[PŘÍBĚH] Jak zvládat mateřství a práci (bez depresí a vyhoření)

Dnes ráno mě v 5 hodin probudilo naše 3 měsíční mimi. Nakojila jsem ho a snažila se opět usnout. Mám za sebou několik náročných nocí, kdy mu nebylo dobře. Když bych byla mámou jen jednoho dítěte, pěkně se přes den dospím, když bude spát.

Jenže vedle něj se honí ještě další dva sourozenci, kteří přes den většinou odpočívat nechtějí. K tomu se starám o domácnost a ještě do toho částečně pracuji. Právě dokončuji svou druhou knihu, která brzy poletí ke svým prvním čtenářkám.

“Jak to prosímtě všechno zvládáš?” ptají se mě často ženy.

Nemyslím si, že by bylo možné napsat nějaký návod, který když aplikujete, budete stíhat a zvládat to samé. Ani si nemyslím, že je nutné v roli mateřské (kor v začátcích) něco stíhat a zvládat.

Nejen v mém případě totiž jde jednoduše o to, být sama sebou a dělat tak, jak je mi to příjemné a dle toho, co odráží mojí povahu. Být sama sebou a jednat dle svého nastavení, to je jednou z unikátních a možná nejdůležitějších lekcí, kterou jako matky procházíme.

Po narození prvního dítěte jsem si nedopřávala žádný čas pro sebe. Odpočinek byl pro mě skoro sprostým slovem, protože já zládnu vše. Ne nutně nejlíp, ale kdyby to šlo ještě líp, pokusím se o to. Neuměla jsem se hýčkat a říct si o pomoc. A už vůbec jsem nechtěla sdílet to, co jsem zrovna prožívala.

Že jsem se budila zoufalá ze svého života, vystrašená, že něco provedu sobě, nebo dítěti, že jsem měla pocit, jakoby můj život zkončil.

Všude kolem mě byly superspokojené a vysmáté matky, které si užívaly a ňunískovaly svá miminka a zažívaly nejkrásnější čas svého života.

A já doma

  • ➤ urousaná,
  • ➤ ubrečená,
  • ➤ uvztekaná
  • ➤ a uvnitř mě samotné se odehrávala jedna emocionální bouře za druhou.

Ze života se vytratila lehkost a hravost a místo toho jsem jela ve vleku starostí, trablů a povinností. Moje nastavení odrážela i realita. Kdyby ta profese měla korporátní název, zcela určitě se jmenuje: “professional shit manager.” V zavalení bobků různé konzistence. Však to znáte. Večer jsem odpadla a druhý den se probouzela do stejně zoufalé reality.

“Kde je sakra světlo na konci tunelu?”

Pokud nálož péče o druhé, o domácnost a práce přeteče naše kapacity, čeká nás velká srážka. To může vypadat jako lehké nebo horší vyhoření, nebo dokonce i jako pád na dno - tedy deprese.

Sama jsem se na takovém dnu na několik měsíců octla.

Měla jsem od sebe příšerná očekávání a nehodlala slevit ani o píď. Neuměla a nechtěla jsem odpočívat. A jakmile jsem si nedopřávala takový základní kámen, nebyla jsem vlastně schopná ničeho. Udržovat vztahy, laskavě komunikovat, pečovat o dítě nebo domácnost, nebo dokonce smysluplně pracovat. Když mě začala čím dál častěji provázet myšlenka na smrt nebo útěk jako jediné východisko z té patové situace, rozhodla jsem se jednat.

Začala jsem se pídit po tom, jak to udělat, abych všechny tyhle role mohla radostně vykonávat a necítila se jak stvůra a zrůda. Bylo to opravdu těžké období, ale mnohé mě naučilo.

Třeba to, že na tom dně zdaleka neležím sama. Je tam se mnou mnoho dalších, vyčerpaných žen. Jen o tom nemluví.

Dnes mi podnikání (a život sám) vnáší velkou dávku energie do krve, a to zejména proto, že je naplněno především aktivitami, které mě baví. 6 let jsem hledala cesty a způsoby, jak to udělat, aby to vše společně mohlo fungovat. Abych našla rovnováhu mezi časem pro druhé, časem pro práci a pro sebe. A víte co jsem našla?

Život je neustálá změna.

Každý den je jiný. Mám sice nějaké plány a záměry, ale ty jsou leckdy sfouknuty jak svíčka na dortu. Když je některý člen domácnosti nemocný, když jsem unavená, když si mou pozornost žádá něco podstatnějšího. Naučila jsem se i do podnikání postupně vnášet lehkost a hravost, flexibilitu a důvěru, že se nakonec vše vyvede jak má (a pokud ne, postará se o to někdo jiný). Stále se učím pustit ještě víc otěže a nemít naplánovanou každou vteřinu.

Mít záměr a nechat se k němu unášet na vlnách života.

Tak to by mohla být odpověď, na tu častou otázku. Psala jsem knihu o cestě z depresí ve chvílích, kdy mi nebylo dobře, tělo zavolalo stop stav a já měla za sebou několik hodin spánku a odpočinku. V těch chvílích bylo pro mě snadnější se znovu naladit na to, co jako ženy občas prožíváme za muka z únavy, stresu, frustrace a vyčerpání. Mohla jsem tak sepsat vše důležité, co by mi tehdy v dobách nejhorších pomohlo.

Nepotřebovala jsem, aby někdo přišel a vyřešil to za mě. Potřebovala jsem jen vědět, že v tom nejsem sama. Že to, co prožívám je součástí mnoha životů.

Toužila jsem si to popsat, pojmenovat. A věřit, že je z toho cesta ven. Nejen jedna. Chtěla jsem slyšet laskavá slova podpory, otevřené a upřímné sdílení, spíš než rady. Štvalo mě sdílení o životě, kde je mateřství tím nejnádhernějším obdobím v životě ženy a kde se na mě smějí vyumělkované kreatury (ženy či děti), které se snaží za každou cenu vypadat skvěle, dokonale a šťastně.

A protože jsem za těch šest let zjistila, že jsem na tom dně vyčerpání s depresí za krkem rozhodně nebyla sama, napsala jsem o cestě ke spokojenosti knihu. To byl důvod, proč jsem se celé ty roky vedle kojení a uklízení bobků učila jak točit videa, jak tvořit webové stránky, jak používat sociální sítě.

Chtěla jsem se naučit jak dát vyčerpaným ženám/matkám vědět, že na tom dně nejsou samy. Že je to velmi bolestivá zkušenost, která jim má pomoct otevřít oči a v té tmě na dně začít vnímat vlastní krásu, talenty a bohatství. Začít se zvedat ze dna a přestat si být nevěrná. Nechtít být někým jiným, ale ukázat světu právě to krásné a jedinečné, co v sobě každá máme.

Děkuju mockrát Stáně a Jirkovi z Podnikání z pláže, že mě naučili tolik fíglů, které můžu k tomu sdílení a šíření reklamy o poporodních depresích využít. A děkuju, že jsem díky nim mohla dozrát do důvěry v to, že svět sociálních sítí nemusí být zavalen jen usměvavými fotkami s krásnými popisky. Že každý můžeme v životě žít a vyprávět příběhy bez cenzury a tím inspirovat a pomáhat druhým.

Martiny knihu si můžete až do půlnoci 18.3.2019
zakoupit za předprodejní cenu. 


Martina Chomátová
Martina Chomátová
www.playeveryday.cz

Ze snowboardcrossových tratí a života na cestách jsem se vrhla střemhlav do mateřství. Svoje prvotní nelibé zážitky a mou cestu z poporodních depresí jsem sepsala v eBooku Návrat k sobě - aneb jak být spokojená i po porodu. ​

Ráda hledám způsoby jak snadno a hravě vyřešit životní trable, sepsala jsem tedy po partnerský krizi i eBook Jak rozehrát partnerství s Hrou na pecky (aneb peckový partnerství) a o mateřských pocitech eBook Začarované mateřství. ​​

Miluju pohyb, focení, psaní a hafo dalších aktivit. Na svých cestách objevuju svět jako dítě a zároveň poznávám sama sebe. Každý den si plním malé i velké sny a pomáhám i druhým na cestě za jejich sny. Můj příběh najdete tady.


Podnikání z pláže
Tento blog je místo, kde si můžete kromě článků autorky projektu Podnikání z pláže Stáni Stiborové číst i příběhy a články účasníků online kurzu Podnikání z pláže, jako je tento. Najdete tady náměty k zasnění, porci inspirace i nakopnutí do toho, abyste se také vydávali za svými sny a žili příběh, který chcete vyprávět. Máte chuť na ještě větší nálož inspirace? Přečtěte si knihu Podnikání z pláže, kterou už četlo více než 10 700 čtenářů. Více o knize tady >>
Komentáře