[PŘÍBĚH] Jak jsem měla bestseller ještě dřív, než jsem ho dopsala

Málokdy říkám, že mám nějaký sen. Raději mám plány. Vždy jsem plánovala být bohatá a chtěla jsem pomáhat lidem. Takže se mi záhy po škole zadařilo vydělat miliony a otevřít dětský domov v Nepálu.

Plán vydat knihu ale stále zůstával zapomenutý, zasunutý v zásuvce „kdesi/možná“ (asi jako „plán“ zhubnout). Pak se mi zhroutilo snad všechno, co jsem měla, jako domeček z karet. Z popela vzešla nová kariéra… a nový život.

Brečím, brečím a brečím

Listuju deníčkem, procházím si rok stará předsevzetí, a nejradši bych do sebe obrátila láhev něčeho ostřejšího na ex, nebo se šla rovnou oběsit. Oslava Silvestra se zvrtla v depresivní balancování nad životem.

Co se mi minulý rok „povedlo“?

Svou firmu jsem tak tak zachránila před bankrotem, dětský domov budovaný roky má napjatý rozpočet jako ještě nikdy, na dvě vlastní děti mám sotva čas. Všichni bývalí zaměstnanci, o kterých jsem donedávna smýšlela jako o parťácích, jsou pryč. Z nejlepší kamarádky se vyklubala nejlepší lhářka.

Vůbec nevím, co dál

V lednu jsem se vydala na cestu, kterou jsem pracovně nazvala „výletem do duše“. Odjela jsem do jednoho hotelu uprostřed lesů nedaleko Prahy a rozhodla se přejíždět z místa na místo, dokud nebudu mít jasno, co dál se životem.

Po týdnu, kdy se žádný vyšší smysl ne a ne rýsovat, jsem to vzdala. Vrátila jsem se domů s depresí větší, než dřív. Ráda bych napsala, že jsem se vědomě rozhodla netlačit na pilu, nic neočekávat a dát prostor vůli Vesmíru. Ale neumím lhát. Ve skutečnosti mě paralyzoval strach, to kvůli němu jsem nedělala víceméně nic.

A pak se objevila Stáňa.

Kurz podnikání z pláže jsem si původně pořídila… Proč vlastně? Marketing pro svůj e-shop jsem dávno dělala sama, na výrobu webů jsem měla najaté odborníky a pláž mě nijak zvlášť nelákala (tropické vedro a zpocená trika nesnáším, raději si s laptopem sednu ke krbu a skrz okno koukám na českou zimu).

Jenže Vesmír věděl dobře, co dělá. Reklamy na mě vykukovaly všude možně, až jsem ten kurz prostě pořídila. Co můžu ztratit?, říkala jsem si.

…a po tak strašně dlouhé době pocítila radost

Pustila jsem si první lekci, vyplnila pracovní listy, hrdě se na své nové plány podívala… a po tak strašně dlouhé době pocítila radost. Najednou jsem měla plán. Co budu dělat dál? Napíšu knihu. Povyprávím upřímně svůj příběh, třeba to někoho zaujme a snad i inspiruje.

Přece jen ne každá dvacítka, co odjede na výlet do Nepálu, tam nakonec založí charitu.

Mé motto je prosté:

Když už se jako lidé neumíme bezpodmínečně milovat, alespoň se respektujme. Když už se neumíme respektovat, alespoň se tolerujme.

Jestli se mi tato myšlenka podaří do knihy nějak dostat (a zároveň to nebude působit jako kázání a nuda), budu spokojená.

Z mého dětského snu byl rázem plán. Najednou jsem jasně věděla nejen co dělat, ale taky jak a proč (a ne, ten důvod nebyly peníze ;)). Ty nakonec přišly mimochodem.

Kniha Mé nepálské lásky se stala bestsellerem ještě předtím, než jsem ji stihla vydat. 10 000 prodaných výtisků! Deset tisíc… Dopisovala jsem už poněkud pod tlakem, bombardovaná stovkami dotazů, kdy už to bude. Zákazníci se nemohli dočkat.

A když mi do skladu navezli plné palety knih (bylo to několik tun!), lapala jsem po dechu. Co když mi to teď všichni vrátí, že to nestojí za nic?! Záhy jsem měla dech vyražený znova – nekonečnou záplavou děkovných e-mailů, komentářů a zpráv.

Jistá Lenka mi napsala: „Jen jsem knížku otevřela a cítila jsem sevření na hrudi, emoce, rozrušení i klid. Vůbec jsem ty pocity nepochopila. Tohle se naposled povedlo mým dětem, když přišly na svět. Nevím jak jste to dokázala, ale klobouk dolů.“

Já porodila tři děti. Vím, o jakém pocitu Lenka píše. Mrazí mi v zádech, když si uvědomím, co to znamená. Jsem vděčná, tak šíleně vděčná…

Jo a samozřejmě už vím, co bude dál – napíšu pokračování! :)

PS: Stáňa má i super e-book Jak napsat knihu. Asi bych to bez něj zvládla taky, ale rozhodně by to bylo mnohem, mnohem, mnohem složitější! ;)

Stáňa Stiborová

o knize Mé nepálské lásky

Inspirativní silný příběh jedné (ne)obyčejné české ženy o tom, jak velké může být lidské odhodlání, když za ním stojí veliké "proč".

Příběh, který vás nejspíš podobně jako mě dovede k zamyšlení, kde máte své limity, jak velké máte sny a jak můžete sami změnit svět, když začnete u sebe. Možná podobně jako já budete při čtení příběhu přemýšlet nad tenkým ledem mezi nadšením, pomocí, obětováním se a pokorou.

Přečetla jsem knihu jedním dechem. Bylo mi chvílemi úzko a měla jsem slzy v očích, pak jsem zase s obdivem sledovala, jak Mysha znovu a znovu vstává a nevzdává svůj sen. Sen o tom, jak skupince nepálských dětí zaplatí kvalitní vzdělání a postupně se z toho vyklube nepálský dětský domov podporovaný jejím e-shopem s milionovými obraty.

A k tomu vede ta nejtrnitější cesta, jakou si snad nikdo z nás ani nedovede představit.

Pokud máte rádi knížky, které ve vás zanechají stopu a budou vám vířit v myšlenkách ještě několik dní poté, co dočtete poslední stránku, pak si knížku Mé nepálské lásky rozhodně přečtěte.

Více o knize Mé nepálské lásky
+ možnost objednat >>

Michaela „Mysha“ Gautam

www.michaelagautam.cz

Jsem majitelka obchodu s módou Thao, který má roční obrat až 50.000.000 Kč.
Zakladatelka a hlavní sponzorka stejnojmenného dětského domova v Nepálu, kde se staráme o desítky opuštěných dětí.
Autorka knihy Mé nepálské lásky. 
Maminka tří úžasných synů a manželka jednoho z nejosvícenějších mužů, co znám.