Čtyřky na výzo? Nikdy z tebe nic nebude!

Musíš se dobře učit, aby z tebe něco bylo! Když nemáš dobré známky, nedostaneš se na střední… na vysokou… nenajdeš práci!

Taky jste vyrůstali v podobné lži? Taky máte chuť něco takového vypustit z úst s blížícím se vysvědčením?

Dodnes si pamatuju ten stres na střední škole. Čtyřka na výzo z matiky = zmařená budoucnost… A kdyby jen z matiky! Člověk tomu mohl buď podlehnout a do zbláznění veškerý svůj volný čas věnovat tomu, co mu absolutně nejde a nebo to pustit.

Pustila jsem to, chtěla jsem totiž žít naplno už tenkrát. Ortel společnosti byl ale jasný:

👉 Nikdy ze mě nic nebude! 👈

O šestnáct let později. Splnila jsem si vše, o čem jsem kdy snila. Mám tři úžasné děti, procestovala jsem půlku světa a společně s mým mužem jsem vybudovala skvělý projekt, který inspiruje tisíce lidí a mění jim životy. 💕🌴

Přestože jsem z maturitní písemky z Češtiny dostala za tři, živím se psaním. Nikdy se mě nikdo neptal, jakou známku z chemie jsem měla v devítce. Ale denně mi chodí poděkování od mých klientů a čtenářů za to, co tvořím, píšu a učím.

👉 Nechci tím v žádném případě říct, že by vzdělání nebylo důležité!

Takový lékař, právník, zubař nebo třeba elektrikář musí být profíci ve své profesi, ale upřímně… Je mi úplně fuk, jestli moje právnička náhodou neměla v prváku na gymplu trojku ze zeměpisu a nebo můj lékař propadal z češtiny. Podstatné je, že umí svou profesi a dělají ji s láskou a naplno.

A není o tom náhodou život? Ne o dokonalosti po všech stránkách a výkonu za každou cenu, ale o tom, že žijeme v souladu se svým posláním a tím, co umíme, děláme lidem okolo život krásnější a pomáháme tím, co umíme a co nám jde?

Vím, že tady se diskuze o výpovědi známek pro budoucí život může rozcházet. Znamenají špatné známky totiž nedostatek inteligence, malý tah na branku a flákačství? A nebo znamenají puberťácké rebelství, nesmysluplnost učiva nebo to, že jste si zrovna s vyučujícím fakt nesedli?

A není to náhodou fuk?

Myslím, že známky by měly především říct: „Hele, toto ti nejde, tady máš mezery a pokud tě tenhle předmět zajímá, douč se to.“ Případně v průběhu školního roku upozorňují na to, že něco dítě prostě aktuálně neumí a potřebuje více času. To je vše.

Nevím jaká byla vaše zkušenost, ale v mém životě jsem od vyučujících na gymplu slýchala úplně jiný význam. Blbá známka = nejsi dost dobrý. Nic z tebe nebude.

❓Kdy už se to změní a místo tlaku na výkon a jedničky se děti budou ve škole učit respektu a týmové práci, díky které najdeme parťáky na to, co nám třeba nejde?

❓Kdy budou mít konečně děti ve školách prostor učit se důvěře v sebe sama a tomu, že je potřeba rozvíjet svůj talent a přispět tím talentem naší společnosti? A že je to v pořádku, ať už je ten talent léčení lidí nebo pečení koláčů…

Ve státním školství plošně možná nikdy. Je to v rukách několika málo osvícených učitelů, kteří jsou v nelehké pozici boje proti zavedenému systému a názoru většiny, případně v rukách alternativních škol.

Kromě toho jsme tady ale pořád ještě my, rodiče

Proto je hlavně na nás rodičích ukazovat našim dětem, že život je o tom, KDO JSME UVNITŘ a jak umíme zacházet se svými kvalitami. A často taky tom, že je v pořádku nevědět vše, požádat o pomoc a pomoci druhému.

Já jsem na takové rodiče měla štěstí. 🙏 Někdo jiný třeba ne, ale pokud je to váš případ, tak to neznamená, že to ve své výchově dětí nemůžete udělat jinak.

A to, jestli jsme dost dobrými lidmi z daleka nezáleží na tom, jak nás hodnotí paní učitelka a že třeba nevíme, jaké je hlavní město Bangladéše. (To zjistíme, až nás tam jednou na dobrodružných cestách po světě vysadí letadlo.)

Protože až nám bude rozdávat jednou vysvědčení život,
nebude nás známkovat z toho, co víme,
ale z toho, jakými jsme byli lidmi a jestli jsme ten život opravdu žili.

 

EDIT:

Při sdílení článku na fanpage Podnikání z pláže se objevily komentáře, které mě vedou k objasnění jedné věci: 

Záměrem tohoto článku určitě není říct, že se můžou všichni vesele flákat a že školní vědomosti jsou na nic. Myslím si, že mnohé věci, zvlášť na prvním stupni ZŠ, jsou pro život zásadní. Taky si myslím, že je potřeba umět máknout a dělat i věci, které člověku nejdou hned a mít u toho podporu a důvěru okolí a učit se důvěře v sebe sama.

Známkování by bylo v pořádku, pokud by dítě a rodiče pouze upozornilo na to, že dítě něco neumí, je potřeba mu vysvětlit, proč to umět má a zvolit vhodnou cestu k doučení. Mile, s klidem a podporou. 

Bohužel ale místo toho mnoho rodičů a učitelů používá známky ke škatulkování, odsuzování a prorokování budoucnosti. Určují, kdo je dobrý a kdo špatný. A na to chci v článku poukázat jako na nesmyslnou praktiku bez jakékoli vypovídající hodnoty pro budoucí život, štěstí nebo úspěch. 

Navíc jsou děti tímto systémem učeny, že se mají učit, aby měly dobré známky bez hlubšího smyslu a jasného “proč” nebo radosti z učení. A pak z nich často vyrůstají dospělí, kteří pracují jen proto, aby měli dobré a jisté platy v zaměstnání bez hlubšího smyslu své práce, vlastní seberealizace a radosti z toho, co dělají. Kvalita života není o známkách ve škole, ale o tom, kým se v průběhu dětství a dospívání staneme. 

Stáňa Stiborová (Mrázková)
Žije svůj život naplno a plní si své sny, i ty nejšílenější, každý den. Před pár lety se rozhodla, že už nechce, aby jí dny protékaly mezi prsty jako písek v přesýpacích hodinách. Je žena, matka dvou dcer a jednoho syna, žena skvělého muže, expertka na online marketing a úspěšná podnikatelka. Stáňa je autorka online bestselleru Jak napsat eBook za 14 dní a knihy Podnikání z pláže. Inspiruje lidi, jak žít svobodně, radostně a naplno a učí je, jak využívat potenciál internetu a online marketingu k tomu, aby se mohli vydávat za svými sny a podnikat třeba z pláže. Více o Stáni najdete tady >>
Komentáře