Nepál. Místo, které nám zanechalo stopu v duši

Před chvílí jsem dostala velikou chuť na čokoládu a můj muž mi seběhl do kavárny, kterou máme přes cestu pro oblíbený čokoládový dortík s mořskou solí. A tam na něj čekalo překvapení. V kavárně se měsíc co měsíc mění výzdoba a teď přímo vedle vchodových dveří visela veliká fotka z Nepálu, výhled z hory Poon Hill na řetězec Himalájí v čele s Annapurnou.

To by nebylo nic až tak zvláštního, jenže dneska je to přesně rok, co jsme na tom místě stáli a dívali se na jeden z nejkrásnějších výhledů na světě.

Pokud je místo, které nám zanechalo velkou stopu v duši, pak je to Nepál…

Často říkám, že štěstí člověk nenajde na konci světa, ale vozí si ho všude s sebou. Za posledních několik let jsem strávila zhruba polovinu času v zahraničí a vím, že stejně jako dokážu být šťastná doma v Havířově, tak můžu být v totální depce na jedné z nejkrásnějších pláží na světě na Hawaii a naopak.

Místo nehraje roli. Cestování nehraje roli. Je to všechno v naší hlavě. 

Až na jednu výjimku. Je jedno místo na světě, kde štěstí je, válí se jen tak a stačí tam přijet a prosákne vašimi póry, když mu budete otevření. Místo, kde jsem objevila totální přítomnost.

Místo, kde jsem si šáhla na dno svých sil při výstupu na Thorong La Pass do 5416 m.n.m. a dokonce tam dotáhla i svou knihu. :D Místo, kde jsem v jedné vesnici měla pocit, že nic víc už nemusím hledat, protože jsem naprosto správně. Tři týdny, ve kterých čas zmizel a přitom si vybavuju každou minutu.

A často když si povídám s lidmi, kteří v Nepálu taky byli, utkvěl jim v srdci stejně, jako nám. Mrazivá rána, kdy se ze spacáku člověku nechce vylézat a pak se jde zahřát do společné místnosti, kde místní nepálka už vaří mátový čaj a zní ranní mantra Om Mani Padme Hum a do toho voní vonné tyčinky.

Zrychlený tep při pohledu na horské masivy, z poza kterých vylézá slunce. Dlouhé hodiny krok za krokem bez myšlenek, bez minulosti, bez budoucnosti, tady a teď uprostřed hor. Na každou otázku přichází záhy odpověď.

Všudypřítomné vlaječky a modlitební mlýnky.

Lidé, kteří si na nic nestěžují, i když perou prádlo v řece, suší jej na kameni a den co den těžce pracují.

Masala tea a snickers na svačinu a večerní dalbát opět v lodgii, kde se topí jačím trusem a potkáte se tady s lidmi z celého světa, kteří se stejně jako vy vydali za svými sny a jsou tady. Nohy bolí, ale duše je šťastná. Před chvílí zapadlo slunce za Annapurny.

A tak protože je to rok, tak si užívám chvilku nostalgie nad našimi fotkami a videem z treku kolem Annapuren a těším se na další příležitosti navštívit toto kouzelné místo. A sdílím ho s vámi. 

Namaste.

PS: A pokud máte chuť na jeden inspirativní nepálský příběh, čtěte níže. :)

Stáňa Stiborová

o knize Mé nepálské lásky

Inspirativní silný příběh jedné (ne)obyčejné české ženy o tom, jak velké může být lidské odhodlání, když za ním stojí veliké "proč".

Příběh, který vás nejspíš podobně jako mě dovede k zamyšlení, kde máte své limity, jak velké máte sny a jak můžete sami změnit svět, když začnete u sebe. Možná podobně jako já budete při čtení příběhu přemýšlet nad tenkým ledem mezi nadšením, pomocí, obětováním se a pokorou.

Přečetla jsem knihu jedním dechem. Bylo mi chvílemi úzko a měla jsem slzy v očích, pak jsem zase s obdivem sledovala, jak Mysha znovu a znovu vstává a nevzdává svůj sen. Sen o tom, jak skupince nepálských dětí zaplatí kvalitní vzdělání a postupně se z toho vyklube nepálský dětský domov podporovaný jejím e-shopem s milionovými obraty.

A k tomu vede ta nejtrnitější cesta, jakou si snad nikdo z nás ani nedovede představit.

Pokud máte rádi knížky, které ve vás zanechají stopu a budou vám vířit v myšlenkách ještě několik dní poté, co dočtete poslední stránku, pak si knížku Mé nepálské lásky rozhodně přečtěte.

Více o knize Mé nepálské lásky
+ možnost objednat >>