Island – 7 dní cestování a objevování magické přírody

Tušila jsem, že až jednou navštívím Island, budu v úžasu nad tím, co naše planeta Země umí vykouzlit. Přemýšlím, jestli má cenu vůbec něco psát, protože slovy nevystihnu to, co jsme za jeden týden na Islandu viděli a prožili. A tak možná úplně nejlepší bude, když si na začátek pustíte toto naše video z dronu:

Kromě toho, že jsem na Islandu každou chvíli čekala, kdy se některý z kamenů porostlých mechem promění na trolla a začne kolem mě tancovat jako v pohádce Ledové království, vnímala jsem ještě jednu věc z místní přírody.

Obrovskou sílu pramenící z těžkých klimatických podmínek. Mrazu, větru, dešti, sopkám i zemětřesením navzdory tady příroda žije, rozvíjí se a je nádherná, neobvyklá a obdivuhodná.

A právě tím rok co rok přitahuje statisíce turistů z celého světa, kteří ovšem kvůli obavě z mrazu, větru a deště volí nejčastěji sezónu červen–červenec, kdy je tady „teplo“, tedy skvělých 14 °C.

Island nás dlouho přitahoval, a na začátku tohoto roku jsme byli pevně rozhodnutí, že až nastane islandská sezóna, vyrazíme. Jenže pak u nás bylo léto v rozpuku, krásných 28 °C, a to poslední, co se nám chtělo, bylo oblékat zimní bundy a čepice, a tak jsme místo Islandu vyrazili na Svatojakubskou cestu.

Koncem září léto jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo a z vision boardu v naší ložnici na mě pořád pokukoval Island a začal se neodbytně drát do mé mysli. Pár dní si se mnou pohrával v myšlenkách, dokonce mě přiměl sledovat den za dnem počasí, které slibovalo i pár slunečných dní a teploty okolo 8 °C, takže vlastně jako u nás.

A tak jsem jedno pondělní odpoledne na konci září řekla u oběda Jirkovi: „Chtělo by se ti zítra někam jet?“ A v úterý večer jsme už spali na Islandu. :)

Tohle je jedna z věcí, kterou miluju na mém podnikání a taky na mém životě. Ta svoboda, kdy se můžu jeden den rozhodnout a druhý den s rodinou letět. Plnit si sny hned, když to cítím. Ne „až někdy“. Samozřejmě k tomu vedlo mnoho let práce, ale v těchto chvílích vždycky vím, že to stálo za to.

Jak na Island + půjčení auta

Na Island se dostanete buď letecky, nebo trajektem. My jsme z důvodu rychlého rozhodnutí chtěli i co nejkratší a nejrychlejší let, a tak jsme zvolili přímý let s nízkonákladovkou WizzAir z Katowic do Keflavíku.

Přes klasické srovnávače letenek typu StudentAgency.cz jsem našla ještě spoustu dalších možností, ale vždy to bylo s přestupy a let trval 9 a více hodin. Přímý let měl oficiální délku 4 hodiny. Po cestě tam jsme nakonec měli mezipřistání v Norsku, kde jsme museli dotankovat kvůli příliš silnému protivětru, ale i tak jsme za 5 hodin byli na místě. Cesta zpátky trvala něco přes tři hodinky. Takže pro Severomoraváky a Slováky považuju let z Katowic za dobrou volbu.

Ihned po příletu jsme si na letišti půjčili auto, které nás na 7 dní vyšlo na cca 14 tisíc korun. Daly se půjčit i menší a levnější a nebo samozřejmě větší s náhonem na 4 kola a o něco dražší. My jsme zvolili takový komfortní střed.

Mnoho turistů cestuje po Islandu skrze agentury a nebo autobusy pro turisty, které vyjíždí z autobusového nádraží v Rejkjavíku a objedou s vámi hlavní atrakce. Upřímně mě ovšem představa, že na nádherném místě vystoupím z autobusu společně s 40 dalšími lidmi a mám omezený čas, než zase naskočím a jedu dál, docela děsí. Ale pro někoho to může být dobrá volba.

Viděli jsme i pár odvážných stopařů. Odvážných proto, že islandské počasí se mění jako ženská nálada a z docela příjemného sluníčka se na ledovou vichřici o rychlosti 50 km/hod podpořenou prudkým deštěm dokázalo změnit z minuty na minutu. Těch pár stopařů, které jsme (obvykle v protisměru) zahlédli, nevypadalo moc vesele.

Jak se ubytovat na Islandu

Vzhledem k tomu, že celá naše cesta byla spontánní a neplánovaná, neměli jsme dopředu zarezervované ani žádné ubytování. A přestože sezóna byla překvapivě stále v plném proudu a výběr byl tedy menší, tak problém nebyl ani v těch nejvíce turistických místech.

Vzhledem k tomu, že jsme většinou ráno nevěděli, kam dojedeme večer, jsme si ubytování rezervovali až odpoledne ten den.

Výhoda byla, že Island spadá pod Evropu, a proto nám naši operátoři (T-mobile, Vodafone) hned po příletu zahlásili, že můžeme data i služby používat za stejné ceny jako doma. Takže jsme byli v podstatě pořád online a mohli si pohodlně ubytování na pár kliknutí najít.

Varianta 1: AirBnb

Přes AirBnb se ubytovávám ráda, obzvláště pokud cestujeme ve větším počtu lidí a s dětmi. Komfortní je to v tom, že máte většinou kuchyň, větší prostor na spaní a celkově větší soukromí.

Na Islandu mě navíc lákal severský útulný design, který v hotelech nenajdete, ale v chatičkách a srubech přes AirBnb ano. Proto tam, kde to bylo možné a cenově dostupné, jsme se ubytovali přes AirBnb.

Ubytování přes AirBnb je na Islandu rozhodně cenově výhodnější, a pokud cestujete ve více než 2 lidech, nedá se s hotelem ani srovnávat. Za 4 tisíce korun si pronajmete chatku, ve které se vyspí 4–6 lidí. Za stejnou cenu neseženete průměrný hotelový pokoj pro dva.

Hotely jsou tady podstatně dražší, než jsme zažili kdekoli na světě. Za cenu, za kterou byste se v Praze ubytovali v pětihvězdičkovém vymazleném luxusu, se na Islandu ubytujete ve třech hvězdách.

Varianta 2: Booking.com nebo jiná online rezervace

Na naší cestě jsme se dostali i do míst, kde nebylo na výběr. Nejbližší AirBnb byly hodinu a půl cesty daleko a v městečku jen pár hotelů. Proto jsme v tomto případě volili výběr hotelu přes Booking.com, případně rezervaci přímo přes jejich weby. Strejda Google najde vše. :)

Jurášek je zatím malý a skladný, takže většina hotelů nám pro něj nabídla postýlku, ve které doma nespí, a tak byl nadšený, že má něco extra, a my byli nadšení, že nás nikdo nevytlačuje z postele. Málokde totiž mají tak obrovské postele, jakou máme doma. :D

Co jíst na Islandu a za kolik

Jídlo se odvíjí od toho, kde jste ubytovaní. Pokud se ubytujete přes AirBnb a máte vlastní kuchyň, můžete si uvařit, a pokud chcete trochu šetřit, je fajn na to myslet dopředu a vzít si i nějaké základní a oblíbené jídlo s sebou. Island je totiž pro našince drahý, a tak toto může být jedna z variant, jak na cestě ušetřit.

V hlavních turistických lokalitách narazíte i na kavárny a restaurace, kde se najíte opravdu výborně. Přeci jen dát si v sychravém počasí skvělou teplou polévku, to zahřeje nejen na těle, ale i na duši. Dále od turistických míst už je ovšem restaurací méně a může se vám stát, že několik hodin jízdy autem prostě na nic nenarazíte. Takže je fajn využít obchodu, když jej vidíte, a nakoupit si nějakou svačinu.

Pro Island jsou typické ryby a humři, a pokud se náhodou dostanete do východního městečka Höfn, zajděte si do restaurace Humarhöfnin, kde si na obojím opravdu božsky pochutnáte.

Humra můžete vyzkoušet i ve fastfood variantě z foodtrucku u ledovcového jezera Jökulsarlon. Nejsou tam sice každý den (záleží na počasí a sezóně), ale pokud jsou, jednu lobster roll si určitě dejte. Nás obsloužily dvě milé Češky. Ostatně Čechů najdete na Islandu opravdu hodně. :)

A pak je tady ještě jedna atrakce, kterou musíte navštívit! V oblasti Golden Circle, o které budu ještě psát, jsou skleníky, které jsou vytápěny geotermálním teplem, a pěstují se v nich jahody, maliny a ostružiny, které si můžete přímo u skleníku koupit a jsou fakt lahodné. A kromě toho tady najdete i rajčatový skleník Friðheimar, ve kterém je vyhlášená restaurace s jídlem z vlastních rajčat.

Co na Islandu určitě NEKUPUJTE, je voda. Voda z kohoutku je tady totiž snad nejlepší na světě, opravdová ledovcová průzračně čistá. Celý týden jsme si ji užívali doslova plnými doušky. :)

Orientační ceny:

Cappuccino, espresso – kolem 100 Kč
12 vajec – kolem 100 Kč
Chleba, bagety – 70–150 Kč
Šunka, salámy – 100–150 Kč
Polévka v restauraci – od 200 Kč (rajčatová ve Friðheimar) po 400 Kč (jehněčí)
Jahody ze skleníku 1 kg – kolem 200 Kč
Večeře pro tři v humří restauraci – 3 700 Kč

Volili jsme zlatou střední cestu, část pobytu jsme si vařili sami a část jedli, kafíčkovali v restauracích. Ani jeden extrém nás dlouhodobě nebaví, a když jde o jídlo v dosud nepoznané zemi, velmi rádi objevujeme. :)

Itinerář naší cesty po Islandu aneb co všechno jsme za ten týden stihli vidět

Před cestou jsme si koupili průvodce a čerpali jsme taky informace z internetu. Na Googlu jsme si našli zajímavá místa Islandu, dostali jsme pár tipů v komentářích na Instagramu a ten byl celkově naší velkou inspirací, našli jsme tam například ledovcové jezero, a už při pohledu na jedinou fotku jsme věděli, že to musíme vidět.

Níže detailně popisuju, co všechno jsme viděli, a pokud plánujete cestu na Island na 7 dní, klidně se můžete inspirovat naší cestou. :) Přikládám i mapu.

Den 1 a 2: Golden Circle

Za Zlatý okruh neboli Golden Circle je na Islandu označována oblast poblíž Rejkjavíku, kterou zvládnete projet i za pár hodin a uvidíte hlavní islandské atrakce: mega vodopád, gejzír, vroucí řeku a kráter sopky.

Je to samozřejmě i turisty nejnavštěvovanější oblast, takže je tady nejvíce možností ubytování, ale taky nejvíce Číňanů, Korejců a autobusů plných turistů. Každopádně je to skvělá seznamovačka s islandskou přírodou, a my jsme se rozhodli, že jí dáme více než jeden den.

Začali jsme národním parkem Þingvellir (Thingvellir), jehož zajímavostí je, že se v něm setkává euroasijská a severoamerická tektonická deska. V oblasti Silfra v tomto parku se můžete dokonce mezi oběma tektonickými deskami potápět a prý je zde nejčistší voda na světě!

My jsme zastavili na jedné z odboček k vodopádu Öxarárfoss, odkud začínala stezka s nádhernou podívanou na okolní přírodu. Byli jsme na Islandu teprve pár hodin a už jsme vypustili z pusy pěkných pár „WOW“. :D

Odtud jsme pokračovali k vodopádu Gullfoss, který je obrovský svou šířkou a voda v něm stéká kaskádovitě a vytváří tak nádhernou scenérii. Měli jsme štěstí a zrovna vysvitlo slunce, a tak jsme poprvé (a ne naposled) na Islandu měli možnost vidět krásnou hru vody a slunce.

U vodopádu Gullfoss je velké turistické centrum, a pokud si chcete z Islandu dovézt nějaký ten suvenýr, poslat pohlednici a nebo si prostě jen tak dát dobré kafe, stojí za návštěvu.

Od vodopádu jsme jeli do oblasti gejzírů, která se nazývá jednoduše Geysir, a už od cesty můžete každých pár minut vidět, jak několikametrový gejzír stříká a turisté výskají. Tahle oblast stojí za procházku. Najdete tady kromě gejzíru taky geotermální jezírka, a dokonce vroucí potok.

Trochu nás mrzelo, že jsme s sebou neměli vajíčka, protože uvařit si vajíčka ve vroucím potoku by byl určitě celoživotní zážitek. :D

Vyšlapali jsme na kopec nad gejzírem a naskytla se nám překrásná podívaná, na jedné straně právě na oblast horkých pramenů, na druhé straně na nádherné údolí.

Další den jsme začali u turisty málo navštěvovaného, nicméně velmi krásného vodopádu Faxi. V případě pěkného počasí vede od něj i stezka údolím. My jsme se tady ale jen pokochali a pokračovali dál. Vidět ho můžete ve videu v čase 1:21–1:25.

Kousek odtud jsme poprvé narazili na geotermální skleníky a nadšeně si koupili jahody a ostružiny. Kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych, že na Islandu se dá něco takového pěstovat.

Pokračovali jsme se zastávkou u kostelíku Skálholt, vedle kterého byl domeček s typickou střechou porostlou trávou, až ke kráteru Kerid, který hraje všemi barvami. Kráter se dá obejít po pěšince na horním okraji a můžete sejít i k vodě v jeho středu (video 1:01–1:05).

Na Juráškovo odpolední spaní jsme si plánovali delší přesuny, a tak jsme se po návštěvě kráteru Kerid rozhodli pro delší cestu (cca 45 minut) mimo Golden Circle do údolí s jednoduše vyslovitelným názvem (zkuste si to 3× po sobě) Þjórsárdalur.

Za obrovského větru, deště a zimy jsme dorazili k vodopádu Hjálp, což v překladu znamená „help“ neboli pomoc. A jak se ukázalo, to jméno nebylo náhodné.

Seděli jsme v autě a čekali, že se snad počasí trochu zklidní, Jirka šel z auta něco obhlídnout a přiběhl k němu Američan od vedle parkujícího auta, že si zabouchl v půjčeném autě klíče, nemá místní simku a potřebuje si zavolat do půjčovny, aby ho přijeli zachránit. Nakonec si zavolal z telefonu Islanďana parkujícího vedle nás.

My mezitím svačili, počasí přituhovalo a nám se mrznoucího Američana zželelo, a tak jsme ho pozvali do auta, posdíleli jsme společná dobrodružství, vyslechli si jeho plány na výstup na Kilimanjaro za pár dní a domluvili se s ním, že ho odvezeme na nejbližší benzínku, protože nebylo jasné, za kolik hodin ho z autopůjčovny přijedou vysvobodit.

Mezitím vykouklo slunce, déšť ustal a my jsme vyběhli ven kochat se jedním z nejkrásnějších vodopádů, jaký jsme kdy viděli. (Ve videu 2×, 0:50–0:55 a 1:31–1:35).

Amíka jsme pak odvezli na asi 30 minut vzdálenou benzínku a později se dozvěděli, že vyproštění zabouchnutých klíčů ho stálo 319 USD.

My jsme se rozhodli pokračovat k dalšímu vodopádu v údolí, který je jeden z nejvyšších na Islandu a jmenuje se Háifoss. Vedla k němu kamenitá děravá cesta a byli jsme rádi, že máme aspoň trochu vyšší auto.

Po půl hodince kodrcání jsme v prudkém mrazivém větru dorazili na místo. Slunce na chvíli zalilo údolí a my se společně s několika dalšími lidmi kochali úžasným výhledem. (Ve videu 0:26–0:39.)

Den 3: Rajčatová farma a cesta na východ

Třetí den počasí slibovalo vytrvalý déšť, a tak jsme se rozhodli toho využít pro pětihodinový přesun na východ Islandu. Po cestě jsme se ještě zastavili na výše zmiňované farmě Friðheimar Tomato Farm, která je založena na principu geotermálních skleníků. A v jednom z nich je turistická atrakce naprosto ideální do deštivého počasí – restaurace. :)

Stoly byly beznadějně zarezervované, ale pustili nás alespoň k baru, kde jsme si s výhledem na rajčata dali rajčatovou polévku. Na výběr byly ještě další rajčatové speciality a samozřejmě si tady člověk mohl prostudovat princip geotermálního vytápění skleníků a vše si projít.

Co nám přišlo zajímavé, byly čmeláčí úly v krabicích, které byly dovezeny z Holandska. Logicky tady prostě čmelák nebo včela z venku nepřiletí, to by musel mít na hlavě ušanku. :D Ale nenapadlo by mě to předem.

Odtud jsme ve vydatném větru a dešti pokračovali směrem na východ. Po několika hodinách cesty se zastávkou na nákup surovin ve městě Vík i Myrdal se sluníčko konečně prodralo ven a poslední dvě hodiny cesty byly kýčovitou podívanou na okolní krajinu.

Těsně před západem slunce jsme dorazili do cíle a ještě na chvíli zahlédli něco, co nám totálně vzalo dech…

Den 4: Ledovcové jezero Jökulsárlón a Diamantová pláž

Vstali jsme brzo ráno, naházeli na sebe několik vrstev oblečení a vyrazili ven za dechberoucí podívanou. Ledovcové jezero Jökulsárlon je místo, u kterého jsme dokázali navzdory mrazu asi tak dvě hodiny žasnout a udiveně kroutit hlavou nad tím, jaká místa na této planetě jsou.

A s vděčností, že je ještě můžeme vidět, jsme tady obdivovali průzračně modrobílé ledovcové kry plující ve vodě, kusy ledu všech tvarů a konzistencí na břehu i hlavičky tuleňů plavajících pár desítek metrů od nás.

V jeden moment se z ledovce o velikosti domu urval kus o velikosti auta a šplouchl do vody… Globální oteplování na vlastní oči. :)

Cítila jsem vděčnost a zároveň lehký smutek z toho, jak je vše pomíjivé, protože tenhle klenot, který tady je už tisíce let, tady možná už za pár desítek let vůbec nebude.

Promrzlí, ale nadšení jsme se jeli nasnídat do našeho nedalekého ubytování a po snídani zase s nadšením průzkumníků jeli zpět k jezeru. Tentokrát jsme se vydali na opačnou stranu. Z jezera vytéká do moře řeka a odnáší s sebou menší kusy ledu.

Věděli jsme, že tím směrem je pověstná Diamantová pláž. To, co jsme ale uviděli, jsme fakt nečekali.

Viděla jsem na našich cestách po světě už hodně pláží, tahle ovšem dostává první místo za originalitu. Kusy ledu, z toho některé větší než my sami, se tady na desítkách metrů čtverečních blýskaly v zářícím slunci.

Všichni tři jsme z toho byli fascinovaní. Jurášek si asi tak hodinu a půl hrál s ledem a my jsme se mezitím převlíkli do plavek, čímž jsme se stali pro asijské turisty větší atrakcí než zbytky ledovce na pláži, a udělali jsme si pár fotek a taky strčili ruce na pár minut do ledovcové vody.

Po našich letních zkušenostech s Wim Hofovou metodou jsem si docela přála najít odvahu a vlézt do vody celá. Ale přiznávám, že ledový silný vítr mě odradil. Necítím se ještě být na takovém wimhofáckém levelu, že bych to zvládla. Každopádně i plavky a ruce v ledové vodě byly zážitkem. :D

Odpoledne jsme se pak vydali dál na východ. Jurášek nám po několikahodinových hrátkách kolem ledu vytuhnul v autě, a tak jsme zastavili u maličkého termálního koupaliště, které bylo téměř opuštěné a mělo kouzelný výhled na okolní přírodu a taky na parkoviště se spícím Jurim. :D

Odtud jsme se přesunuli do městečka Höfn. Ubytovali jsme se v hotelu a vyrazili na večeři do vyhlášené humří restaurace Humarhöfnin, o které jsem psala už výše. Od této chvíle si Juri hraje na humra…

Den 5: Ledovec

Touto dobou jsme měli pocit, že jsme na Islandu už celou věčnost. Věřím, že cestování prodlužuje život. Ne proto, že byste díky tomu žili více dní nebo let, ale intenzivní prožitky a bytí v totální přítomnosti vám dny natáhnou do úplně jiných rozměrů. Po několika dnech na cestách vždycky ztrácím pojem o čase, a mám dojem, že už cestujeme neskutečně dlouho.

Z městečka Höfn jsme se dnes vraceli zpět na západ, a protože jsme se den předtím doslova zamilovali do ledovcového jezera Jökulsarlon a Diamantové pláže, rozhodli jsme se tady na chvilku zastavit. Jaké bylo na pláži naše překvapení, když jsme tam došli a zjistili, že je tam asi tak 10 % ledu oproti předchozímu dni! Odliv led odnesl do moře a my jsme měli obrovské štěstí, protože to, co jsme viděli, nejspíše nebyla místní klasika.

Oproti předchozímu dni jsme ale měli štěstí s tím, že na parkovišti konečně stál vyhlášený foodtruck s humřími rolkami. Ten tam den předtím nestál kvůli silnému větru. Obsloužily nás dvě milé Češky a my jsme si pochutnali na tomhle typickém jídle.

Vtipné je, že když mi bylo 16–17, pracovala jsem v USA v humrárně a takových humřích rolek jsem tenkrát vyrobila a prodala tisíce, protože v Massachusetts, kde jsem žila, to byla také vyhlášená pochoutka. A v té době jsem to absolutně neoceňovala, dokonce by mě nikdo nedonutil dát humra do pusy. :D Holt člověk se mění.

Z jednoho ledového království jsme se vydali do dalšího. Ledovcové jezero leží na okraji ledovce Vatnajökull, který je opravdu obrovský, a člověk může dojít na jeho okraj na nejrůznějších místech. My jsme zastavili u turistického centra ledovce Skaftafell.

Odtud se dá jít cca 3kilometrová trasa přímo k okraji ledovce a nachází se tady menší ledovcové jezero s podstatně menším množstvím turistů. Na místech, jako je toto, si také můžete pronajmout průvodce a jít na expedici po ledovci. Dovedou vás do ledových jeskyní, u Jökulsárlon byla dokonce možnost pronájmu kajaku a podobně. My jsme tyto atrakce nevyužili, protože s Juráškem to nebylo vhodné, každopádně je fajn vědět, že takové možnosti jsou.

Na druhou stranu od ledovce se můžete projít cca 45 minut ke krásnému 20 m vysokému vodopádu Svartifoss (video 0:56–1:00), který padá dolů mezi vysokými čedičovými komíny a je to zajímavá podívaná. V této oblasti jsou také delší treky, a pokud jedete na Island objevovat přírodu více do hloubky, určitě to stojí za zastávku.

Den 6: Sníh a černé pláže

Další den jsme se probudili do sněhové nadílky. Jurášek s námi za svůj život zatím moc sněhu nezažil, protože když v Česku napadne sníh, my většinou mizíme do teplých krajin. A tak byl samozřejmě nadšený a už od rána vykřikoval, že postavíme sněhuláka. Jeden mu nakonec nestačil, protože správný sněhulák potřebuje sestru… a pak taky pejska, kočičku a nakonec samozřejmě i dort. :D

Po sněhových radovánkách jsme se rozhodli dát si ještě dvě hodinky na práci, protože z vytrvalého sněžení se stal vytrvalý déšť, a pak jsme vyrazili na dlouhou cestu zpět na východ. Po hodině jízdy jsme dorazili do jihoislandského města Vík i Myrdal, které je známé svými černými plážemi.

Zastavili jsme u nákupního střediska, ve kterém mimochodem je i „factory store“ místní firmy Icelander a koupíte tady vlněné oblečení všeho druhu, dali jsme si oběd a v dešti se vydali na černou pláž.

Na chvíli jsem se pousmála představě, že tři a půl týdne zpátky jsem byla na pláži na opačné straně světa – na Mauriciu, kde jsme přetáčeli náš online kurz Plážová střední. Byl to zajímavý kontrast.

Deset minut za Víkem je odbočka na pravou Black Beach, u které je i turistické centrum. Počasí nemohlo být ikoničtější. Vítr, déšť, obrovské vlny… Island v celé své kráse.

Čas strávený v boji s poryvy větru nás poměrně vyčerpal, a protože se blížil večer, našli jsme asi půl hodinky cesty dál na východ hezký penzionek. V tom jsme si dali skvělou večeři a odpočinuli si.

Den 7: Vodopády, ovčí hlava, Blue Lagoon a cesta domů

Sluníčko opět vykouklo, a tak jsme si dopoledne udělali zastávku u dalších islandských ikonických vodopádů. Nejdříve u vodopádu Skógafoss, kde se dá udělat i malá procházka, a pak u vodopádu Seljandafoss. Ten je velmi turistický a více za návštěvu stojí asi 5 minut vzdálený ukrytý vodopád Gljúfrabúi.

K vodopádu se dostanete jen tak, že projdete asi 15 m po kamenech v řece v malé soutěsce. Vodopád padá jakoby do jeskyně, a je 100% jisté, že odtud vylezete úplně mokří, takže doporučuji jít v nepromokavých botách a s pláštěnkou.

Po vodopádech jsme zamířili na autobusové nádraží v Reykjavíku, kde si Jirka dal místní specialitu. Jeho nadšení ani trochu nesdílím. :D Každopádně pokud rádi ochutnáváte typická jídla spjatá s historií, tak tzv. svid neboli ovčí hlavu si na Islandu musíte dát.

Naše poslední zastávka po cestě na letiště byla u Blue Lagoon. To je asi nejznámější geotermální koupaliště na Islandu, které je vytvořeno uprostřed lávových polí a je zásobováno vodou z místní geotermální elektrárny.

Místo je to velmi turistické, určitě zajímavé pro návštěvu, ke koupání nás úplně nelákalo, ale stovky lidí se tady nadšeně rochnily. :) Určitě stojí za to projít se po okolí, voda je tady úplně jiná než v ostatních geotermálních lázních na Islandu.

Island jsme za těch 7 dní ochutnali a rozhodně by se tam dalo jezdit ještě několik dalších týdnů, aby člověk objevil vše, co nabízí – desítky vodopádů, ledovců, treků, horkých řek a pramenů, míst blízkých i vzdálených.

Myslím, že ať už tam člověk prozkoumá cokoli, nebude zklamán. Příroda na Islandu je prostě jiná. Čiší z ní klidná síla a nepoddajnost. Je to místo nezaměnitelné s jakýmkoli jiným a rozhodně stojí za to přidat si jej na seznam přání. :)