návyky pak vychází z našich myšlenek a emocí. I ty se cyklí každý den, jsou jakýmsi návykem a v kombinaci pak myšlenky, emoce a návyky tvoří celý náš život.

Kvalita našeho života se odvíjí od kvality našich návyků.

A ve vztahu k výše uvedeným pilířům tedy vnímám, že úspěšní lidé se zaměřují na kvalitní návyky v následujících šesti oblastech.

Osobně ke každé připíšu to, co považuji za podstatné pro sebe (a své děti). Ale předesílám PODSTATNOU INFORMACI, že KAŽDÝ MÁ JINÉ zkušenosti, priority a hodnoty. Proto si do každého pilíře nejspíše přidáte své vlastní podstatné věci a odeberete zase to, co sami za podstatné nepovažujete.

Nesdílím to proto, abyste se mnou souhlasili nebo naopak argumentovali. Berte to jako inspiraci, jednu z mnoha možností, nikoli dogma. :)

6 pilířů úspěšného života, které chci předat svým dětem

Zdraví je výsledkem našich návyků, které bohužel nejsou vždy naprostou samozřejmostí ve smyslu toho, co jsme doma dostali do vínku. Vnímám, že lidé, kteří jsou „přirozeně zdraví“, tak mají ve svém životě tyto návyky, které mám sama ve svém životě integrované:

Osobně v kontextu zdraví vnímám za podstatné mít i dovednosti umět sám sobě i ostatním základně pomoci v případě nemoci či úrazu, znát základy první pomoci. Rozumět funkcím těla, vyznat se v přírodních léčivech, v bylinách okolo nás a také základních lécích. Vědět, kdy co a jak použít. Vědět, do jaké míry si dovedu pomoci sám/sama a kdy je čas předat to odborníkům, neuskakovat ani do jednoho extrému.

Z pohledu ženy pak vnímám jako podstatné vědomí mého těla a toho, že moje tělo = moje volba. Ať už z pohledu těhotenství, porodu, kojení nebo intimity. To je celá taková kapitola, kterou si myslím, že je fajn diskutovat hlavně s dcerami, ale nejprve si ji zvědomit každá sama za sebe a především to, zda to, jak to sama vnímám, mi slouží a je pro mě přínosné a zdravé a vnímat v tom také s tím spojené negativa či rizikat a umět se v ni orientovat bez paniky nebo z pozice strachu. A pak teprve radit.

Základem kvalitních návyků k penězům je pozitivní mindset týkající se peněz. To je něco, co je v naší společnosti bohužel značně pokřiveno a odtud pak vychází absence funkčních návyků řízení peněz a návyků vedoucích k tomu, že peníze máme.

Základem je tedy nastavení mysli vůči penězům. Pokud věříte, že peníze jsou kořenem všeho zla, peníze kazí charakter, bohatí a úspěšní lidé jsou namyšlení blbečci, peníze nejsou tak důležité jako zdraví nebo vztahy nebo že je k životu vlastně nepotřebujete, váš úspěšný život bude kulhat na jednu nohu.

Vše zmíněné je hovadina a rozmýšlet, zda jsou důležitější zdraví nebo peníze je jako přemýšlet, jestli je pro vás důležitější levá ruka nebo pravá. Tak co, které se vzdáte?

Nesmysl, že?

A nikdy si s touto hovadinou v mysli nevybudujete kvalitní návyky ve vztahu k řízení peněz, které vedou k tomu, zda peníze máte nebo nemáte.

Jaké nepodporující myšlenkové vzorce máte vy?

Co se vám vybaví, když se řekne peníze? A co ještě? A co bohatství? Hojnost? Co se vám vybaví, když pomyslíte na někoho bohatého? Jací jsou bohatí lidé?

Je na bohatství, penězích a hojnosti něco negativního? Jaké největší strachy se vám pojí s pojmy bohatství, peníze a hojnost? Co je na penězích nejhorší?

Dám vám zdarma nahlédnout do jednoho z mnoha úkolů v kurzu Život v hojnosti, kde se právě myšlenkovým vzorcům věnujeme.

Stáhněte si PDF, ve kterém najdete 77 tvrzení ve vztahu k penězům a hojnosti a objevte, které myšlenkové vzorce teď brzdí nebo blokují vaši cestu k penězům, úspěchu nebo bohatsví.

Chci toto PDF

Name: Email: Comment:

Mezi funkční finanční návyky a dovednosti pak patří například:

A mohla bych pokračovat vesele dále. Do hloubky se tomuto tématu věnuji v kurzu Život v hojnosti.

V kontextu dospívajících dětí pak považuji za podstatné mluvit s nimi o tom, jak funguje banka, platební karty, kreditní karty, úvěry, hypotéky a půjčky. Kdy jsou vhodné a kdy ne.

Bohužel toto vědomí mnoha lidem fakt chybí, z toho pak vychází další nefunkční návyky a dělají zde největší přešlapy. Mně samotné na začátku dospělosti chybělo toto povědomí zásadně.

Jako naprostý základ kvalitních vztahů s ostatními vnímám pozitivní vztah sama k sobě a vlastním emocím. Pochopení vlastních emocí a prožitků, přijetí emocí v celé jejich škále a toho, že každá emoce má svůj začátek a konec. Moje největší uvědomění dospělosti bylo, když mi došlo, že moje emoce nedefinují to, kdo jsem já a dokonce ani to, kdo jsou lidé kolem mě.

V kontextu práce s vlastními emocemi se pak zdají osobní a rodinné vztahy mnohem snadnější.  Jako klíčové návyky pro kvalitní vztahy vnímám:

Vnímám to tak, že pocit štěstí není nějaká konečná stanice, ke které to všechno směřuje, ale průběžný BAROMETR toho, zda žijeme v souladu se svou duší.

A je v pořádku někdy štěstí cítit a někdy ne.

Nesouzním se sluníčkovým „cítit štěstí vždy a všude je jediná cesta“. Ba naopak. Já se někdy cítím na hovno a mému dlouhodobému pocitu štěstí paradoxně přispívá to, že se nechám tak cítit a zkoumám, proč to tak mám a kam mě to má dovést.

Jako podstatný návyk vnímám:

A tady se dostávám k dalšímu návyku, který vnímám v kontextu štěstí za opravdu podstatný.

Jsme to, čím se obklopujeme a nežijeme tady jako samostatná buňka. Jako součást úspěšného a spokojeného života tak vnímám i vědomou péči o to, čím a kým se obklopujeme. Věřím, že věci živé i neživé a lidé okolo nás výrazně přispívají tomu, jak se cítíme, jak přemýšlíme a jaké máme ve finále návyky.

Proto vnímám jako podstatný návyk pečovat o prostor, ve kterém žijeme, pracujeme a spíme.

A v širším kontextu pak pečovat i o svět, ve kterém žijeme.

Každý tak, jak uznáme za vhodné. Pro mě osobně je to například lokálnost ve smyslu surovin, ale také oblečení nebo věcí, které používám, používání přírodních materiálů namísto umělých, používání ručně vyrobených věcí namísto továrních (pokud to jde, jasně, že nemám ručně vyrobenou ledničku :D ).

V tomto kontextu pak vnímám za podstatné umět být i v nepohodlí, umět využívat své prostředí i v případě nepohodlí – rozdělat si oheň, uvařit z toho, co mám, umět si to vypěstovat. V časech dobrých se připravit na ty zlé, i kdyby přijít neměly.

V kontextu návyků je to pak i péče ve smyslu služby světu, společnosti. Ať už skrze to, co vytvářím, dělám, čím společnosti přispívám svou profesí či podnikáním. Nebo skrze aktivity nad rámec toho – přispívání na neziskové projekty svou energií, časem či penězi, je-li to v našich silách.

Snažit se být nejlepší verzí svého já nejen pro sebe a své nejbližší, ale také proto, že díky tomu celou společnost a svět mohu posunovat dále. Být zdraví a bohatí nejen pro sebe a svou rodinu, ale taky proto, že jako chudí a nemocní nikomu nepomůžeme. Jako zdraví a bohatí můžeme být ve své síle a přispívat a pomáhat tou silou tam, kde to může právě chybět.

Ta může vyplývat ze všeho výše uvedeného. Z hlediska osobního to vnímám tak, že víme, proč jsme tady a děláme věci, které nám přináší pocit seberealizace.

V pracovní oblasti pracujeme proto, že chceme, ne proto, že musíme. Chodíme do práce nebo podnikáme v oblasti, kterou milujeme a ve které cítíme seberealizaci. Ne proto, že potřebujeme svůj čas vyměnit za peníze.

Část svého dospívání jsem žila v USA a naučila jsem se tam jednu věc – i prodavačka ryb nebo řidič náklaďáku může naprosto milovat svou práci, seberealizovat se v ní a vidět v ní přínos pro celou společnost.

V kontrastu s Českem, kde jsem viděla spíše vzor „nenávidím svou práci, už ať je víkend“.

A pokud to tam, kde jsme tady a teď necítíme? A kde to cítíme? Je taková oblast? Pokud ano, pak to je to volání, které bychom měli poslouchat.

Pokud je něco, co milujete a dělali byste to, i kdyby to bylo zadarmo, ať už je to tanec, lození po horách nebo dělání kávy, pak to dělejte. A dělejte to s vášní – vzdělávejte se v tom, mluvte o tom, posunujte se v tom.

Dělejte to tak dobře, až vám za to lidé budou ochotni platit. Pak svou seberealizaci a poslání propojíte i se svou prací, což je ta nejlepší kombinace.

A ve všech těchto oblastech vnímám jako zásadní:

Takhle jednoduché to je. :D