[PŘÍBĚH] Nápadům ze sprchy jsem konečně mohla dát tvar

Muž vzal děti na výlet. Díííky za to… Mám odpoledne pro sebe! Co budu dělat?

Dřív bych se rozhodovala, jestli se kouknu na nějaký film, přerovnám skříň nebo zajdu na procházku s foťákem…

Teď, když už mám tu potřebu na něco koukat, filmy si pečlivě vybírám. Na procházky s foťákem chodím čím dál radši. A v té skříni toho už naštěstí není tolik, co by bylo potřeba pořád rovnat.

ALE! V ČEM JE TEN ROZDÍL?

Poslední dobou je ten výběr činností o poznání pestřejší. A tak nevím, zda…

• Napíšu další příběh nebo nakreslím ilustraci k chystané knížce?
• Dám dohromady vše, co vím o motivaci dětí ke zdravému jídlu?
• Půjdu nafotit méně známé podzimní plody?
• Uvařím nějakou dobrotu pro rodinu a recept na ni pošlu svým čtenářům?
• Anebo půjdu na tu procházku a nechám myšlenky volně plynout? Také vám připadá, že skvělé nápady se rodí na čerstvém vzduchu?

Jako dítě jsem chodila na 9 kroužků týdně, protože mě toho tolik zajímalo a bavilo! Ale znáte takové to „devatero řemesel, desátá bída“?

Poslední roky jsem se často sama sebe ptala: „Co já teda budu dělat, až mi skončí mateřská?“ Uměla jsem si představit, že budu učit děti ve škole, ale dát veškerý svůj čas zaměstnání a vzdát se svých výtvarných nebo hudebních činností? Ne, věděla jsem, že abych dělala, co dělám dobře a s radostí, potřebuji si svůj čas dělit svobodně.

Rozlouskla jsem to nakonec? :) Zajímá-li vás to, čtěte dál…

Člověk začíná řešit zdraví, až když se objeví potíže

Když se u mě začaly objevovat nepříjemné ekzémy, těžko jsem dokázala uvěřit lékařům, že to prostě tak někdo má a že můžeme zkusit mastičky a kortikoidy, ale možná se s tím budu muset smířit. Vždycky jsem ráda šla ve věcech do hloubky, a taková tvrzení mě neuspokojila.

Začala jsem zkoumat, co za tím vlastně je, že tělo takhle reaguje. Moje cesta za zdravím začala u kamarádky, která mi dala brouka do hlavy: „Poslyš, to může být tím cukrem“, povídala. A já ho jedla tuny! Věřte, že nebylo jednoduché vzdát se všech těch milovaných sladkostí, ale když jsem viděla, jak ekzém mizí, už nebylo cesty zpět.

Cesta ke svobodě…

Vařit jsem tenkrát uměla asi jako pejsek a kočička. Ale postupně jsem se díky kurzům, seminářům, knížkám a těm správným lidem naučila připravovat jídlo tak, že chutnalo nejen mě, ale (většinou :)) jej ocenil i někdo další. Zjistila jsem, že se dají připravit skvělé dezerty i bez cukru. Bez něj jsem se cítila svobodněji, asi jako závislák, který se vyrve ze spárů své drogy.

Začala jsem pozorovat, co se mnou jídlo dělá. A viděla jsem na sobě i na druhých, že některé naše trable se zdravím jsou tak zbytečné!

Najednou to všechno dávalo smysl. Poradím si spolu s přírodou

Viděla jsem, že se víc a víc mohu začít rozhodovat sama, s lecjakou rýmičkou, kašlíkem, ale i třeba zánětem dutin jsem si dokázala poradit pouze ve spolupráci s přírodou. A tak jsem vykládala nejraději všem na potkání, co mají dělat, aby jim bylo líp. Také jste se někdy do něčeho tak fanaticky zabrali? Pak možná znáte také ty otrávené obličeje druhých, když spustíte o tom „svém“.

Nechápala jsem, že ne všichni to chtějí slyšet, vždyť je to tak úžasné!!

Brzy mi ale došlo, že můžu předávat svoje zkušenosti jen tomu, kdo má pro to nastavené uši a otevřené srdce.

Jak to ale udělat, aby každý, kdo chce na sobě pracovat, měl možnost vzít si ode mne, co potřebuje?

Loni před Vánoci jsem zjistila, že Stáňa Stiborová nabízí knížky o Podnikání z pláže. Proč ne? To zní jako bezva dárek pro někoho blízkého. To jsem ještě netušila, co se za tím názvem skrývá.

Několik dnů knížka ležela v obálce, až jsem ji otevřela. A četla a četla a četla. Tyyy jo!

Jsem takový ten nadšenec, který když dostane nápad, jde do toho po hlavě.

Nadchlo mě, že způsobem, jaký Stáňa učí ve svých kurzech, bych konečně mohla pomoci lidem, kteří o to stojí. Teď jsem si konečně dokázala představit, jak bych mohla tomu, co mi běží hlavou (nejčastěji ve sprše :)) dát nějaký tvar a podobu.

Do kurzu Podnikání z pláže jsem nastoupila za 5 minut 12 před zavíračkou. Promýšleli jsme doma, co to pro nás jako pro rodinu bude znamenat.
A moc si vážím podpory svého muže, který mi řekl: „jo, jdi do toho, podporuji tě.“. Díky němu jsme také mohli zvládnout náročné období, kdy jsem finišovala e-knížky. Právě on hlídal děti a dával mi potřebný čas, abych mohla z Hliněné kuchyně vytvořit místo, příjemné pro čtenáře i mne samotnou.

Jako člověku, kterému trvalo pěkně dlouho, než přistoupil na založení Facebooku, některé věci byly pěkně tvrdým oříškem. Sdílet své myšlenky, svůj příběh nebo fotky sama sebe…

Jak podnikat, aby mi v tom bylo dobře?

A povím vám, několikrát jsem měla chuť se od tématu vědomého vaření nenápadně odplížit a zabrousit jinam, další věci mě stále lákaly a lákají. Nakonec jsem ale byla vždy za tohle téma vděčná. Viděla jsem pozitivní reakce lidí, kteří dříve netušili, čím mohou nahradit cukr, aby jim jídlo chutnalo.

Těší mě, když se na mě do Hliněné kuchyně, především přes Facebook obrací lidé s radami a otázkami, co mají dělat, aby jim bylo lépe. Je skvělé vidět, že lidé začínají vidět nutnost vzít život do svých rukou, protože jen tak se mohou uzdravit.

Když jsem vydala e-knížku 5 kroků ke sladkému životu bez cukru, byla jsem nadšená, že svou prací opravdu někomu mohu pomoct i na dálku. Vložila jsem do tohoto e-booku vše, o čem jsem věděla, že by tenkrát pomohlo i mně.

Moje sprchové úvahy :) konečně dopadly na úrodnou půdu.

Svou tvorbu jsem nazvala Hliněná kuchyň. Je to i proto, že miluji vše, co roste z hlíny, z životadárné země. Čím dál více se tedy zaměřuji na téma JEDLÉ ZAHRÁDKY, je vidět, že tohle nyní zajímá mnoho lidí.

Proč to tak je? Mám pocit, že lidé cítí velkou potřebu vrátit se k opravdovému jídlu a síle, kterou dává, což nám současná fast-foodová kultura nemůže nabídnout.

A tak se nebojte sezobnout nějaký ten plevel nebo jedlý květ! Vypadají krásně…. A pokud budete chtít, ucítíte i jejich jedinečnou chuť a za ní možná i něco navíc.

V posledních mi největší radostí dělá KVARTETO „Jedlé květy“. S touto hrou se lidé mohou naučit používat jedlé květy a přizvat k tomu i své děti… Při jeho výrobě jsem spojila svou lásku k rostlinám, focení, malování i vědomé kuchyni.

Takže co budu dnes dělat, až tohle dopíšu?

Pošlu do tisku další kvarteta, o který je takový zájem, až mi rozum zůstává stát :).

Přeji vám všem hezké teď, protože přítomná chvíle je to jediné, co nám opravdu patří.

Neváhejte tedy a žijte, jak nejlépe umíte ;).

Kamila Brotánková

www.kamilabrotankova.cz

Jsem indiánka i mamina se zástěrou. Mou vášní je jedlá zahrádka a vědomé vaření. Ráda ukazuji velkým i malým, že jíst ve spolupráci s přírodou může přinést RADOST na obou stranách. Jsem autorka e-průvodce 5 kroků ke sladkému životu bez cukru. >> Zajímá-li Vás více o mně, koukněte >>> tady na můj příběh >>