Právě žiji příběh, který chci vyprávět

„Napsat svůj příběh s minimalismem a nabídnout ho někde ke zveřejnění.“ Tak takovou poznámku jsem si udělala do svého seznamu úkolů přibližně někdy v zimě minulého roku. A pak jsem se na něj xkrát podívala a zase seznam zavřela. Nestalo se nic.

Udělala jsem pár dílčích příprav jako to, že jsem si zjistila, kde všude bych mohla text nabídnout, přečetla mnoho blogů a několik knih k tématu. Ale to je vše. Stále ne a ne najít tu správnou motivaci, rozhoupat se a pustit se do toho sama.

Až letos v červnu přišel zásadní moment. Už několikrát jsem ho na blogu lehce mezi řádky zmínila. Dneska to na sebe „prásknu“ celé.

Studuji kurz

Tento blog bych s velkou pravděpodobností letos nespustila, nebýt toho, že jsem se čistou náhodou dostala k možnosti přihlásit se na kurz Stáni Mrázkové Podnikání z pláže.

On-line kurz mohu popsat asi jako intenzivní dvouměsíční jízdu pro všechny, kteří se chtějí živit tím, co je baví, chtějí k tomu využít počítač a které odrazuje klasická pracovní doba od osmi do pěti.

Vím, že absolvování kurzu je teprve začátek. I přesto se při pomyšlení na můj původní „úkol ze seznamu“ usmívám. V kurzu jsem úkol splnila hned první týden. A to jsem jen matně tušila, co všechno mě ještě čeká…

Žijte příběh, který chcete vyprávět

Stáňa nám všem studentům často opakovala své motto: „Žijte příběh, který chcete vyprávět“. Když jsem ho slyšela poprvé, řekla jsem si, ano, nemáme mít své sny jen v hlavě, máme je začít žít. Chápu, souhlasím.

Až později jsem objevila ještě i druhou rovinu motta, která mně přišla absolutně pravdivá a kterou se snažím řídit stále. Nejprve musíme začít sami u sebe. Nemůžeme věrohodně říkat ostatním o něčem, co sami nežijeme, čím sami nejsme.

5 společných bodů kurzu a vašeho minimalistického projektu

A proč vám o tom všem píšu? Mám pocit, že kurz a mé i vaše projekty v minimalismu mají dost společného. Sepsala jsem pro vás 6 bodů, které jsem si na své cestě kurzem i minimalismem uvědomila.

Pomohou vám, abyste si dodali odvahu pustit se do něčeho nového a také v tom vytrvali. Věřím totiž, že i u vás nastane ten zlomový moment, jakým byl u mě tento kurz. Třeba bude tím zlomem nějaký z mých článků, můj eBook nebo něco jiného.

1. Obklopte se spřízněnými a pozitivně naladěnými dušemi.

Až se budete v minimalismu pouštět za hranice své komfortní zóny, zkuste si najít nějakou spřízněnou duši. Nejlépe takovou, která do toho půjde s vámi. Bude vám oporou, až půjde do tuhého a budou vám docházet síly.

Mí spolužáci z kurzu byli první, kterým jsem ukázala svůj návrh blogu a své první texty. Jsem vděčná za jejich kritiku i chválu. Když jsem se bála, že to nedám, podpořili mě. Když jsem viděla, že řeší podobné problémy jako já, dodalo mi to energii. I já se snažím jejich péči opětovat a pomoci na oplátku zase těm, kterým mohu něco předat.

O vašem projektu zpočátku nemusí vědět všichni z vašeho okolí. Vždy se mezi nimi může najít nějaký rýpal, který vám asi moc motivace nepřidá.

2. Přijměte své strachy.

Snadno se to napíše, ale věřte, že tohle je stále pro mě jeden z nejtěžších úkolů. Hlavně když se pouštím do něčeho nového.

Naučila jsem se ale, že své strachy a pochyby nemusím jen „zahánět“. Mohu je docela pěkně prostě hodit na papír nebo do počítače. Strachy tím tak jednoduše nezmizí, ale lépe se s nimi žije.

Schválně si přečtěte můj úryvek ze zápisků, které jsem si napsala ve dnech po odeslání přihlášky na kurz (necenzurováno):

Pondělí 1. června 2015

Už od středy minulého týdne velmi často myslím na osobu jménem Stanislava Mrázková a její nabídku na on-line kurz Podnikání z pláže. Na to, že ji znám teprve pár dní, tak se mi myšlenky kolem jejího projektu honí dost často.

Měla bych se přihlásit? Účastníci minulého turnusu jsou nadšení a já vidím, že něco takového bych také chtěla. Hm, ale to téma? Najdu ho? A když se nepřihlásím, nebudu pak litovat, když další kurz bude až v roce 2016? To si to pak budu vyčítat.

Ok, tak se přihlásím na ten kurz, budu o pět tisíc chudší a snad se něčemu naučím. Vyplňuji přihlášku, platím. A je to. V hlavě panika! Fakt jsem to udělala? Hm, to bude asi spousta práce. No, nevím, neunáhlila jsem se? Okolí se tváří dost překvapeně. V hlavě se mi honí spousty otazníků, nejistoty a pochyb. Zvládnu to?

Úterý 2. června 2015

Stále velké pochyby z kurzu. Mluvím o něm s bratrem. Říká, že jsem naletěla, že takových jsou spousty. Ale že mi fandí. Uvidíme. O čem budu ale pořád psát? V hlavě matně sumíruji témata na nějaké články.

3. Netrapte se už předem obrovskou haldou úkolů.

Když jsem se přihlásila do kurzu, v hlavě se mi začal tvořit skoro nekonečný seznam toho, co všechno asi budu muset udělat: založit si nový bankovní účet, naučit se s Facebookem, pořídit si nějaké pěkné portrétové fotky, vymyslet název svojí domény, definovat si téma…

Hodně mi pomohlo soustředit se jen na nejbližší úkol a ostatní zatím v hlavě „zaparkovat“. Nemá smysl se v den 1 a v den 2 trápit tím, co budu muset udělat v den 27.

Mezitím se může objevit ještě hodně změn. Věci se vyvinou. Vy se posunete dále a mnoho se o sobě, nejen o sobě, naučíte.

Pak možná zjistíte, že to, čeho jste se zpočátku báli, je po třech týdnech jen standardní úkol (jako třeba založit si nový bankovní účet – to bylo vyřízeno za 15 minut).

4. Vytrvejte, i když je cíl zatím v nedohlednu.

Letošní letní tropické teploty nebyly pro práci na počítači a psaní textů nijak zvlášť příznivé. Aspoň ne pro mě. Kdykoliv jsem po uložení syna k odpolednímu spánku usedla k počítači, měla jsem chuť především na šlofíka.

Psaní mi šlo opravdu šnečím tempem. Nebo mi to tak alespoň přišlo v porovnání s mými ideály. Zpětně jsem si ale uvědomila něco podstatného. Ať už jsem za den postoupila v psaní třeba jen o dva odstavce, byly tam. A po obrazech fata morgány jsem po pár týdnech uviděla světýlko na konci tunelu.

Jak často u zjednodušování upozorňuji – vše chce čas a vytrvalost. Výsledky zpočátku nemusí být vidět. Každý malý krok se ale počítá a nakonec sčítá.

5. Smiřte se s tím, že vše nebude podle vašich představ.

Když jsem připravovala obálku eBooku Zjednodušujeme aneb více místa pro život, představovala jsem si na ní kresbu ptačího hnízda s mláďaty. Dospělý ptáček mimo krmení svých ratolestí vyhazuje z hnízda všechno, co už se do hnízda nevejde a čeho je třeba se zbavit.

Takhle jsem ho poprvé načrtla sama na kus papíru. No, posuďte sami, není to pěkný nápad?

Čtrnáct dní jsem trvala na tom, že ho zrealizujeme. Hledala jsem přijatelné kresby ve foto bankách, které bych poskládala k sobě. Oslovovala grafiky, zda by obrázek nenakreslili sami. Bez úspěchu. Až jsme si doma sedli a já jsem poprvé opustila myšlenku ptáčka. Po chvíli se zjevil nápad se sirkami. Výsledek jste už asi viděli.

U minimalismu je to podobné. Když si dáte předsevzetí, že zítra vyklidíte dvě skříně s nádobím, ale neuděláte to, protože přijde sousedka na kávu, možná vás bude vnitřně hlodat svědomí. Nelpění na našich představách a plánech nám všem občas prospěje.

6. Učte se od ostatních, kteří jsou dál.

Když začnete dělat něco nového, s největší pravděpodobností brzo objevíte lidi, kteří budou v té oblasti dále než vy. Možná budete mít tendenci se s nimi srovnávat a budete se vedle nich cítit jako „nula“.

Berte raději setkání s nimi za příležitost se od nich něco naučit. Je to způsob, jak si rozšířit vlastní obzory. Přijít si na všechno sám je fajn, ale asi se nadřete o hodně víc, než když se zeptáte.

Děkuji

Tímto článkem chci ještě jednou PODĚKOVAT všem svým spolužákům z kurzu Podnikání z pláže, kteří mi byli a stále jsou úžasnými rádci, kritiky i podporovateli. DĚKUJI Stáně Mrázkové za to, že je taková, jaká je, a že se jí podařilo mě přesvědčit, abych do toho šla.

Právě totiž žiji příběh, který vám chci vyprávět.

Marcela Sobotová

Mou vášní je uplatňování minimalismu v každodenním životě. Baví mě inspirovat lidi k tomu, aby vlastnili méně zbytečných věcí, zjednodušili své závazky a získali tak více prostoru pro to důležité. Můj příběh si přečtěte zde. Své zkušenosti sdílím v eBooku zdarma 6 jednoduchých kroků, jak si uklidit ve skříni a pořádek udržet a v rozsáhlejším eBooku Zjednodušujeme aneb více místa pro život.