Lucie Koubek – Z Prahy na Říp a ještě dál

Původně jsem žádný „bilancovací“ článek psát nechtěla, protože jsou toho vždycky koncem roku plné facebooky, blogy i celé internety. Ale pak mi došlo, že je to vlastně příležitost udělat něco, co jsem ještě nikdy neudělala. A že by to vlastně mohlo být i docela zábavné a poučné. Pro mě i pro vás.

Rok 2015 byl totiž pro mě naprosto výjimečný a unikátní, a to hned z několika důvodů. Naučila jsem se přestat fňukat a konečně se svým životem něco dělat. Došlo mi, že spoustu věcí můžu ovlivnit sama a nemusím čekat, až se „něco stane“. Dokázala jsem překročit mnohé komfortní zóny a zjistila jsem, že je to mnohem zábavnější, než se držet v bezpečí své těsné klícky.

Naučila jsem se neuvěřitelnou spoustu nových věcí, které pro mě ještě před nedávnem byly dočista jiný vesmír. Ale hlavně – začala jsem si léčit svůj nesnesitelný perfekcionismus. (Možná vám to tak nepřijde, ale bývalo to se mnou ještě mnohem a mnohem horší!)

Leden: Pochod Praha – Říp – Roudnice

obr-1-ripVymyslel to kamarád v hospodě. Doteď nechápu, že jsem souhlasila – a dokonce tenkrát dost nadšeně. Leden, teplota kolem -2 °C, tma kolem 16:30.

Vyrazili jsme v osm ráno z Bohnic (a v druhé půli cesty mě několikrát napadlo, že tam nejspíš i natrvalo skončíme), kamarád iniciátor to zabalil už v Kralupech. Poslední dvě hodiny jsme šlapali potmě a zjistili jsme, že můj muž místo čelovky omylem zabalil kompas. Ještě, že jsou ty mobily. Na vrcholu Řípu jsme stanuli úderem 19. hodiny, i s cestou na vlak do Roudnice jsme měli za 12 hodin v nohách krásných 50 km.

Dva dny jsem se pak učila znovu chodit. Ale stálo to za to. Vřele doporučuji. Letos plánujeme první oficiální ročník pochodu Praha – Říp – Roudnice, ale necháme si to až tak na konec dubna. Přidáte se? ;)

Únor: Přihláška na pláž

Tenkrát mi to přišlo jako ještě větší šílenství než ten pochod na Říp. Teď to vnímám jako nejlepší rozhodnutí uplynulého roku. Už nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou, že se po letech strávených v kanceláři zase naplno postavím na svou vlastní volnou nohu. A v tom mi přišla do cesty nabídka podnikatelského kurzu Podnikání z pláže. Trochu mě odrazoval název – mě na tyhle idealistický kecy moc neužije, ale stejně jsem měla neodbytný pocit, že to je přesně to, co potřebuju. Nutně. Zrovna teď hned. A taky jo. Tak jsem se přihlásila.

Březen: Velká plážová jízda

A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká. Dámy a pánové, byla to fakt ďábelská jízda. Žádné sem tam video a nějaká ta facebooková skupina, jak možná z podobných kurzů znáte. Nic takového. Pěkně drsná škola – video a domácí úkol na každý den, po dobu dvou měsíců.

Každý den jsem žasla nad tím, co všechno dokážu a co mi roste pod rukama. Postavit si vlastní web? Brnkačka. Napsat a začít prodávat e-book? Maličkost. Nastavit si automatizovaný prodej, propojit všechny aplikace, pochopit, co po mně chtějí soudružky na finančáku? No, dobře, tak to už taková maličkost nebyla. Krev, pot a slzy se střídaly s pocity totální euforie a čirého nadšení z toho, co člověk pod dobrým vedením zvládne.

Duben: První kroky na volné noze

Už to nešlo skloubit dál. Práci v té nejlepší jazykovce na světě jsem sice milovala, ale už mi nedávala to, co dřív. Potřebovala jsem nutně změnu, i kdyby to měl být pád na hubu – to je přece taky pohyb vpřed. A tak jsem se s těžkým srdcem, ale lehkou hlavou a ještě lehčím diářem s jazykovkou rozloučila. A začala jsem naplno poznávat a užívat si, jaké jsou ty opravdu „vydělané“ peníze.

A během jednoho víkendu u kamarádky v inspirativním prostředí Dalešického pivovaru jsem napsala oblíbený a velmi podařený e-book Pravopisný tahák aneb 12 jazykových omylů, kterých se už nikdy nedopustíte.

Květen: Vymezování hranic

Ke všemu tomu „plážovému“ kolotoči jsem měla na krku obsáhlý překlad velmi zajímavé knihy od skvělého autora. Mělo to být hotové do konce dubna. Nechala jsem se natlačit do šibeničního termínu a dosti zvrhlé ceny. Překlad se (vinou různých lidí a různých okolností) protáhl téměř na dvojnásobný čas. Ve finále jsem na tom těžce prodělala a odnesla jsem to i na zdraví.

Byla to velká škola a jednoznačný impuls k vymezení hranic. Definitivně jsem sekla s překlady, stanovila jsem si jasné ceny, vybírám si, na čem chci a nechci dělat.

Mimochodem, ta kniha stále ještě nevyšla…

Červen: Sám sobě korektorem

Tenhle e-book měl být na světě už koncem dubna. Pak koncem května. Jenže znáte to. Nakonec to vyšlo až na konec června. Ale stálo (a stojí) to za to. Své letité korektorské zkušenosti – všemožné fígle a vychytávky jsem sepsala do e-booku Sám sobě korektorem.

V současné době ho má ve své elektronické knihovničce už přes 130 lidí a já mám ohromnou radost, že pomáhá lidem k lepším a vytříbenějším textům.

Červenec: Nahrávání CD a trek podél Lužnice

Klikatice.V červenci jsem zvolnila pracovně a přitvrdila volnočasově. S naším pěveckým souborem jsme natočili své třetí CD, které se vylouplo na svět koncem roku a dostalo název Paian.

V druhé půlce měsíce jsme vyrazili na dlouho plánovaný trek od pramene Lužnice k soutoku s Vltavou – což mělo být během 9 dnů parádních 230 km jihočeskou a severorakouskou krajinou. Leč choroby si vybraly svou daň, a tak jsme urazili jen k soutoku s Nežárkou do Veselí nad Lužnicí a zbytek nás asi čeká příští rok. I tak to bylo krásné a nezapomenutelné, o nejsilnější zážitky se postarali především komáři, ovádi a přemnožené vosy.

Naučila jsem se užívat si to, co člověk má a dělá tady a teď a nelpět na nejisté budoucnosti.

Srpen: Podnikání z chorvatské pláže

Vyzkoušela jsem si první echtovní „pracovní“ dovolenou – na chorvatském ostrově Šolta. Dopoledne trochu práce, odpoledne trochu koupání a slunění, večer spousta jídla a pití. Nádhera.
sam-sobe-korektorem

Září: Plážová výzva

Se svým projektem Sám sobě korektorem jsem se přihlásila do podnikatelské soutěže „Plážová výzva“ a obsadila jsem fantastické druhé místo.

Díky tomu jsem měla možnost hostovat na webináři a řeknu vám, taky dobrá zkušenost. Byla jsem nervózní jak krysařík před snídaní, ale dopadlo to dobře. Prý. Já ještě neměla odvahu ani čas se na to podívat.

(Pozn. redakce – vy se na něj můžete podívat tady.)

Říjen: Vzhůru do médií!

To „plážové podnikání“ dělá divy. Začali mě oslovovat zajímaví lidé, natáčela jsem takový pravopisný miniseriál dokonce pro Český rozhlas. Hezky pěkně, tak se mi to líbí. Už jsem si připadala jako ostřílený bard, ani nervózní jsem nebyla, a dokonce jsem si pak i sama sebe poslechla. Jak praví náš pan sbormistr – jsem na sebe hrdá a statečná.

Listopad: Jazykový koučink

Ne, to jsem se nezbláznila, tak si moji klienti pojmenovali mé jazykové konzultace. S těmi se koncem roku roztrhl celý pytel (s konzultacemi i s klienty). Kromě poradenství korektorského a editorského jsem začala poskytovat vyžádané rady i na poli copywritingu a částečně on-line marketingu. Klienti jsou nadšení a já snad ještě víc, protože tohle mě fakt baví.

Prosinec: Manuál úspěšného blogera

Druhý prodejní e-book jsem nesměle plánovala napsat až tak někdy v průběhu následujícího roku. Jenže jsem dostala velmi zajímavou nabídku spolupráce a chtělo to nějaký čerstvý vítr do plachet. Nápad se zrodil během pár dnů, materiálu bylo dost, a fungl nový e-book Manuál úspěšného blogera už balí kufry na cestu ke svým prvním majitelům.

manual-uspesneho-bloggera

Nuže, sami vidíte, že jsem se ani trochu neflákala a nenudila! A jsem šťastná a neskonale vděčná, že se v mém životě „něco pohnulo“ – že JÁ jsem něčím pohnula, dokázala jsem vyklouznout z toho věčného a ubíjejícího stereotypu a vzít život do vlastních rukou.

A víte, co pro mě bylo ze všeho nejdůležitější? Připustit si, že nemusím hned všechno dělat úplně dokonale. Že je lepší a smysluplnější zvednout zadek a NĚCO dělat – cokoli a jakkoli, třeba ne úplně perfektně – než čekat, až budu nejlepší a nejdokonalejší. To totiž nikdy nebudete, ale vždycky budete výjimeční a nejlepší pro jistý okruh lidí, a ti si vás najdou, věřte tomu.

A to je moje přání a rada pro vás do roku 2016. Jestli máte chuť se do něčeho pustit, odhoďte ty obavy a strachy, že nejste dost dobří. Každý je dost dobrý pro někoho jiného. A pro spoustu lidí jste zrovna vy ti nejlepší. Tak zvedněte ten zadek. ;)

Držím vám palce!

Vaše

Lucie Koubek

lucie-koubek-2

Lucie Koubek

Pomáhám lidem dosáhnout kvalitní textové prezentace a učím své klienty, jak psát příjemné a atraktivní texty s minimálním množstvím jazykových chyb.

Čeština je moje vášeň, ale přistupuji k ní s nadsázkou a humorem. Jistá pravidla je nutné dodržovat, abychom si tu za chvíli nepřestali rozumět, ale zároveň upřednostňuji přirozenost a funkčnost před nesmyslnou a sterilní dokonalostí.

Založením jsem nenapravitelný optimista s realistickými sklony. Miluji lidi, kteří chodí včas, Japonsko, hory, zpěv a svou práci.

Podnikání z pláže
Tento blog je místo, kde si můžete kromě článků autorky projektu Podnikání z pláže Stáni Stiborové číst i příběhy a články účasníků online kurzu Podnikání z pláže, jako je tento. Najdete tady náměty k zasnění, porci inspirace i nakopnutí do toho, abyste se také vydávali za svými sny a žili příběh, který chcete vyprávět. Máte chuť na ještě větší nálož inspirace? Přečtěte si knihu Podnikání z pláže, kterou už četlo více než 10 700 čtenářů. Více o knize tady >>
Komentáře