Pro svou předvánoční sólo cestu v prosinci 2023 jsem si vybrala Omán. Je relativně blízko, má pověst bezpečné země, a to i pro rodiny s dětmi nebo sólo cestovatelky a nabízí neskutečné scenérie. Už samotné fotky v sobě skýtaly příslib dobrodružství a objevení neobvyklé destinace.
V tomto článku s vámi chci sdílet jak moje zážitky a zkušenosti, tak konkrétní tipy itinerář cesty po Ománu pro všechny milovníky cestování bez cestovky.
1. Moje osobní zkušenost a zážitky z cesty po Ománu.
Moje cesta Ománem se nesla v duchu: Říkej životu ANO, i když se bojíš.
A tak jsem se dostala do spousty situací, které bych normálně neudělala. První na sebe nenechala dlouho čekat a poté, co jsem v hlavním městě Muscatu omrkla velkou mešitu a trh v části Mutrah, vydala jsem se na jih směrem k nejnavštěvovanějšímu kaňonu Wadi Shab.
Recepční v hotelu mi poradil, ať tam jdo hned v 8 ráno, jinak tam bude strašně moc lidí.
Šla jsem a byla jsem úplně sama. Ano, bála jsem se. Stoupala jsem 45 minut kaňonem až k místu, kde se mělo začít plavat. Bojím se hluboké vody a neměla jsem to moc v plánu. Ups a najednou se vidím, jak plavu. 😅
Poslední část jsem si chtěla prohlídnout jen ze břehu. Ale přišli britové, kteří to tam znali a najednou jsem s nimi plavala do jeskyně. Cože já? No co vám budu povídat. Epické. Pokud se tady dostanete, rozhodně plavejte! :)
Byla jsem na sebe mega hrdá.
Hned na startu se ke mě připojil kluk a jal se mě průvodcovat. Chtěla jsem se ho nejdřív zbavit. Bojím se cizích chlapů, ale nedal se. Intuice stála na jeho straně, a tak jsem se zase ocitla ve vodě, tentokrát s mladým ománcem.
A dobrodružství začalo. Proplavání přes říční jezírka, vodopády, lezení nahoru na ty vodopády, malé rybky, které mi při každé zastávce (zdarma) ožíraly suchou kůži na patách a cesta až k jeskyni, kde jsem si reálně na chvíli pomyslela, že tohle je můj konec.
Přestože tam s námi byli ještě němečtí turisti, kteří vypadali, že normálně žijou a nehodlají se udusit ani navždy ztratit v temném prostoru podzemních jezírek a vodopádů, jak si to zrovna namyslel můj mozek.
Myslela jsem si, že tohle dobrodružství už nemůže nic překonat…. Ale pak přišla poušť.
Vydala jsem se do pouště a když jsem zjistila, že do kempu můžu dojet vlastním autem, dobrodružná část mě řekla ANO, zdravý rozum řekl něco jako JE*E TI?
Po cestě tam přede mnou jelo auto z toho kempu. Tak rychle, že jsem se bála, že mi ujede. Ale rychle jsem se otrkala a cestu zpátky jsem si už užila 40km sama pouští autem. Opět naprosto skvělý zážitek, kterého se vůbec nemusíte bát.
Jen pokud nebudete mít předem průvodce, tak si před vjezdem do pouště nechejte upustit tlak z pneumatik – penuservisy jsou těsně před vjezdem do pouště a vyjde vás to na 1 OMR (60Kč).
Mezitím jsem si užila západy slunce, kdy široko daleko byla jen a jen poušť.
Spaní v absolutním tichu.
Kávu u beduínů… kterou jsem si okořenila tím, že jsem tam (s průvodcem) šla pěšky. Takových 7,5km v poledne pouští je cestovatelský sen. 😀👌
Na druhý pouštní západ slunce jsem se vydala sama, když jsem se vyhrabala na dunu, za ní byla další a vyšší a za ní další…
Moje další cesta vedla přes hrad Jabreen do města Nizwa, které je údajně jedno z nejkrásnějších v arabském světě. Posuďte sami.
Starodávnou pevnost v městě Nizwa obklopují tradiční trhy, kavárny a dále pak hory a palmové háje. Je to jako vystřižené z exotického katalogu. A přitom v něčem tak přirozené.
Západ slunce z pevnosti i spánek s matrací na zemi v hotelu ve starobylém stylu, který měl nádech dávných dob, měly své kouzlo.
Po cestě zpět jsem si tu dala oběd. V restauraci nebyly stoly, jako u nás, ale takové “boxy”, abyste neviděli další hosty. Takže mě zavřeli do boxu, ale najedla jsem se skvěle. 👌
V průvodci jsem se dočetla, že pokud chci do hor, potřebuju 4×4 auto. Považovala jsem to sice za přehnané, ale půjčila jsem si ho.
A to bylo dobře. 😀 Do hor vedla dokonalá asfaltka, která se z ničeho nic změnila na kamenitou strmou cestu vzhůru, pak zase na asfaltku a pak zase kamení.
Omán se pyšní arabským Grand Canyonem, kolem kterého vede Balcony trek. Must visit pro všechny turisty a jediné místo, kde jsem kromě francouzů a němců potkala taky čechy.
Nedokážu na fotkách zabrat, jak impozantní ta hloubka byla. A naštěstí mě nesežrala koza, i když se o mě zajímala velmi zblízka.
Abych nezapomněla, po cestě nahoru jsem se zastavila v kouzelné vesničce Misfah Al Abreyeen, kde se dá projít okolo zavlažovacího kanálu zvaného falaj hluboko do údolí a je to vizuálně asi ta nejkrásnější podívaná, co se mi v Ománu naskytla.
Závěr jsem si užila v kontrastu s předchozím dobrodružstvím v luxusním hotelu Al Bustan, který navrhl sám sultán Quaboos a nechal kvůli tomu přestěhovat celou vesnici. Hotel je naprosto ikonický, při vstupu se budete cítit jako Kevin ze Sám doma v New Yorku, když vešel do hotelu Plaza. :)
2. Itinerář cesty po Ománu bez cestovky - 11 dní
DEN 1: Přílet v noci Muscat. Letěla jsem z Katowic přes Abu Dhabí s WizzAir. Určitě najdete i podobné nebo přímé spoje z Prahy nebo Vídně.
DEN 2: Mešita sultána Quaboose (otevřeno 9-11). Starodávný trh ve čtvrti Mutrah. Pevnost Mutrah (krásný výhled). Následně přesun do městečka Tiwi + nocleh. Po cestě je možné zastavit se ještě u Bimmah Sinkhole.
DEN 3: Wadi Shab. Město Sur + muzeum historických lodí (osobně bych pro příště teda oželela). Přesun poblíž Wadi Bani Khalid.
DEN 4: Wadi Bani Khalid. Přesun do pouštního kempu vlastním autem.
DEN 5: Den v poušti, výlet k beduínské rodině, západ slunce nad dunami, velbloudi apod.
DEN 6: Přesun z pouště vlastním autem. Starobylé hrobky Zukai Thombs (za mě nic moc). Hrad Jabreen (moc hezké). Přesun do města Nizwa na západ slunce z pevnosti.
DEN 7: Toulky městem Nizwa. Přesun do hor (nutné 4×4).
DEN 8: Balcony Trek (7km) okolo arabského Grand Canyonu. Možnost je zůstat zde ještě jeden den a vyjít na jižní vrchol nejvyšší hory Ománu Jebel Shams (cca 22km).
DEN 9: Přesun zpět přes město Nizwa (oběd) a následně směr Muscat.
DEN 10-11: Ikonický hotel Al Bustan, odpočinek na pláži a u bazénu, skvělé jídlo, arabská shisha apod.
3. Bezpečnost v Ománu pro sólo cestovatele, rodiny s dětmi a ženy
Podle globálního indexu míru je Omán na 48. místě. Pro představu, Česko je na 12. a například Řecko na 60. místě, Francie na 67. Takže pokud se nebojíte do Řecka nebo Francie, nemusíte se bát ani tam.
Země je díky ropě bohatá a proto se tady nemusíte bát krádeží. Celkově jsem se cítila bezpečně, i když jsem jako žena cestovala sama a nikde jsem neměla „divný pocit“, že bych tam neměla chodit nebo že by mi něco hrozilo. Samozřejmě jsem se netoulala v noci sama temnými uličkami, ale to bych nedělala ani v Ostravě.
Já jsem tady sice tentokrát cestovala sama, ale všechny aktivity, které jsem dělala, byly vhodné i pro děti a nebo přizpůsobitelné dětem. Rodin cestujících zde s dětmi jsem viděla mnoho.
Srovnatelná s Evropou. Čisto, jídlo skvělé. Nemusíte se ničeho bát.
Cítila jsem se tady bezpečně, srovnatelně s tím, kdybych cestovala kdekoli po Evropě. Jen je nutné zmínit, že je potřeba dodržovat místní dresscode a rozhodně NEMÍT ODHALENÁ RAMENA A KOLENA. Pro místní kulturu je to považované za neslušné (srovnatelné s tím, že byste po Václaváku chodili v bikinách nebo nahoře bez). Na plavání mimo hotelové rezorty rozhodně neberte bikiny – buď jednodílné plavky a nebo něco ještě více zahalujícího. (Budete se cítit lépe a vyhnete se zvědavým pohledům).
4. Vízum, mobilní data, půjčení auta.
Češi si mohou pořídit vízum „on arrival“ přímo na letišti při vsupu za 20 dolarů a nebo si jej pořídit předem online zde. Já jsem volila variantu předem a dostala jsem vízum obratem. Vízum je na 30 dnů od momentu vydání.
Pokrytí LTE-4G-5G je v celém Ománu velmi dobré a to i na místech, kde jsem to nečekala a kde tradičně signál nebývá (uprostřed pouště, v horách). Simku si pořídíte přímo ve vstupní hale letiště a nebo pokud využíváte appku Airalo, tak si ji můžete koupit předem v této aplikaci.
Auto si můžete půjčit přímo v letištní hale, kde jsou tradičně všechny klasické půjčovny. Já jsem si půjčila auto přes Alamo, protože měli v danou chvíli nejvýhodnější cenu pro auto 4×4. Za 11 dní jsem zaplatila za poměrně velké auto Nissan X-Trail 24 tisíc.
Je fajn si to předem trochu pogooglit a porovnat ceny. Pro půjčení auta potřebujete kreditní kartu. Mezinárodní řidičský průkaz po mě nikdo nechtěl, stačil český.
Pozor! V Ománu je zákon, že musíte mít čisté auto. Za špinavé auto je pokuta. Myčky jsou klasicky při benzínkách. Benzín v době mé návštěvy vycházel na cca 14-15Kč/litr. Je potřeba dodržovat rychlost do 120km/h – radary jsou všude a jedné pokutě (cca 600kč) za překročení jsem se nevyhla. :)
Většinu času jsem se pohybovala po 3proudových dálnicích a cesta byla velice komfortní. Jen pozor na občasné setkání s kozami. :)
5. Ubytování v Ománu
Pokud chcete bydlet v hotelech, tak já hotely hledám přes Booking.com. V každé lokalitě najdete hotely všech možných kategorií dle vašich finančních preferencí i míry pohodlí, které chcete mít. Rádi také využíváme AirBnb.com, které také v Ománu funguje. Některá místa jsem si bookla napřímo přes jejich web, protože to vyšlo levněji, než přes Booking.
Celkem ve velkém tady jede stanování. Na všech místech, kde jsem byla, tak místní i turisti běžně stanovali, takže ani toho se nemusíte bát.
Spala jsem na těchto konkrétních místech
(ceny prosinec 2023 2lůžkové pokoje se snídaní):
Wadi Shab Guest house (1450Kč/noc) – poblíž Wadi Shab
Oriental Nights Rest House (1130Kč/noc) – poblíž Wadi Bani Khalid
Thousand Nights Camp (2990Kč/noc + je potřeba počítat s poměrně drahými službami typu projížďka na velbloudovi apod.) – poušť.
Antique Inn (1660 Kč/noc) – starobylé město Nizwa
Sama Heights Resort (1970 Kč/noc) – hory
Jebel Shams Resort (2741 Kč/noc) – hory asi 5 minut od toho předchozího
Al Bustan Palace Ritz Carlton (cca 15 000 Kč/noc) – Muscat
6. Ceny v Ománu
Ceny v Ománu mi přišly srovnatelné s Českem, za ubytování tedy průměrně mnohem levnější.
Nafta 14-15Kč / litr. Myčka cca 60 Kč.
Jídlo – v Muscatu i Nizwě jsou velké supermarkety jako u nás (Carefour apod.), kde nakoupíte za ceny srovnatelné s Českem úplně všechno, na co jste zvyklí a možná i mnohem víc.
Káva – pila jsem capuccino ve výběrových kavárnách a obvykle jsem platila okolo 1,2 – 1,6 OMR, tedy cca 70 – 90 Kč. Samozřejmě můžete jít i do nějaké obyčejné kavárny a zaplatíte polovinu.
Večeřela jsem obvykle buď v místě ubytování a nebo něco koupené ze supermarketu. Večeře obvykle okolo 400 Kč, v Al Bustan okolo 1200 Kč.
7. Co říct o Ománu závěrem?
Arabský svět je pro nás evropany zahalený takovou rouškou tajemství, která vzbuzuje automaticky obavy. Tak vám chci říct, že je můžete zahodit, protože místní lidé jsou velmi milí, rádi se s vámi anglicky zapovídají. Na mnoha místech najdete lokální průvodce, se kterými se budete cítit bezpečně a povypráví vám vše, na co se zeptáte.
Rozhodně je fajn mít průvodce do velké mešity sultána Quaboose v Muscatu a já jsem byla ráda i za průvodce ve Wadi Bani Khalid. Ale vše včetně hor a pouště zvládnete i sami.
Velmi cenným zdrojem informací pro mě byla kniha expatky žijící v Ománu od roku 2012 Pavly Koubek Slavětínské – Omán: Písek, růže, kadidlo. V knize vám přiblíží jak velmi zajímavou historii a kulturu Ománu, tak všechna zajímavá místa pohledem češky.
Pokud se bojíte cestovat sami a nebo potřebujete pomoci s itinerářem, tak se na Pavlu můžete obrátit, protože dělá i průvodcovské služby. S Pavlou jsem se v Ománu setkala a povídání s někým, kdo v takto odlišné kultuře žije přes deset let, bylo velmi obohacující a zajímavé.
Omán mě nadchl svou krajinou a možnostmi pro neobvyklá dobrodružství v různých přírodních scenériích, od kaňonů, přes poušť až k horám. A pláže? Ty jsou tady taky moc krásné.
Přeji krásné cestování! :)