Žijte příběh, který chcete vyprávět. Tato věta je už od počátků projektu Podnikání z pláže někdy v roce 2013 takovým mottem, nosnou myšlenkou. Pro mě osobně to bylo vždy připomenutím toho, že mám cítit, že můj život je naplněný. Že jednoduše stojí za to.
Otočit se za uplynulými deseti lety a vidět jen šeď dní, které splývají do sebe jeden jako druhý: práce, kolotoč domácnosti a sem tam nějaký světlý bod v podobě jedné dovolené za rok… Po tom jsem nikdy netoužila.
Život je na to pro mě příliš cenný. :)
Uvědomuju si pomíjivost a to, že každý den je tady pouze jednou. Tento rok už se nevrátí. Tento rok v životě mých dětí už se nevrátí. Tak proč čekat na až někdy, odkládat svůj život a mezitím jen tak přežívat?
Je to pro mě motor pro to, abych žila příběh, který chci vyprávět.
Ta myšlenka má ovšem ještě druhý rozměr v momentě, kdy ji otočíme. Žít příběh, který chci vyprávět, to děláme sami pro sebe. Pro svůj pocit naplnění, seberealizace, života, který má pro nás samotné smysl.
⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀
Když ovšem začneme příběh, který žijeme, opravdu vyprávět, dostane nový rozměr. Začneme svůj příběh totiž žít nejen pro sebe, ale stane se přínosem taky pro druhé.
Inspirujeme.
⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀
A tak když už ten příběh žijete, vyprávějte ho. Někde tam venku jsou totiž stovky, možná i tisíce lidí, kteří touží si jej poslechnout. A nejde o šmírování vašeho života, toho, co máte na oběd a jak vypadá váš záchod. :D Stačí vyprávět tu část, která pro někoho může být přínosem.
Mimochodem jak se toho vyprávění svého vlastního příběhu, předávání zkušeností a znalostí někteří chopili si prohlédněte v katalogu www.plazovnici.cz :)
Žijte a vyprávějte svůj příběh. Cestu, vrcholy i údolí. Dostane tím mnohem větší smysl.