„Když si něco přejeme, celý vesmír se spojí, aby se to mohlo uskutečnit,“ zní oblíbený citát z knihy Alchymista. Problém je, že ne každý poslouchá ta sdělení „vesmíru“. Lidé si to vykládají tak, že stačí si přát a ono „se to stane“. Což je, při vší úctě, blbost.
Nestane.
Když si něco přejeme, je potřeba především máknout na tom, abychom toho dosáhli. A využít podporu toho „vesmíru“, nebo racionálněji řečeno „životních příležitostí“, které nám přichází do cesty a říkat jim ANO.
Toto je příběh o tom, jak se vesmír spojil, aby se jedno velké přání mohlo uskutečnit, ale neuskutečnilo by se bez AKCE. A devíti klíčových pravidel úspěchu, které vás mohou inspirovat, ať je váš cíl jakýkoli.
Pojďme na to.
🎧 Nemáte čas číst? Celý příběh v podobě PODCASTU najdete na Spotify, Apple Podcasts, nebo si jej rovnou jako audio pusťte zde:
Jedna z mých dcer, v době příběhu 14letá Anna, se s blížícím koncem základní školní docházky začala čím dál více zmiňovat o tom, že chce po devítce jít na uměleckou školu.
Paní učitelka v ZUŠ ve výtvarce jí řekla, „že na to má“ a že se na přijímačky budou v rámci výuky ZUŠ připravovat. V průběhu léta před devítkou Aňa začínala chodit s tím, že se bojí, že si portfolio na přijímačky v ZUŠ nezvládne připravit.
A nejspíše by opravdu nezvládla a abych předeslala, kam tento příběh povede, tak malá fotka na začátku. Vychozí pozice vlevo, výsledná vpravo. :)
Jak dosáhnout něčeho, co jste nikdy nedělali a nevíte, jak si cestu rozvrhnout? Těžká výzva pro teenagera (i pro dospělého).
Když pracujete na něčem, na čem jste NIKDY předtím nepracovali, potřebujete především kvalitní vedení. Vědět přesně, co máte udělat a kdy. Pro 14leté dítě je zadání „nakresli studii architektury, zvířete a portrét“ poněkud abstraktní pojem.
Viděla jsem, že dcera v tom tápe, ale nevěděla jsem, jak jí s tím konkrétně pomoci. Na to, abychom uviděly i řešení situace, bylo zapotřebí pár „náhod“. A to je taková zajímavá zápletka našeho příběhu!
V říjnu 2022 jsme pořádali privátní MasterMind pro klienty Podnikání z pláže. Jednou z účastnic byla autorka knihy Moderní kurandera, Lucie Chaya Chvojková. A svou knihu mi dala jako dárek.
Fotka z MasterMindu, Lucie je na fotce přesně uprostřed.
Normálně na knihy nemám čas. Ale chvíli poté, co mi knihu dala, jsem dostala zánět osmičky. Jela jsem 4 hodiny vlakem do Prahy k zubaři, tak jsem se začetla.
V knize Lucie mimo jiné sdílí příběh svého syna, který ve stručnosti chtěl jít na speciální střední školu do Itálie, ta vize přišla na začátku devítky, ale on v té době neuměl vůbec italsky. Lucie udělala obrovský krok pro to, aby přijímačky zvládl, zajistila mu individuální plán v ZŠ, odcestovali na dva měsíce do Itálie, aby následně zvládl přijímačky v italštině.
A nebudu vám spoilerovat, jak to dopadlo :D (Přečíst si to můžete v knize Moderní kurandera). Každopádně když jsem to četla, říkala jsem si: “Wow, udělala fakt absolutní maximum, aby mu pomohla.”
Až po přečtení té kapitoly v knize mi to docvaklo – no jasně! Škola stranou, pojďme najít někoho, kdo ji připraví!
S bolestí po vyrvaném zubu, chladíce se lahví piva, která byla to jediné, co ve vlaku prodávali vychlazené, jsem si po cestě od zubaře vygooglila nejlepšího učitele na přijímačky na umělecké školy.
Moment osvícení… :D
A jaká náhodička! Ten muž, Martin Ševčík, autor projektu Tajemství kresby, byl absolvent Podnikání z pláže a znali jsme se.
Napsala jsem mu.
Ty se ostatně dříve nebo později vynoří na každé cestě k cíli.
Tak jsme začaly každou sobotu jezdit na individuální přípravu na přijímačky na uměleckou školu – 2 hodiny tam, 2 zpět. Aňa se u Martina Ševčíka vždy celý jeden den učila kvalitním základům kresby a malby, pak celý týden makala na základě konkrétního zadání na portfoliu a v sobotu další cesta, další celý den učení a další zadání práce na celý týden.
Dva měsíce si mákla.
Dva měsíce měla skvělého učitele, dril a vedení, které potřebovala. Když jsem sledovala ten proces, bylo mi jasné, že něco takového by nedal bez vedení ani dospělý člověk, natož teenager. Bylo to opravdu náročné a myslím, že jí chvílemi to kreslení, které jinak miluje, už lezlo na nervy.
(Foto z auta z naší každosobotní cesty na celodenní lekce kreslení a malby.)
Já jsem zašla do školy a vysvětlila situaci. S ředitelkou i třídní učitelkou jsme se domluvili, že učitelé v průběhu přípravy na přijímačky na uměleckou školu nebudou Aničce nakládat nic navíc, nezajímá nás teď matika, čeština ani projekty o Karlovi IV. Teď je potřeba soustředit se na cíl. Škola nám vyšla moudře vstříc.
Zároveň zde byla velká podpora ze strany jejího učitele Martina Ševčíka, který v ní viděl talent, Anička chápala jeho učení velmi rychle. A Martin jako správný trenér „vrcholového sportovce“ v pravý čas zatlačil tak, že výsledky dopadly skvěle.
Navzdory náročnosti měla Anička vizi, měla svůj cíl a věděla, že TEĎ je ten čas přípravy na pomyslnou olympiádu.
Konkurence na umělecké školy je v posledních několika letech obrovská, protože se na střední hlásí populačně silné ročníky, které čítají o tisíce dětí více, než před pár lety. Úspěšnost je okolo 25-30%. To znamená, že se dostane každé třetí až čtvrté dítě.
Aňa skončila těsně pod čarou a skvělé je, že na odvolání se DOSTALA NA OBĚ umělecké školy, na které se hlásila.
Kdyby její portfolio vycházelo jen z všeobecné přípravy na ZUŠ a bez toho nasazení pod vedením soukromého učitele, byla by daleko za polovinou a neměla by šanci se dostat.
Sdílím to s vámi proto, že v úspěchu v přijímačkách na uměleckou školu vidím paralelu s úspěchem v čemkoli jiném.
Je jedno, jaký je váš cíl. Vždy pomůže těchto:
Vyberte si jednu věc, která s vámi rezonuje a tu integrujte do své cesty za svým cílem. Není potřeba dělat hned vše. To vede k zahlcení a k tomu, že člověk neví, odkud začít. Inspirovalo vás v článku něco?
Budu ráda, když mi o tom napíšete, třeba zanecháte komentář na sociálních sítích a tím i sami sobě ujasníte, co je TA věc, kterou chcete začít dělat jinak nebo nově.
Mějte se krásně a žijte příběh, který chcete vyprávět. :)
Stáňa