Mateřství a / nebo seberealizace?

Dopisuju poslední e-mail, zaklapávám počítač, ve dveřích mě ještě zastihne kolegyně a já už vím, že je nejvyšší čas odejít z práce. Musím přeci stihnout v husté dopravě prokličkovat městem a vyzvednout si ty moje milované bytosti, které jsem brzo ráno vysoukala z postele a odvedla do školky.

Po školce přilítneme domů a na mě čeká domácnost. Uvařit, poklidit, povečeřet a padnout za vlast.

Tak takhle to chceš?

Nebo chceš mít víc času na děti a muže, na svoje koníčky, přátele a zbytek rodiny? Pracovat proto, že Tě to baví a dává Ti vše smysl, nebo naplňovat hodnoty, které jsou na míle daleké těm Tvým osobním?

Měla jsem teď pár dní krizi. Byla jsem unavená, před sebou ještě pár nutností k dokončení všeho, než spustím další inspirativní program pro mamky, které s mateřstvím zažívají různé trable.

Odpovídala jsem na e-maily, natáčela videa, hodně času jsem trávila na PC, další čas jsem byla v myšlenkách napojená na všechny ty ženy, které se z mnoha důvodů v mateřství cítí naprd. A když jsem se dívala na mou dceru, jak hltá obsah ipadu, moje výčitky rostly.

A co tohle? Je to ono?

Pravdou je, že každá mince má dvě strany.

A jen já se rozhoduju, která má pro mě a mou rodinu víc benefitů. Není to lehké rozhodování, protože rodičovství bereme smrtelně vážně a cítíme se zodpovědni i za další generaci. Dnes a denně jsme bombardováni mnoha články o tom, co teda z nich vyroste. Jakoby každý najednou viděl do budoucnosti mých a dalších dětí.

A jaká cesta je správně?

Na podobných situacích je fajn, že si člověk může v sobě urovnat, jak to teda má.

• Chci chodit do práce a dělat něco co mi nedává smysl?
• Chci vydělávat peníze, které budou ale tvrdě zaplacené i časem s mými dětmi?
• Chci svým dětem předávat vzor pracující a zdrchané, otrávené mámy, která nemá čas na druhé, natož na sebe?

NE! Já to tak nechci.

Nikdy jsem nebyla zaměstnaná a nevnímám nutnost tohle vnitřní nastavení nijak měnit. Než se mi narodila dcerka, cestovala jsem po světě s prknem a taškou a jezdila závodně na snowboardu. Mezi jednotlivými závody jsem si přivydělávala na živobytí učením angličtiny.

Léta jsem trávila prací v zahraničí. Vždycky to nějak šlo. Poskládat to, co dělám ráda, a uživit se. Po narození dcerky jsem tvrdě padla na hubu. Nejen že jsem už přestala cestovat po světě, ale každý svůj den jsem věnovala tomu malému tvorečkovi.

Stal se ze mě „professional shit manager“ – pozice na víc než plný úvazek.

Byla jsem v novém městě, v nové roli. Jen já, dítě, pes mezi čtyřmi stěnami. A spolu s námi všechny moje představy o tom, jak musím být dokonalou matkou. Tyhle představy jsem postupně začala propouštět. Protože mi v životě vůbec nesloužily.

Postupně jsem začínala být víc a víc šťastná (a sama sebou)

Nedávalo mi smysl jezdit po světě a hnát se korytem v helmě s ostatními snowboardisty. Ale sledovala jsem, jak i ta moje dcera víc a víc spokojená, když dodávám spokojenosti sobě v tom korytě mateřství.

A pak jsem začala podnikat. Najednou do sebe vše zapadlo. Začala jsem realizovat své sny, pod polštářem ukryté. Začala jsem se víc pohybovat mezi lidmi. Vnesla jsem znovu trochu mužskýho elementu do svého života. Do té doby jsme s manželem prohodili jen pár vět na téma dítěte. Naše světy se dost rozcházely.

Chce se vám pořád jen poslouchat o procházkách v parku, přebalených plínách a vřískotu? Nebo naopak o schůzích, prezentacích a plánech na roky dopředu? S příchodem podnikání se zlepšilo i naše manželství. Měli jsme si o čem povídat. Mohli jsme se navzájem obohacovat.

Ano, někdy jsem na děti a okolní svět nepříjemná

Stále jsem občas ta křičící máma. Někdy jsem nervózní, když chci dát svůj nápad na papír nebo do PC a někdo mě ruší. Ale mluvíme o drobných chvilkách, ve srovnání s několika měsíci frustrace v začátku mateřství, kdy vřískot jedné či druhé byl na denním pořádku. Ano, někdy se mé děti dívají na ipad a musí se zabavit samy.

Ale taky jsme mnohem více na cestách, v přírodě, čteme si, povídáme a setkáváme se s dalšími lidmi.

Nedělám s dětmi různé hokusy pokusy, netvoříme a nevyrábíme spolu věci podle Pinterestu. Ale bavíme se o mém podnikání, tvoříme spolu trasy pro rodiny s dětmi, jsou prvními posluchači mých pohádek, sdělují mi názor na fotky, které sdílím. Jsou mi velkou inspirací. Mým přáním je, ať se učí se mnou ze života.

Jakou hodnotu mají peníze? Co dělá máma? Jak prodat své talenty a dělat, co mě baví?

Zatím z vlastní zkušenosti neznám lepší školu, než koukat někomu na záda. Děti to dělají hned od narození. Dost možná ta moje cesta není pro všechny. Není snadná a není to vždy procházka růžovým sadem. Ale dává mi smysl. Protože tak jsem spokojená. Nejen já, ale i svět kolem.

Je to přesně ten příběh, který chci vyprávět.

Martina Chomátová

www.playeveryday.cz

Ze snowboardcrossových tratí a života na cestách jsem se vrhla střemhlav do mateřství. Svoje prvotní nelibé zážitky a mou cestu z poporodních depresí jsem sepsala v eBooku Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu. ​

Ráda hledám způsoby jak snadno a hravě vyřešit životní trable, sepsala jsem tedy po partnerský krizi i eBook Jak rozehrát partnerství s Hrou na pecky (aneb peckový partnerství) a o mateřských pocitech eBook Začarované mateřství. ​​

Miluju pohyb, focení, psaní a hafo dalších aktivit. Na svých cestách objevuju svět jako dítě a zároveň poznávám sama sebe. Každý den si plním malé i velké sny a pomáhám i druhým na cestě za jejich sny. Můj příběh najdete tady.

Martinu jste mohli vidět na webináři Mámy v hlavní roli, kde jsme si povídali o tom, jak skloubit mateřství a podnikání. Jak pečovat o rodinu, děti a zároveň se seberealizovat a vydělávat peníze.

Chci vidět tento webinář (zdarma) >>