Dovolte si mít velké sny a nenechte si je vzít!

Znáte ten pocit, kdy si neustále dokola říkáte, že „TOHLE“, že to je ten váš sen, který si ve svém životě možná zatím jen přejete? Jen při tom pomyšlení máte v břiše šimravý pocit a trochu vás mrazí na zádech? A v tu chvíli vám vaše druhé já začne v hlavě šeptat „tak na to zapomeň, to nedáš?“  Tak se raději spolehněte na motýly v břiše a rozum na chvíli dejte stranou. Vyplatí se vám to.

Práce a peníze nejsou všechno

Ještě před pěti lety jsem patřila k těm, kteří se dívají na ostatní a říkají si, jak se všichni okolo mají dobře. Měla jsem neustálou potřebu se vnitřně srovnávat a hodnotit s ostatními, kdo je lepší. Soutěžit a dokazovat si, že jsem dobrá.

I když jsem se rozhodně špatně neměla, někde v nitru jsem cítila, že se můžu a chci mít ještě líp. Někde v srdci se mi začala hromadit zrnka pochybností, jestli život, který žiji, je ten, který žít SKUTEČNĚ chci. Vše jsem přepočítávala na peníze a cíle jsem si dávala hlavně ty finanční.

Většinu času jsem věnovala práci a snažila se získat povýšení a vyšší plat, abych si mohla dovolit víc. Mít víc peněz na účtu, mít větší finanční rezervu, šetřit na to, abych v budoucnu mohla dělat, co mě baví. Jen jsem bohužel nevěděla, co mě (kromě čtení knih) skutečně baví. Svoji vášeň jsem hledala dlouho a musela jsem projít náročnou cestu, i když jsem ji vlastně celý život měla přímo před nosem.

Velká životní facka

Moje honění se za pracovním úspěchem, nezájem o sebe sama, neposlouchání vnitřních pocitů a zanedbávání vztahu, se muselo zákonitě někde projevit. Teď zpětně vidím to, k čemu jsem před tím byla slepá. Pořádnou facku mi dal včas život sám.

Po dvanácti letech pěkného vztahu jsme se s přítelem dostali do situace, že jsme takto společně dál žít nemohli. Rozcházeli jsme se vědomě a v klidu.

To, jaký šok pro mě rozchod znamenal, se těžko popisuje slovy. Svět se mi zhroutil jako domeček z karet. Skoro třicetiletá, svobodná, sice úspěšná v práci, ale ubrečená a vnitřně rozbitá, jsem podepisovala papíry na hypotéku a kupovala sama byt na dluh.

Vůbec jsem netušila, jakým směrem se bude můj život dál ubírat.

Mít velký sen je v pořádku, i když se to okolí nelíbí

V tu chvíli jsem si byla jistá jen jedním. Chtěla jsem si splnit svůj sen. Stát na největší buddhistické stúpě na světě na ostrově Jáva v Indonésii. Borobudur mě na fotkách přímo nadchl a věděla jsem, že tam prostě musím jet. Původně jsme cestu plánovali s přítelem a kamarádkou, ale teď?

Nevadí, nic se neděje. Cestu jsem i po rozchodu plánovala dál a počítala, že s kamarádkou pojedeme samy. V březnu jsem začala pomalu zjišťovat, kdy se nám společně podaří najít termín, abychom našly letenky. Ale jaké bylo moje překvapení, když jsem poprvé slyšela: „Já teď jet nemůžu, mám důležité období v práci, odložíme to za dva měsíce.“

V pořádku, říkala jsem si. Asi to tak má být. Za další dva měsíce byla ale odpověď podobná. Nejdřív práce, pak zábava. Začala jsem pomalu chápat, že takto můžu svoji cestu odložit několikrát.

Buď to zvládnu TEĎ a sama nebo už NIKDY

Nevím, co to bylo, ale měla jsem vnitřní nutkavý pocit, že do Indonésie ještě letos MUSÍM. Že to prostě musím zvládnout, jinak se nikam neposunu. Jak to vzdám teď, nepojedu už nikdy.

A tak jsem začala připravovat plán B. Byl zdánlivě jednoduchý. Pojede se mnou sestra. Aspoň jí ukážu kus světa a třeba se i její krabice trochu zvětší. Byla jsem ochotná sestře celou cestu financovat. Jaké překvapení to pro mě bylo, když jsem slyšela „nevím, nejspíš ne…“ Dokonce jsme na tohle téma měli rodinnou poradu.

Všem se zdálo, že jsem se zbláznila. Můj táta, který mi moc často netelefonuje, dokonce zvedl telefon, aby mi řekl, že jsem umanutá a padlá na hlavu. „Už to doopravdy přeháníš.“ A zavěsil.

Tak jsem brečela. Vztekala se.  A o to víc se utvrdila, že tam prostě pojedu. Že to prostě musím zvládnout. Ano, jsem umanutá a od malička paličatá. A tak jsem přemýšlela dál.

Další z variant, která přicházela v úvahu a se kterou souhlasila i rodina, byl zájezd s cestovní agenturou. OK. Moc se mi to nelíbilo, ale proč ne. Začala jsem zjišťovat možnosti. Moc jich nebylo, trávila bych víceméně 14dní v autobuse a to za cenu, která byla na můj vkus hodně přemrštěná. Už jsem byla od podpisu smlouvy kousek, ale…

Vyšel až plán D, který vlastně původně ani v plánu nebyl

Zavolala jsem kamarádce, která už s manželem rok před tím v Indonésii byla. Přednáška, kterou jsem po telefonu dostala, mi nalila „krev do žil“. Prostě se podívej na internet na portál Hedvábné stezky, najdi si přes seznamku někoho k sobě a jeď na vlastní pěst. A už o další variantě nepřemýšlej!

Wow…tak tohle pro mě byla novinka.

Ale vlastně, proč ne. Nemám co ztratit. Byla jsem nejdřív ochotná jet úplně sama. Takto se mnou pojede třeba někdo, kdo mluví stejným jazykem jako já. Když jsem psala inzerát na portál, měla jsem srdce až v krku. Zároveň jsem aktivně začala odpovídat na inzeráty jiných cestovatelů. Věděla jsem, že už nemůžu couvnout.

A zadařilo se. Na začátku září jsem se spojila s jedním párem a jednou slečnou cestovatelkou. Jen po mailech, pak jsme se potkali na hodinu v hospodě u Florence. A pak až na letišti.

Do teď nechápu, kde se ve mně ta odvaha vzala. Ale ten SEN byl tak velký. Když jsem ojížděla se sbalenou krosnou, nebudu tvrdit, že jsem se nebála. Bála jsem se. Věděla jsem, že se musím spolehnout jen sama na sebe. Že cestu zpět musím zvládnout úplně sama. Ostatní ještě v Indonésii zůstávali. Přes půl světa, se třemi přestupy. Ale co, už jsem se rozhodla, tak to dám.

Slzy štěstí a obrovská radost, když se to podaří

V Indonésií jsem nakonec strávila téměř měsíc nezapomenutelných zážitků a zkušeností. A DOKÁZALA JSEM TO. Když jsem ráno v 7 hodin stála na vrcholu Brobuduru a dívala se na džungli a sopky před sebou, tekly mi slzy štěstí. Cítila jsem obrovskou radost. Srdce se mi málem rozskočilo. Byla jsem na sebe pyšná a věděla jsem, že od teď už v mém životě bude všechno jinak.

Dala jsem si obrovskou lekci

Indonésie mi dala obrovskou lekci. Cestování s krosnou na zádech, rozhodování se ze dne na den, kudy povede další cesta, umění dohodnout se v podstatě s cizími lidmi jsou zkušenosti k nezaplacení.

Měla jsem spoustu času utřídit si myšlenky, vrátit se sama k sobě a uvědomit si, co mám ráda a co mi v životě chybí. A věděla jsem, že tohle nebyl první sen, který si splním. Těch snů a nápadů se mi v hlavě urodilo několik a já jsem sama sobě dala SLIB, že si je všechny dříve nebo později splním.

Teď už vím, že dokážu všechno. Stačí se jen rozhodnout

Vrátila jsem se plná elánu a energie a pustila se do tvoření nových projektů, které mě na druhé straně světa napadly. Vrátila jsem se sama k sobě a k tomu, co mám skutečně ráda. Sama jsem se přesvědčila o tom, že jakmile máte opravdový sen, stačí se ROZHODNOUT a splníte si ho. Dříve nebo později. Je jen na vás, jestli chcete.

A pokud máte pocit, že se váš sen neplní tak rychle, zastavte se a položte si otázku: „Co nejsem ochotna pro svůj sen udělat?“ Mnohdy je odpověď velmi jednoduchá – nejsem ochotna překonat strach, nejsem ochotna se přestěhovat, nejsem ochotna změnit zaměstnání, nejsem ochotna změnit sama sebe.

Těch důvodů může být opravu velká spousta. A je jen na vás, jestli chcete hledat řešení, nebo vás ten váš důvod na vaší cestě zastaví.

Přeji vám, ať máte velké sny. Ať si je krůček po krůčku plníte a nenecháte si je nikým vzít. Ani sami sebou.

A aby ta inspirace nebyla jen virtuální, rozhodla se Míša, že každou z vás v cestě k sobě samotné, v objevování vaší krásy a hodnoty, podpoří.

Až do neděle 5.8. 2018 do půlnoci si její knihu Magicky ženská můžete pořídit jen za poštovné! 

Získat knihu

Michala Měřínská

www.michalamerinska.cz

Mojí vášní je Krása. Proto mě baví učit ženy péči o sebe, inspirovat je v oblasti líčení i oblékání a pomáhat jim tak najít svoji přirozenou krásu a ženskost. Pomohu i vám rozzářit se a cítit se ve svém těle skvěle.

Jsem autorkou ebooku Dokonalé líčení krok za krokem, díky kterému zjistíte, jak svoji krásu líčením podtrhnout za 5 minut. Také jsem autorkou knihy Magicky ženská.

Více o mém příběhu se dozvíte zde >>