Čas od času přicházejí dny, kdy jsem bez energie, přepracovaná, utahaná dětmi a jejich požadavky, jsem protivná, mám rýmu, nemám inspiraci nebo se věci nedějí tak, jak bych si představovala. Prostě dny na prd.
A když se takové dny dostaví, člověk má často pocit, že jedna věc přidává polínko do ohně další, a ten pocit, že je všechno špatně, se stupňuje a stupňuje.
Když se ale rozhodnu, že se v tom pocitu „na prd“ nechci rochnit a chci z toho ven, a najdu tu sílu říct si: „A dost!“ a jdu dělat něco, co mi dělá radost, moje nálada a energie se velmi rychle promění, myšlenky v hlavě se mi uklidní a věci často přestanou vypadat tak černě.
Pár let zpátky jsem dostala domácí úkol.
Vždycky jsem věděla, že tento úkol je jedna z cest, jak poznat sebe sama a své priority, a dokonce jej sama zadávám svým studentům v Plážové přípravce. Nenapadlo by mě ale, že jej dostanu i já, a to navíc od jedné z pro mě největších světových osobností osobního rozvoje, od Jacka Canfielda.
V červnu 2017 jsem se chystala na několikadenní privátní workshop s Jackem Canfieldem (pravděpodobně jej znáte jako spoluautora Slepičí polévky pro duši nebo knihy Tajemství). A aby své studenty lépe poznal a dovedl se na ně připravit a naladit, přichystal mně a přibližně dvaceti dalším účastníkům workshopu sérii celkem zajímavých otázek a úkolů.
Když jsem si to po sobě přečetla, uvědomila jsem si, že těch 30 radostí celkem hezky shrnuje, kdo vlastně jsem, a že až se budu chtít s někým fakt důkladně seznámit, poprosím ho o jeho 30 radostí. :))
No nebylo by to hezké, kdybychom si na prvních setkáních s lidmi sdíleli jen věci, které nám přináší do života radost?
Vyzkoušejte si to, je to skvělá sonda do vlastního nitra a uvědomění, co je pro vás v životě důležité.
Jeden můj kamarád se s námi vždycky loučí slovy: „Tak čau děcka! A nezapomeňte: Dělejte to, co máte rádi, a dělejte to co nejčastěji.“
Uvědomuju si, že spousta lidí v dnešní době pod náporem práce a povinností už ani neví, co vlastně dělají rádi, co jim přináší radost a potěšení. A tak je fajn si to připomenout.
Hrníček horké čokolády? Předení kočky? Smích vašich dětí? Chvilky o samotě v lese? Co vám přináší radost?
Vezměte si teď kousek papíru a věnujte si 10 minut svého času. Uvidíte, že vám to vyčaruje úsměv na rtech, a kdykoli se budete cítit pod psa, vezměte ten papír a běžte jednu z těch věcí udělat. ;-)
Jen pro upřesnění, než začnete číst: Pořadí mých radostí není o prioritách, prostě jsem to psala, jak mě to právě napadlo. :)
Kdyby mi Jack dal více kolonek, pravděpodobně bych svých radostí sepsala ještě více. Napadá mě například ještě:
EDIT 2022: O pár let později bych už z toho šrktla ty cukrové radosti, těch jsem se v roce 2017 vzdala a dneska bych je nahradila výběrovou kávičkou a posezením v krásném koutě naší zahrady. :) Ale v seznamu to nechám, takové bylo mé minulé já. :)
Nemám. Taky mívám dny, kdy venku od rána do večera leje jako z konve, s Jirkou na sebe štěkáme, děti se perou, lednička je prázdná a inspirace utekla za devatero hor a nemíní se vrátit.
Ale když to tak je, je to právě ten moment, kdy stačí změnit jednu věc, zaměřit pozornost jiným směrem a realita se začne přetvářet.
Mysl je jako zahrada. Jen my rozhodujeme, co v ní bude růst, jestli plevel, nebo květiny.
A nemusíme hned jezdit na druhou stranu světa.
Například body 6, 14 nebo 17 z mého uvedeného seznamu jdou realizovat celkem snadno a rychle. A bod 28 vám vykouzlí v duši pocit pohody a klidu úplně stejně, ať už na něj koukáte na balijské pláži, nebo z mé kaňovické pracovny. :)
Ty největší radosti se často skrývají v maličkostech.
A co přináší radost vám? Můžete se podělit v komentářích anebo si uvařte voňavý čaj, kávu či horkou čokoládu, podle toho, co vám dělá radost, a věnujte si deset minut. Sepište si své radosti. A pak?