V tuto chvíli se cítím velmi dobře a v mých očích zažívám velký úspěch. Jsem to v životě konečně opravdu já se vším všudy.
Ale…
Tohle byla věta, kterou jsem si ještě nedávno říkala.
Takto bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho. V hlavě se mi toho motalo tolik, že jsem s tím musela začít něco dělat.
Můj život šel od deseti k pěti. Schovávala jsem se za slupkou přehnaně sebevědomá a potlačovala to, že si ve skutečnosti vůbec nevěřím. Hrála jsem roli a snažila se podřizovat, aby mě okolí přijímalo, hlavně muži. Chodila, pro mě nesmyslně, do zaměstnání a vydělávala almužnu.
Hledala jsem sama sebe a nevěřila, že někdy prolomím to, abych se mohla mít aspoň o trošku lépe, i finančně lépe. Okolí mě stahovalo dolů od mých nápadů, protože to se mnou přeci myslí dobře.
Ale je to dobře právě pro mě?
Na základě toho jsem si utvořila spoustu nefunkčních přesvědčení, že úspěch není pro všechny, jen pro některé, že úspěch je dřina, že ženy to mají těžší, že potřebuji kolem sebe lidi, kteří mě podpoří, že se ve finále toho úspěchu sama bojím a že k němu vede dlouhá cesta, že to není jednoduché.
Tyto přesvědčení mě akorát brzdily od toho, co v životě chci.
Pak je velmi jednoduché šlapat brázdu a dělat vše automaticky zažité, jak jsme naučení. Je to pohodlné, protože takto víme co dělat. Je to pro nás bezpečné. Udržujeme se v tom, co známe a je to pro nás nějakým způsobem přijatelné víc než vykročit do neznáma.
Setrváváme v myšlence já to nějak vydržím, nějak ten svůj život doklepu. Nebereme za sebe a svůj život zodpovědnost a myslíme si, že to udělá někdo za nás.
Ale my nejsme obětmi, kdokoliv z nás má tu moc svůj život změnit a vytvořit si jej podle svých představ.
Přesně tak, jak jsem to udělala i já se svým životem. Začala jsem online podnikat a našla jsem to, co mě baví a vydržela u toho.
Přesto jsem pořád slyšela ten neutichající hlásek: opravdu to je v životě vše a není něco víc? Opravdu zrovna já nejsem vyvolená a nemůžu se mít dobře?
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vydám knihu, že moje meditace bude poslouchat přes 12 tisíc lidí a že už letos 29. dubna budu pořádat a přednášet na konferenci osobnostního rozvoje na téma Moje mysl, jedinou svého druhu v České Republice, asi mu neuvěřím. Myslela bych si, že mám krásný sen a čekala až se probudím.
Ale je to více než pravda a odpovídám na otázku Ano. Je možné, aby i žena měla úspěch. Aby se sama za sebe postavila a šla i přes všechny překážky dál. Ano můžeme i jako ženy vydělávat velké peníze a mít vedle sebe partnery a lidi, kteří nám to přejí.
Lze se postavit za svůj životní příběh a nestydět se. Já jsem toho sama důkazem, kdy jsem začínala úplně od nuly. Stačí jen vystoupit z toho zažitého, co nám nedělá dobře. Poslouchat volání naší touhy, naší intuici a jít tam, protože tam objevujeme poklady. Tam objevujeme kdo jsme a nastupujeme naší cestu, na které rosteme jako osobnosti.
Když poznáváme sami sebe víc a víc, najednou zjistíme, že si můžeme svá přesvědčení změnit. My jsme ti tvůrci a svůj život si sami vytváříme. A v co věříme, to se nám promítá do reality.
Tady se to láme a mění náš život. To je ten náš zlom, střih, konec, začátek a tam je následně i úspěch.
Dlouhou dobu jsem si myslela, že úspěch je něco velkého. Honila jsem se za úspěchem a život mi prokluzoval mezi prsty. Neměla jsem stále dost. Srovnávala jsem se s ostatními a když jsem viděla, že je v mých očích někdo na tom lépe, myslela jsem si, že já nejsem dost dobrá a že to, co dělám není dostatečný. Nebyla jsem spokojená a pořád přemýšlela, co dělat lépe, abych měla víc.
Dělala jsem obrovskou chybu. Teď vím, že úspěch mohu zažívat každý den. Úspěch tkví v každodenních krocích a v ponoření se do přítomnosti. Když se cítím dobře teď a jsem spokojená s tím co mám teď, tak to ovlivňuje moje budoucí okamžiky.
Zaměřila jsem se více na sebe, začala se dívat na to, co se mi za každý jeden den podaří. Začala jsem si psát svoje každodenní malé úspěchy.
Teď pro mě úspěch znamená třeba napsání dalšího článku, znamená pro mě i to, že si dovolím udělat volno, že trávím den s dcerou, že cokoliv udělám, jak nejlépe umím, je pro mě úspěch. A každodenní malé úspěchy dají za celý rok nebo klidně i měsíc, týden jeden velký úspěch.
Když srovnám svoji cestu před tím a teď, je zajímavé o kolik víc mám pocit, že teď je všechno mnohem jednodušší, že je to prostě ono. Přitom denně řeším překážky, vystoupení z komfortní zóny, sebevědomí, zda na to mám, zda vše zvládnu… Ale jedno vím jistě, jsem mnohem více spojená sama se sebou, dělám co mě baví a věřím v nová přesvědčení, která mi utváří nový lepší život.
A jaké měřítko úspěchu máte vy, co pro vás znamená úspěch? Budu ráda, když mi to napíšete do komentáře níže.