Zjistila jsem, jaký je to pocit pomáhat lidem

Díky PZP jsem vytvořila projekt, který dnes pomáhá nadějným mladým lidem získat práci jejich snů. Projekt, který doslova mění životy. Před rokem by mě ani nenapadlo, že něco takového vytvořím.

To jsou slova Anežky Hladíkové, která byla hostem na webináři Podnikání z pláže v praxi. Rozhovor si můžete poslechnout právě teď. ↓↓↓

Jmenuju se Anežka Hladíková, jsem autorkou projektu Staň se letuškou s Anežkou a jsem bývalá letuška. Teď už nelítám, ale létala jsem pro několik společností. Nyní se věnuji tomu, že pomáhám budoucím letuškám a stevardům získat práci jejich snů.

V listopadu 2018 jsem začala mít pocit, že nejsem dlouhodobě šťastná. Tehdy jsem pracovala jako letuška pro Emirates a byla jsem z toho hodně unavená, začalo se mi zhoršovat zdraví, byl na mě vyvíjen hodně velký nátlak od té společnosti, přestalo se mi líbit, že se musím pořád někomu přizpůsobovat, že musím pracovat, když mi někdo řekne, abych pracovala, a začala jsem toužit po své svobodě, po změně.

Vždycky jsem tak nějak věděla, že bych chtěla podnikat, ale stále jsem to oddalovala a oddalovala a nikdy jsem vlastně nevěděla v čem, jak začít, co by mohlo být moje téma.

A potom jsem objevila tvůj kurz Podnikání z pláže. V té chvíli jsem přesně věděla, že to je to, co chci. Úplně mi to zapadlo do mého života. Nadchl mě koncept Podnikání z pláže a to, že můžu pomáhat lidem, aniž bych na tom musela nějak aktivně pracovat. Byla jsem takový ten nadšený kupující, který vidí a hned koupí.

Vůbec jsem neměla jasno. Jenom jsem věděla, že do toho chci jít, ale nevěděla jsem, jakým tématem začít. Měla jsem totiž dva favority. Prvním byla moje láska ke zdravému životnímu stylu. Chtěla jsem se tomu věnovat, ale necítila jsem se v tom sebejistě.

A tak jsem si říkala: V čem jsem dobrá, v čem jsem expert? Hodně jsem nad tím přemýšlela a došlo mi, že lidi se mě často ptají, jak jsem se stala letuškou, jak jsem to zvládla, jak jsem se dostala mezi ta 3–4 % úspěšných kandidátů, kteří se dostali do Emirates. Došlo mi, že to je vlastně to, v čem můžu lidem pomoct. Pomáhala jsem jim i předtím, ale jenom jsem jim to říkala. Teď jsem však měla možnost zpracovat to do projektu a pomáhat jim komplexněji. Takže to byl vlastně důvod, proč jsem se rozhodla právě pro tohle téma.

A moje téma Staň se letuškou s Anežkou bylo takové moje miminko, takové moje podnikání, takový projekt, ve kterém jsem se v tu chvíli cítila nejjistější a cítila jsem, že tohle téma mám zpracovat. Zpracovávala jsem ho půl roku. Teď už mám ten proces tak nějak nastavený, pomáhá lidem a já se už trošku přeorientovávám na svoje jiné téma, na ten zdravý životní styl.

V tom s tebou naprosto souhlasím. Na začátku jsem to vnímala podobně. Mně se to moje téma taky krystalizovalo celé první dva roky, kdy jsem to dělala, nevymyslela bych to takhle na začátku, v podstatě jsem k tomu došla až časem.

I v rámci kurzu jsem viděla poměrně dost lidí, kteří začali s nějakým tématem a postupně přešli do jiného, a bylo to tak, jak říkáš, že v okamžiku, kdy už si to osaháš, zjistíš, že to v praxi funguje, už tam nemáš tu pochybnost, jestli ano, nebo ne, ale už víš, jak s tím pracovat, ať už technicky, nebo jakoby sama se sebou, emočně nebo i kreativně, tak potom už je mnohem jednodušší rozjet cokoliv dalšího.

A mezitím může samozřejmě ten první projekt už fungovat a generovat jak peníze, tak samozřejmě pomáhat lidem, protože i o tom je Podnikání z pláže, že to funguje bez tebe a ty můžeš klidně mezitím svůj čas věnovat něčemu dalšímu a tohle udržovat v nějakém režimu, že to jede jakoby na pozadí.

Z té technické stránky to bylo v kurzu úplně úžasně podané, takže s technikáliemi jsem neměla žádný problém. To si myslím, že jsi nám vysvětlila krásně, provedla jsi nás tím. Spíš mě stálo hodně energie a času zavedení si takových těch běžných aktivit.

Na začátku mi přišlo, že je to hrozně moc práce, musela jsem vydávat spoustu energie, pořád mi přišlo, že se musím učit nové věci, že to je proces, který snad nikdy neskončí, pořád bylo milion nových věcí, co jsem se musela učit. Jak psát články, jak postovat na sociálních sítích, jak napsat e-book, jak komunikovat se čtenáři… Hrozně moc věcí…

První půlrok bych řekla, že mě to stálo asi tak půl milionu dvacet tři tisíc pět set třicet osm mozkových buněk, cca. :) A po tom půlroce, když už jsem vytvořila placený e-book, e-book zdarma, začala jsem komunikovat se čtenáři, už jsem měla nějakou zpětnou vazbu, viděla jsem, že jim ten produkt pomáhá, tak se mi najednou i ty procesy zautomatizovaly.

Už mi netrvalo dlouho napsat článek, už mi netrvalo dlouho poslat e-mail databázi, nějak se to zautomatizovalo, a teď můžu víc energie věnovat tomu, co budu tvořit, než nastavování procesů a učení se nových věcí. Teď už mi to moc mozkových buněk nežere.

Myslím si, že to je proces. Na začátku musí člověk vydat opravdu hodně energie a dostat se přes nějaké překážky a nevzdat to. Ale myslím, že všechna ta energie, kterou vynaložíme na začátku, se nám pak vrátí v tom dlouhodobějším procesu. Potom to jde rychleji a rychleji, funguje to. Věci se učím rychleji, víc zapadají a mám v podnikání stále jasněji.

Přestože už nelétám, tak strašně moc v tu práci věřím. Pro mě to byla úžasná životní zkušenost. Měla jsem možnost vycestovat do zahraničí, žít v cizích zemích, poznat mnoho kultur, opravdu jsem měla strašně moc příležitostí cestovat a přineslo mi to obrovský jakoby osobnostní rozvoj, a největším darem je pro mě to, že tohle můžu zprostředkovat ještě někomu jinému.

Třeba když je někdo tam, kde jsem byla ještě před těmi třemi lety já, kdy jsem měla nějakou práci na recepci a strašně jsem snila o cestování, růstu a poznávání, ale nevěděla jsem, jak to udělat. Potom jsem našla tuhle práci, hodně jsem se připravila na přijímací řízení, práci jsem získala a díky tomu jsem mohla hodně osobnostně růst, mít ten životní styl cestování. A když se podívám zpětně, kde jsem byla před těmi třemi roky, tak právě tohle bych chtěla zprostředkovat ostatním lidem.

Když vidím, že se mi to daří, lidi komentují články, vidím, jak jim pomáhá třeba můj příběh, který jsem napsala o přijímacím řízení, nebo když jenom sdílím osobní věci a vidím, že i to jim pomáhá, tak je to pro mě taková odměna. A vidím, že to má smysl.

Myslím si, že každý máme nějaké dary, a řekla bych, že na začátku podnikání má člověk pochybnosti, kdy si řekne: Já nejsem expert, kdo já jsem, abych lidem radil v tomhle tématu. Ale taky je podle mě důležité si uvědomit, že když vy v tom tématu radit nebudete, tak se k těm lidem nedostane to know-how, které jim můžete dát.

Když si představím, že bych lidem třeba nemohla pomoct získat tu práci, tak by mi to bylo líto. Takže to je pro mě takový ten největší přínos té práce, že tohle můžu zprostředkovat někomu jinému. Tenhle zážitek, který jsem já mohla mít díky té práci.

Díky moc za tvoje sdílení.

Pokud vás tohle téma oslovilo, můžete se podívat na Anežčiny stránky www.letuskou.cz, pročíst si její články, podívat se na její sociální sítě. Myslím si, že je to zajímavé čtení i pro někoho, kdo třeba úplně netouží po tom stát se letuškou.

A možná to může v někom i otevřít touhu, protože někdy stačí jen jeden nějaký impuls a člověk si řekne: Jo, vlastně tohle jsem chtěla / tohle jsem chtěl. Takže si myslím, že i v tom můžou být Anežčiny stránky inspirací.