[PŘÍBĚH] Všechno má svůj důvod, i když ho na začátku nemusíme vidět

Vesmír je někdy vtipálek, ale myslí to s námi dobře. Když si něco opravdu moc přejeme, tak spojí veškeré své síly a my to nakonec dostaneme. Někdy je ta cesta krkolomnější, protože hned na začátku nevidíme, co nám tím chce básník říci, ale někdy je to tak jasná cesta, že po ní chceme dokonce běžet. A přesně ten druhý případ se stal mě.

Byl konec srpna roku 2017, po zdánlivě okurkové sezóně v práci jsem seděla v kanceláři a přemýšlela nad tím, jestli nemrhám svým časem a energií pro někoho, kdo si to vlastně ani nezaslouží. Když jsem tak procházela e-maily, narazila jsem najednou na e-maily od Stáni.

Ani nevím, kdy jsem se vlastně do její databáze zapsala, ale co vím je, že jsem všechny tyto e-maily akorát označila vždy hvězdičkou a nechala je na AŽ NĚKDY. A to až někdy má pro mě konkrétní datum a to středu 23.8.2017. V ten den jsem všechny otevřela, přečetla, proklikala, postahovala všechny e-booky a všechny je jedním dechem přečetla.

Vesmír se zaradoval – KONEČNĚ

Další znamení na sebe nenechalo dlouho čekat. O víkendu jsem se stavovala k našim a tak povídám svojí mamce, že jsem konečně otevřela e-maily od Stáni (mamka byla v té databázi taky, takže věděla, o čem mluvím) a mám spoustu plánů a hlavně že chci vstoupit DO TOHO KURZU.

Mamka mi na to nic neřekla, jenom se otočila a šla pro něco do pokoje. Přinesla mi Stáninu knížku Podnikání z pláže a řekla mi: „Já těm technikám moc nerozumím, ale ty bys mohla, vždyť se v tom pohybuješ dennodenně.“

Opět zaúřadoval vesmír

Následující pondělí jsem výjimečně nejela do práce autem, ale emhádéčkem a tak jsem si knihu vzala s sebou do kabelky. Začala jsem číst už na zastávce u nás a četla jsem snad i když jsem šla. Těšila jsem se, jak si knihu dočtu po cestě zpátky, tak moc mě to pohltilo (a to nejsem kdo ví jaký čtenář). Dokonce tak, že jsem si po cestě domů stoupla na zastávku, ze které kvůli opravám nic nejelo.

Kdybych v tu chvíli mohla, okamžitě bych si koupila základní kurz podnikání z pláže. Jenže, to by bylo moc zbrklé a tak jsem začala věřit, že půl rok je ideální doba na to, abych si utřídila myšlenky. Jsem tvrdohlavý optimista a zároveň neskutečný perfekcionalista. Dodnes jsem nepřišla na to, zda jsou to dobré nebo špatné vlastnosti, ale dostaly mě tam, kde jsem dnes, takže budou asi patřit do těch dobrých.

Pohřbené sny?

Stejně jako jsem odkládala čtení Stániných e-mailů, odkládala jsem i sen o vlastních webových stránkách o pečení. Nápadů a myšlenek byla spousta, jen jsem nevěděla, jak mám celý koncept vlastních stránek uchopit, propojit a v celé skládačce mi chyběly ty hlavní kousky, které udělají z jednotlivých dílků krásný obrázek. Všechno mi tak akorát mizelo ve tmě.

Téma svého podnikání jsem znala, bylo to pečení. Pečení dortů, dobrotek a cukroví. Kdykoliv se konala nějaká rodinná oslava, nesměl na ní chybět mnou napečený dort nebo nějaká jiná dobrota. Začala jsem si sbírat a sepisovat vlastní kuchařku z mnou napečených a vyzkoušených receptů. Různě jsem si je upravovala a dotvářela k obrazu svému. Vytvořila jsem si tak docela slušnou zásobu receptů.

Když vás to baví a děláte to s láskou

Pečení mě vždycky bavilo a brala jsem jej jako určitou formu odreagování se. Hlavní důvod, proč jsem začala péct dorty, byl ten, že mi nikdy nechutnaly takové ty těžké máslové dorty z cukráren. A tak jsem našla vlastní cestu k úžasným dortům zdobeným nadšením a radostí.

O to větší radost jsem pak měla, když mi někdo napsal, že by chtěl také vyzkoušet ten úžasný dort, co jsem pekla. Spousta lidí se mě také ptala, proč už dávno nemám založený blog a nepíšu o dobrotkách. No proč. Nebyl čas, chuť, odhodlání a chyběly mi ty správné dílky do skládačky.

Sen o vlastní kuchařce ale stále zůstával

Uplynul další měsíc a já jsem byla stále víc a víc rozhodnutá, že do kurzu vstoupím. Věděla jsem ale také, že to nebude procházka růžovou zahradou a tak jsem si trochu předchystala půdu. Recepty jsem měla, ale neměla jsem fotky. Tak jsem celý podzim a zimu míchala těsta, pekla je, zdobila, rozvážela své rodině a kamarádkám a tak pořád dokolečka, dokud jsem neměla nafocené všechno, co jsem chtěla.

Teď si asi říkáte, že to jsem toho měla hodně. Ano, měla, ale, jak to říct, v syrovém stavu. Bylo potřeba všechny recepty přepsat, všechny fotografie upravit a graficky zpracovat do e-kuchařky. To už ale malinko předbíhám.

Leden 2018

A je to tady. Brány kurzu se otevřely. KONEČNĚ. Ještě předtím jsem na začátku ledna shlédla webinář Jak si splnit v roce 2018 svůj sen. Tento webinář měl nalákat nás všechny do kurzu, já už jsem byla dávno rozhodnutá, ale Stániny webináře jsou supr a vtáhnou vás. A tak jsem poslouchala a vyplňovala pracovní listy až do konce.

A víte, co byl poslední úkol? Sepsat dopis svému budoucímu já, až se bude psát leden 2019. A víte, co jsem si tam tenkrát napsala?

„Je 8.1.2018, právě jsem dokoukala webinář Jak si plnit své sny a odeslala platbu na plážovou základku. Konečně jsem našla poslední díly do skládačky a ta úžasná jízda může začít. Vrhám se do toho po hlavě a udělám všechno pro to, abych si svůj sen splnila, a své snažení završím výhrou v plážové výzvě. Chci to vyhrát nejen pro sebe, ale také pro všechny, kdo mi na té dlouhé cestě už pomohli a stále pomáhají. Díky ti mé tvrdohlavé já, které si vždy šlo za svými sny a plnilo si je. I tohle zvládneme!“

Listopad 2018

Ještě sice není leden 2019, je 8.11.2018, ach ta symbolika, a já právě sepisuji článek, protože jsem vyhrála TOP 10 v Plážové výzvě. Koukám na ten papír, na ten úkol, který jsem si v lednu sepsala a vím, že to už není sen, ale skutečnost. Krásná a pravdivá.

Když se sen stane skutečností

Mám svůj blog, na který píši články, mám své dvě e-kuchařky, které dělají každý den radost novým a novým pekařkám a cukrářkám, mám facebookový a instagramový profil, kde sdílím své napečené dobroty a posílám tak nejen inspiraci, ale i odvahu všem těm, kteří stejně jako já našli vášeň a radost v pečení. Nic z toho by se nestalo, kdyby nebylo Plážové základky. Ta mi konečně ukázala směr, kterým se mám vydat a dala mi na cestu užitečné rady. Ze zaprášené cesty se postupně stala krásná rozkvetlá alej.

A kam mě tato sladká cesta ještě zavedla?

Všechno, co se doposud stalo, mi také dodalo odvahu k dalším velkým krokům. Prvním z nich byla účast na Sweet dream festu 6.10.2018, kde jsem se potkala s mnoha lidičkami, kteří měli možnost ochutnat mé dobroty (Reportáž z článku si můžete přečíst zde.  

A hned v neděli 7.10.2018 jsem se účastnila castingu do televizní soutěže Peče celá země pořádané Českou televizí. Kdyby mi už tolikrát vesmír neukázal, že věci se dějí z určitého důvodu, nešla bych ani na ten festival, ani neposlala přihlášku na casting. Ale protože vím, že všechno má svůj důvod, tak jsem na festival šla a vystavovala a také jsem odeslala přihlášku na casting. Když mi volali, že moje přihláška vyhovuje a pozvali mě, skákala jsem radostí dva metry vysoko. Kdo by to byl řekl, že zrovna v tomto roce bude Česká televize hledat pekařské a cukrářské hvězdy do svého nově připravovaného pořadu. Náhoda? Nemyslím si.

Jaká další sladká dobrodružství mě čekají?

Když zase chvíli zůstaneme nohama na zemi, tak z dalších projektů, do kterých se chci pustit, je Cupcakese-kuchařka.Tyhle malé krásné dobrůtky mě nikdy nepřestaly a nepřestanou fascinovat. Jejich barevnost a nespočet možností na zdobení z nich dělá prostě malé krásné Sweetladies.  A vlastně jim to tak trochu dlužím, protože cupcake se stal takovým symbolem, respektive logem mého blogu.

Bohyní sladké kuchyně

Mezi mé největší skvosty kromě cupcakes nejrůznějších chutí a polev patří medové perníčky, kokosový sen, šarmantní madlenky, dort pan dokonalý, mini dortíčky, cheesecake, kakaové hvězdičky s bílou čokoládou… a takhle bych tu mohla pokračovat ještě hodně dlouho. Naštěstí pro všechny jsem tyto recepty sepsala do dvou e- kuchařek a tak si je může upéct každý v libovolném množství.

Připsaní e-kuchařek jsem vycházela ze svého ideálního klienta, jak nás Stáňa v kurzu učila. A tak jsem je psala pro své dvojče Žáňu, tedy přesný rozpis surovin, které se dají běžně sehnat v obchodě a krok po kroku rozepsaný postup do detailů. A to hlavní – fotečky nejen výsledných sladkých mňamek, ale i fotečky během příprav. A kdo jiný je fotil, než moje dvojče Žáňa. E-kuchařku Bohyní sladké kuchyně si můžete stáhnout zde. A e-kuchařku Začínáme ve sladké kuchyni zde.

Jak jsem se dostala k pečení

Na výšce se mě jeden kamarád zeptal, jak jsem se dostala k pečení. Odpověděla jsem mu, že to si jednou přečte v mé kuchařce. On mi na to odpověděl, že tak „skromnou“ odpověď nečekal.

Tak milý kamaráde, do kuchařky jsem ten příběh nenapsala, ale na blogu si jej přečíst můžeš v Mém příběhu.

Kdy jindy než teď

To, že jste dočetli až sem, znamená, že vás příběh podnikání z pláže oslovil a možná s ním také tak trochu koketujete. Dodejte svému současnému JÁ odvahu a splňte si své sny. Vaše budoucí JÁ to totiž jednou ocení.

Monika Vencourová

www.kuchtime.eu

Jsem projektová manažerka - studentka doktorského studia - pekařka úžasných dobrot. Máte pocit, že je to o jednu pomlčku navíc? Ne pro mě. Ze světa businessu a univerzity utíkám do svého vlastního pečícího světa. Peču s vášní, radostí, nadšením a láskou. Chci i vás inspirovat k vlastnímu cukrářskému umění, protože se mnou získáte ten správný recept na sladký a spokojený život. Můj příběh si přečtěte zde >>.

Jsem také autorkou dvou e-Kuchařek, díky kterým šířím vášeň a radost z pečení dál do vašich sladkých životů. První e-Kuchařka Začínáme ve sladké kuchyni >>  je malou ochutnávkou a zároveň startem pro začínající pekařky a cukrářky. Druhá e-Kuchařka Bohyní sladké kuchyně >>   je potom navazujícím pekařským uměním. Nechte se zlákat všemi vůněmi, barvami a chutěmi ;-).