Žijte příběh, který chcete vyprávět. Chápete to poselství?
Jestli jste zavítali na tento blog, pravděpodobně slogan „žijte příběh, který chcete vyprávět“ neslyšíte poprvé. Možná jste si už někdy i řekli, že je to fajn a že byste to taky chtěli mít tak „easy“ a plážové, jako Stáňa. Ono popravdě – kdo by nechtěl podnikat na internetu ideálně z pláže (nebo třeba z Beskyd, to je vlastně totiž úplně jedno odkud), jen tak si psát blog a články a vydělávat miliony. Jestli je tu někdo takový, tak se prosím práskněte v komentářích. Ale myslím, že většina z vás to budete mít stejně jako já.
A tak jste jako já začali Stáňu sledovat, možná si koupili její knihu a vstoupili do kurzu Podnikání z pláže. Já to taky udělala, v roce 2014 jsem kvůli knize podruhé v životě přejela zastávku šaliny u svého bytu (tehdy jsem žila v Brně, dneska už jezdím tramvají :-)). A v roce 2015 vstoupila do první vlny kurzu Podnikání z pláže.
A od té doby se učím surfovat na stále větších a větších vlnách. A řeknu vám, je to jízda. Jestli si ji ale chcete taky užívat, musíte pochopit jednu důležitou věc. To poselství hesla „žijte příběh, který chcete vyprávět“.
Protože díky tomu uspějete daleko dřív.
Proč? Hned vám to vysvětlím.
***
Červen 2017
Cesta vlakem s naším rok a půl letým malým princem bývá někdy náročná, ale dnes mě České dráhy zkoušely dvojnásob. Pominu nefunkční dveře vagónu, které vám dost zkomplikují nástup i výstup s kočárkem a s kufrem (nevadí, že to bylo ve dvou po sobě navazujících vlacích), ale výluka na trase Praha – Brno způsobila, že jsem se tak trochu neplánovaně octila na nádraží v Židenicích, které jako bývalá Brňačka popravdě moc neznám.
Společně se mnou vystoupilo asi dalších deset lidí a všichni se vydali směrem k jedněm dlouhým schodům. Cože? A co nějaká cesta pro nás? Ani výtah, ani žádné desky na schodech, prostě nic, co by maminkám s kočárkem zjednodušilo život.
Moje ego už už vyskakovalo jako čertík z krabičky. Chtělo se mi nadávat a klidně i kopnout do kolečka od kočárku. Jak si to můžou sakra dovolit? Jenže… ve svých online kurzech učím ženy a taky maminky, že spousta věcí začíná v naší hlavě. Mým tématem je vědomá ženská krása a jsem přesvědčená, že i krása začíná ve vaší hlavě. A platí to o všech oblastech našeho života.
Je to jen o tom si to uvědomit a naučit se s myšlenkami ve své hlavě pracovat. Takže jsem se vědomě zhluboka nadechla a vydechla, v duchu jsem se objala a vědomě jsem se usmála s vnitřní prosbou, ať je naše cesta už rychle a v pohodě u konce.
A v tu chvíli se podívám před sebe a naproti mě jde milá slečna v džínové bundě a černých šatech a zdálky se usmívá. Usmívá se na mě. Neznám ji, ale ona jde na jistotu.
„Dobrý den, jste paní Měřínská?“ „Nooo, ano, jsem…“ Odpověděla jsem mile a marně si mezitím snažila vzpomenout, kdo to je. „No to je super, já čtu váš blog! Ukažte, já vám s tím pomůžu!“
A hned vedle ní se objevil mladý kluk, pomohli mi s kufrem i s kočárkem a já jsem se nestačila divit, jak rychle se mohou přání zhmotnit.
Proč vám tohle vyprávím?
Ten scénář by totiž mohl vypadat i jinak. Mohla jsem se v tu chvíli nechat unést vztekem a začít se tam rozčilovat, nadávat a vztekat. Nejspíš by se ani nikdo nedivil. Jenže sama se snažím učit ženy vědomý přístup sama k sobě a to, co je učím, sama skutečně žiju. To proto jsem se vědomě rozhodla ten vztek poslat do háje a jít na to jinak. A pak jsem byla naprosto nadšená, že mě moje čtenářka poznala, viděla mě upravenou a s červenou rtěnkou na rtech, a i když jsem byla před pár minutami před vybuchnutím jako papiňák, usmívala jsem se a byla jsem to prostě já.
A v tom je často jeden ze zakopaných psů neúspěchu začínajících plážových podnikatelů. Být v podnikání skutečně sám sebou. Taky mi chvíli trvalo, než jsem slogan „žijte příběh, který chcete vyprávět“ pochopila. On se dá totiž chápat různě.
Jedním z mylných výkladů je tento: v tom příběhu vašeho života si vymyslíte vaši podnikatelskou roli, kterou vyprávět chcete. Ale doopravdy ji vlastně nežijete. Jen o ní chcete mluvit. A tu roli hrajete v momentě, kdy pracujete na svém projektu nebo se bavíte se svými klienty.
Jenže ve skutečnosti to nejste vy. Je to prostě hrané divadlo. Role, kterou chcete, aby viděli druzí – vaši čtenáři, vaši fanoušci na Facebooku, vaši klienti. V realitě, v tom běžném každodenním životě – před rodinou, na úřadech, v samoobsluze, doma před partnerem nebo na nástupišti v Židenicích – se chováte jinak. Ze své role vypadnete a chováte se přirozeně. A v tom je ten nesoulad. V tom je to, proč vaše články a příspěvky na Facebooku možná nečte tolik lidí, jak byste chtěli. Nejste to vy. Oni to cítí. Oni vědí, že to není autentické a pravdivé.
Musíte ten příběh, který chcete vyprávět, totiž skutečně žít doopravdy a nesmíte se bát ho sdílet se světem.
Ať už jste finanční poradce, učitelka klavíru nebo třeba jako já učíte ženy, jak vědomě pečovat o sebe a svoji krásu, pokud jen ve svém plážovém podnikání hrajete divadelní roli, neuspějete tak, jak byste mohli.
Nejsem žádná celebrita, i přes to má moji knihu Magicky ženská téměř 4 000 žen a můj blog navštěvuje měsíčně několik tisíc čtenářek. Aniž bych si to v realitě moc uvědomovala, sleduje mě poměrně velké množství lidí (jen si představte 1 600 žen v jedné místnosti, tolik se jich totiž registrovalo na můj webinář k online kurzu Magicky ženská).
V momentě, kdy bych před svými čtenářkami hrála divadelní roli, nejspíš by se čtenářka Radka na tom nádraží v Židenicích mému vzteku dost podivila.
Bohužel se tohle v realitě dost často děje. Když jsem psala e-book pro online podnikatelky Jak vypadat dobře před objektivem, myslela jsem přesně na ty ženy, které mi v mé pracovně nadšeně říkají, jak je skvělé, že vypadám i v realitě stejně jako na fotkách na webu. No jen si představte, jak se budete cítit, když si podle webových stránek dohodnete osobní konzultaci s někým, koho sledujete a považujete za člověka, který vám může s vaším problémem pomoct. A pak ho na schůzce nepoznáte, protože vypadá úplně jinak? Fotky od profi fotografa jsou sice super, ale realita je naprosto odlišná? Styl, vzhled nebo třeba způsob vyjadřování. Skutečně byste mu důvěřovali? A to je jen jeden z mála příkladů, které jsem sama zažila.
Když se rozhodnete plážově podnikat a zapomenete „žít příběh, který chcete vyprávět“ a před svými čtenáři budete hrát divadlo, dřív nebo později vás prokouknou. Pochopí, že články, texty a e-booky (které třeba i prodáváte), jsou jen vaše „hra“. A že vy v té roli nejste úplně doma a že se někdy možná zapomenete vrátit do správného scénáře.
Schválně si sami sobě odpovězte na otázky, jestli žijete to, co své klienty učíte, i doma, když chystáte dětem večeři, nebo na kávičce s kamarádkou. A co třeba v dopravní zácpě nebo na dovolené? Skutečně svým klientům ukazujete ve svém podnikání sebe, nebo v realitě žijete jiný příběh?
Protože až teprve tehdy, když si hluboko uvnitř sebe uvědomíte, jaký příběh vlastně chcete žít a vyprávět, začnete ho skutečně prožívat a za své téma se i v podnikání naplno postavíte. A to je ten moment, kdy si můžete být stoprocentně jistí, že vás úspěch nemine.
Držím vám palce!