Rozhovor: Všechny strachy byly jenom v mojí hlavě

Baví mě být průvodkyní lidí na cestách za jejich sny, beru to jako takovou svoji misi. :-)  A rozhodla jsem se učit i další lidi jak na to. Jak podnikat stejným způsobem, jako to dělám já.

Vytvořila jsem kurz Podnikání z pláže, se záměrem pomoci jeho účastníkům, aby na konci mohli také začít podnikat z pláže. V rámci tohoto kurzu už vznikly stovky úžasných projektů, webů a eBooků na nejrůznější témata lidského života.

Abych své plážové studentíky podpořila, pořádám 2x za rok tzv. Plážovou výzvu, do které se se svými hotovými plážovými projekty přihlásili ti, kdo už se cítili připraveni. Dnes vám přináším rozhovor s vítězkou plážové výzvy z roku 2016 Evou Suchánkovou.

Věřím, že když ji budete poslouchat, tak si uvědomíte, že tento typ podnikání není jenom pro hrstku vyvolených marketérů nebo pro nějaké nedosažitelné lidi a top online podnikatele. Ale že to dokážou stejní lidé jako vy, kteří se jednoduše rozhodli.

Rozhodli se, že budou dělat, co je baví a využijí k tomu chytré nástroje internetu a online marketingu. A co je podstatné: rozhodli se naučit se, jak na to. Nezalekli se těch technických věcí, nezalekli se toho, že musí překračovat nejrůznější komfortní zóny s tím spojené, jako např. To, že se zúčastní webináře vysílaného pro 1400 lidí. :-)

Rozhodli se do toho jít a vyjít vstříc svým snům. Věřím, že si dnes si díky rozhovoru uvědomíte, že jejich příběh může být i vaším příběhem.


[Video] Rozhovor s Evou Suchánkovou


Přepis videa – rozhovoru:

Eva Suchánková to své podnikání z pláže za dva měsíce v kurzu postavila doslova na zelené louce. Začínala vlastně na začátku února úplně od nuly a ještě na začátku tohoto roku neměla nic, a o pár měsíců později je všechno jinak…

Evo, můžeš se prosím tě představit a říct nám něco o sobě?

Jmenuji se Eva Suchánková, jsem klavíristka a učitelka hry na klavír. Hraní na klavír je mojí celoživotní vášní, profesí i potěšením. Věnuji se výuce dětí i dospělých a snažím se nacházet cesty, jak hraní na klavír lidem kolem sebe usnadnit, zpřístupnit a zjednodušit.

Bylo pro tebe těžké vymyslet způsob, jak plážově podnikat v profesi učitelky hudby, která vlastně na první pohled vypadá tak, že je nutný osobní kontakt? Měla jsi o tomto tématu nebo o sobě na začátku nějaké pochyby?

Přiznám se, že jsem na začátku o tom vůbec nepřemýšlela v rovině, jestli to bude těžké, nebo ne, protože já jsem se pro tu celou myšlenku podnikání z pláže tak nadchla, že jsem si prostě řekla: Musí to jít.

Jako učitelka klavíru samozřejmě vím, že osobní kontakt je při hraní na klavír strašně důležitý, a nikdy bych určitě neřekla, že to jde bez něj.

Ale zároveň mám zkušenost z praxe s tím, že když moji žáci a studenti odejdou z té hodiny klavíru, tak postupně doma pozapomenou některé věci, které je učím na hodinách, a že by stejně potřebovali něco, kam se podívat, když nevědí, jak mají doma cvičit.

Začínám radit na dálku

A protože plážové podnikání je vlastně především o tvoření, psaní článků na blogu a o psaní e-booků, tak právě v tom jsem uviděla tu možnost, jak skloubit to všechno, co vím o hraní na klavír, právě s podnikáním z pláže.

Díky psaní článků a e-booků o hraní na klavír dokážu pomoct a poradit na dálku nejenom svým žákům a studentům, ale všem lidem, kteří se o hraní na klavír zajímají a řeší nějaké klavírní problémy.

Na začátku jsem samozřejmě hodně přemýšlela, o čem ty svoje e-booky v průběhu kurzu budu psát, protože jsem vlastně začala e-bookem zdarma, který jsem nazvala Čtení not pro dospělé, ale vzhledem k tomu, že mezi mými žáky je převaha malých dětí, tak jsem se nakonec rozhodla, že v té první fázi se budu věnovat právě jim.

A to téma mi přišlo úplně shůry, protože tím, že ty děti učím, tak samozřejmě vidím, jaké mají nejčastější problémy. A tím úplně nejčastějším je čtení not, takže jsem se rozhodla, že na to téma vytvořím ten svůj první placený e-book a tak vznikl e-book Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy.

Pochybuju o sobě

Takže o tom tématu jako takovém jsem ty pochyby neměla. Ale…:-)  měla jsem docela hodně pochyb sama o sobě, protože až teprve, když jsem vstoupila do kurzu Podnikání z pláže a pochopila jsem, co všechno se budu muset naučit:

  • ► vytvořit úplně z nuly webové stránky,
  • ► naučit se psát blog a e-booky
  • ► a taky nastavit všechny ty technické parametry,

tak jsem se toho docela lekla.

Ale řekla jsem si: Už jsem teď tady, tak se do toho prostě dám. A v tom kurzu je to všechno tak perfektně vysvětlené, že jsem to podle toho prostě zvládla. Díky tobě, Stáňo.


Mně přišlo hodně inspirativní, že ses právě coby učitelka klavíru nezalekla takové té výmluvy:  já se svou profesí nemohu dělat to a to, já nemůžu podnikat z pláže nebo na internetu, protože já musím být v kontaktu s tím klientem. 

Já se s tím setkávám docela často a právě že vím, že v podstatě každé téma jde přetavit do online podnikání a je to o tom, že kdo chce, tak hledá způsoby, a kdo nechce, tak hledá výmluvy. Takže mně se líbí, jak to ukazuješ, a myslím si, že tím i vlastně inspiruješ další lidi, že to je možné.

Pokud máte profesi, která vyžaduje osobní kontakt s klientem, tak se zkuste zamyslet nad tím, co ze svého know-how sdělujete lidem opakovaně, jako to udělala Eva, nebo čím jim můžete pomoct, když odejdou od vás z nějakých konzultací, seminářů nebo podobných akcí, co opakovaně řeší, na co se ptají, jaké mají problémy. 

Myslím si, že v každé profesi jde pomáhat lidem, aniž by se s nimi člověk setkával osobně.

Samozřejmě tohle není jediná překážka na začátku cesty k úspěšnému plážovému podnikání, může se objevit i spousta dalších strachů.


Evo, musela jsi se ty osobně vypořádat i s nějakými dalšími obavami, strachy a nejistotou, než jsi se do toho pustila?

Odpověď je samozřejmě ano. :-) To si neumím vůbec představit, že bych strachy neměla, měla jsem jich hodně.

  • #STRACH 1: Bude to někoho zajímat?

    Ten úplně největší pocházel z toho, že když jsem vstupovala do kurzu, tak jsem si udělala takovou Google rešerši: Jestli se tady v Čechách někdo z klavíristů taky věnuje psaní článků, psaní blogu, jestli je někdo na internetu a dělá něco podobného. Jestli někdo už dělá to, co jsem se rozhodla dělat já. A pokud jsem hledala dobře, tak v té formě, kterou jsem tomu dala já, jsem pravděpodobně první a jediná.


    Takže já jsem se z toho strašně vyděsila, protože jsem si říkala: Ježíšmarjá, bude tohle téma vůbec někoho zajímat? Bude to na tom internetu někdo číst? Nějaké obecné rady tam jsou, ale takhle profesně ještě nic neexistovalo.

  • #STRACH 2: Budu mít pořád o čem psát?

    A pak jsem se taky strašně bála toho, jestli budu mít pořád o čem psát. Protože napsat jeden článek na začátku mi trvalo třeba celý víkend. Já jsem ho dávala do kupy strašně dlouho.

Nakonec se ukázalo, že všechny tyhle strachy byly jenom v mojí hlavě, že jsem se toho všeho bála já, že to tak vůbec není. A postupem času se mi všechny ty strachy vyvrátily. Protože jak jsem se postupně v kurzu naučila, jak ten blog psát, jak psát e-booky, jak to celé nastavit, tak mě to začalo hrozně bavit, úplně jsem se do toho ponořila.

A vlastně i přesto, že plážové podnikání funguje online, že ten kontakt s tím klientem probíhá po internetu, tak stejně tam funguje určitá energie. Aspoň tedy z mé zkušenosti čtenáři prostě poznají, že vás něco baví, že pro to máte vášeň a začnou vás číst, a začnou vám psát a ptát se na věci, které je zajímají, protože mají pocit, že u vás tu odpověď najdou.

Vy jim začnete odpovídat a samozřejmě z těch jejich otázek to je obrovská motivace pro další témata článků a teď začne fungovat taková jako výměna a já mám takový pocit, že jakmile se tohle jednou rozjede, že už se ten vlak nedá zastavit.


Určitě. Určitě se pak z těchto dotazů dá čerpat třeba pro další články, protože já to tak často dělám. Když se mě lidé třeba vícekrát zeptají na stejnou věc, tak si říkám: Jo, tak tohle asi lidi zajímá, s tímhle potřebují poradit, pomoct, tak můžu na tohle téma napsat článek.

A určitě je to taková skvělá forma energie, která se člověku vrací právě přes tyhle e-maily. Takže já mám podobnou zkušenost jako ty, že to není takové, že by se člověk schoval za počítač, ale je to velmi komunikativní obor podnikání.


Evo, asi mi dáš za pravdu, že podnikání z pláže se člověku nepřihodí úplně přes noc, že by se jako ráno probudil a měl to všechno hotové. Kolik energie a úsilí a času tě stálo nastavení celého toho procesu a jak ti to šlo?

Měla jsem takovou výhodu, že jsem se o tom kurzu dozvěděla na jednom z tvých webinářů někdy před Vánocemi, a už jsem se jako malé dítě strašně těšila, až to spustíš, a ty jsi vlastně dala tu možnost do kurzu vstoupit se čtrnáctidenním předstihem pro ty, co se přihlásí včas. Byla jsem snad jedna z prvních, kdo se do toho kurzu přihlásil, a strašně jsem se těšila.

Měla jsem tedy tu výhodu, že jsem měla 14 dní navíc, což znamená dva a půl měsíce intenzivní práce v tom kurzu. A už na začátku kurzu jsem si rozmýšlela, o čem budu psát placený e-book, a k tomu jsem to všechno směřovala.

Opravdu jsem od začátku ty dva a půl měsíce tvořila, psala a dělala jsem to samozřejmě po tom, co jsem celý den pracovala, takže po večerech, někdy až dlouho do noci, a velice intenzivním způsobem jsem takhle strávila dva a půl měsíce.

A co se týče technických parametrů, co se musí člověk v tom kurzu naučit, tak já jsem se s tím kurzem zuby nehty snažila držet krok, ale někdy mi ty úkoly trvaly výrazně déle, než třeba bylo doporučené nebo navržené, protože mně to většinou, než to všechno sepíšu, strašně dlouho trvá.

Takže energie tam padlo opravdu hodně. A když jsem ten kurz dokončila a pustila ten svůj e-book do světa, tak ze mě úplně spadla taková ta veliká váha.

Často čím více energie člověk do něčeho vloží, tak tím více se mu potom vrací, takže věřím, že když to potom z tebe spadlo a pustila jsi konečně svůj e-book do světa, tak jsi měla po vší té práci nějaká očekávání. Jaké to bylo, když jsi vypustila svůj e-book do světa a očekávala první objednávky?

To bylo hodně zajímavé období. Protože samozřejmě člověk do toho vloží obrovský kus sebe a tak  si v duchu říká, že by si za to zasloužil nějakou odměnu, že by něco mělo přijít. Nicméně já jsem si v té době pořád ještě dostatečně nevěřila, že zrovna tohle mi vyjde.

A rozhodla jsem se, že ten svůj e-book Pohádkově snadné čtení not pro malé klavíristy nejprve nabídnu rodičům svých žáků,. Protože to jsou lidé, kteří se mnou spolupracují po mnoho let, znají mě, vědí, jak učím. A já jsem si říkala: teď jim tady nabídnu něco, co je úplná novinka a co všem těm dětem pomůže vyřešit ty jejich problémy s těmi notami, a nepřišla mi žádná objednávka.

Protože ti rodiče vůbec nevěděli, že píšu blog (já jsem to totiž nikomu neřekla), a byli strašně zaskočení, vůbec nevěděli, co to je e-book. Takže já jsem musela projít tímhle procesem s nimi znova.

Průlom s první objednávkou

Na tu svoji první objednávku jsem čekala opravdu dlouho a samozřejmě v těch několika dnech přišly takové ty pocity depresí, že prostě to vůbec nemá smysl, měla jsem chuť smazat web a odstěhovat se někam do Norska, kde mě nikdo nezná, aby nikdo nevěděl, že jsem se tady pokoušela podnikat na internetu.

Ale potom ta první objednávka přišla a pro mě to byl takový průlom! Bylo to od úplně cizí paní, se kterou jsem nikdy neměla nic společného, a hrozně krásně mi napsala o tom e-booku, jak moc se jí to líbí…

A já jsem to všechno tak jako pustila. Přestala jsem řešit, jestli přijde jedna, dvě, deset objednávek, prostě jsem to přestala řešit. A v tu chvíli to začalo fungovat, úplně samo od sebe.

Byl to úplně úžasný pocit. Já doteďka, když mi tam ta objednávka cinkne, tak mám úplně z toho euforii, takové ty euforické pocity.

Funguje to!

Teď je ten e-book na internetu k dispozici něco přes dva měsíce a ty objednávky pořád chodí. Opravdu to funguje, je to úplně úžasný pocit a nejlepší na tom je, že mi ti lidé, co si to koupí, píšou. Oni mi píšou o tom, jak se jim to líbí, oni mi třeba posílají fotky svých dětí, jak s tím e-bookem pracují, posílají mi nadšené recenze a mě to strašně nabíjí a jsem za to strašně vděčná.

Protože co jsem asi nečekala, bylo to, že já jsem věděla, že ten e-book je postavený metodicky správně a že ty děti se opravdu pomocí té mé metody dokážou ty noty naučit, ale když se mi pak potvrdilo, že to opravdu funguje, tak to byla pak úplně největší odměna pro mě.


To naprosto chápu, protože podobně já, když jsem před rokem a půl vytvořila kurz, tak jsem věděla, že je vytvořený metodicky správně. Ale až pak když slyším takhle tváří v tvář, že to opravdu funguje, tak je to asi podobný pocit, jako když ty popisuješ, že ti rodiče píšou.

A to je úžasné, že i posílají fotky dětí.

Jsem ráda, že jsi zmínila, že ty první dny ti objednávky hned nechodily, že sis na to musela počkat.

Ono to tak totiž často je, že čím větší máme očekávání, tím větší je život šprýmař a nechá nás v tom očekávání vykoupat. A já mám pocit, že to je taková nějaká magie za podnikáním nejen plážovým, že v okamžiku, kdy to člověk pustí a tak nějak se do toho uvolní a přestane na výsledku lpět, tak najednou to začne fungovat.

Tím strachem si často blokujeme úspěch.

Jsem ráda, že jsi tu svou cestu popsala. Děkuju ti.


 

Podnikání z pláže

Tento blog je místo, kde si můžete kromě článků autorky projektu Podnikání z pláže Stáni Stiborové číst i příběhy a články účasníků online kurzu Podnikání z pláže, jako je tento.
Najdete tady náměty k zasnění, porci inspirace i nakopnutí do toho, abyste se také vydávali za svými sny a žili příběh, který chcete vyprávět. Máte chuť na ještě větší nálož inspirace? Přečtěte si knihu Podnikání z pláže, kterou už četlo více než 10 700 čtenářů. Více o knize tady >>

Komentáře